Seminář o mimoškolním vzdělání, který včera v Senátu uspořádala jeho místopředsedkyně Miluše Horská, jinak dlouholetá ředitelka pardubické základní a praktické školy Svítání, měl přispět do diskuse o rostoucí roli aktivit, které se stále víc podílejí na vzdělání člověka. Nejde jen o klasické kroužky, sportovní vyžití, družiny či dílny, ale především o znalosti, které děti získávají díky globální síti.

Náměstek ministra školství Jaroslav Fidrmuc včera připomněl, že nikdy neexistovala tak široká nabídka, a o to těžší je vyznat se v ní. Nejen pro děti, ale též pro učitele. „Uvědomujeme si, že pedagog musí děti usměrňovat, motivovat je, provokovat jejich zájem 
o konkrétní oblasti. Proto jsme připravili projekt sítě koordinátorů nadání, kteří mají zprostředkovat přístup dítěte ke zdroji nových poznatků," řekl Jaroslav Fidrmuc. Připomněl, že dnes už není nutné pro každou činnost mít papír s razítkem školy.

Lze třeba získat doklad 
o konkrétní kvalifikaci, pro niž formální vzdělání ani neexistuje. K tomu slouží Národní soustava kvalifikací, která obsahuje 800 různých dovedností, jež vycházejí především z praxe. Stejně tak podle náměstka Fidrmuce musí na zásadní technologické změny reagovat i rámcové vzdělávací programy, protože generace se neobměňují po dvaceti, ale po pěti letech. „Formální vzdělání se ale nikdy nesmí vzdát cílené intervence do kultury společnosti, do formování postojů, jež vycházejí z určitých hodnot," připomněl lidovecký náměstek Fidrmuc.

Kolik je zabudek?

Měnit se toho bude muset hodně, aby škola, katedra 
a učitelé nezůstali stát opodál. Ondřej Šteffl uvedl, že jen 18 procent znalostí a dovedností získáváme ve školních lavicích, vše ostatní se dovídáme jinde. „Řečeno s Járou Cimrmanem, většina toho, co se naučíme ve škole, jsou zabudky. Když budu umět vyjmenovat zpaměti všechny Přemyslovce, ale vzápětí to zapomenu, pak nejsem vzdělán, ale jen naučen na písemku," míní propagátor neformálního přístupu ke znalostem Ondřej Šteffl. Doplnil, že třeba na serveru TED. com je na 2000 přednášek nejskvělejších mozků současnosti.

Před třemi roky vznikly MOOC kurzy on-line, díky nimž se vzdělává deset milionů lidí z celého světa. Kurz Stanfordské univerzity o umělé inteligenci absolvovalo 130 tisíc uživatelů. Dnes už si můžete vybrat, jestli chcete na Filozofické fakultě UK slyšet 
o přednáškách profesora psychologie Howarda Gardnera, nebo si ho přímo poslechnout na Harvardu prostřednictvím MOOC.

Šteffl připomněl i vynikající výuková videa Khanovy školy, jež učí žáky matematiku až k maturitě. „Možná ne stejně dobře jako vynikající matematikáři, ale určitě lépe než špatný učitel, a těch je bohužel hodně," řekl šéf SCIO. Uvedl také, že v průzkumu počítačové gramotnosti ICILS 2013 byli čeští žáci nejlepší z 19 zemí. „Uspěly i děti, které uvedly, že doma mají méně než deset knih. Takových rodin je sedm procent, a přesto jsou jejich potomci v užívání počítače na špičkové úrovni. Jak je to možné? Není jisté, jestli to umíme uchopit tak, aby z toho měli užitek oni 
i my," řekl Ondřej Šteffl.

Peníze pro školníky

Zástupci dvacátníků v tom ovšem mají jasno. Zakladatel projektu Prostředoškoláky.cz Tomáš Zahradník loni skončil gymnázium, půl roku studoval Matfyz, odešel z ní a teď pracuje v IT firmě.

Potřebuje podle něj mladý člověk vůbec ještě školu? „Myslím, že velký počet středoškoláků ne. Stačí jim dát jen nějaký impulz a také víc času k mimoškolnímu vzdělání, sami se pak chytnou a začnou se vzdělávat sami." Tomáš připouští, že některé středoškoláky je nutné pošťouchnout nebo jim něco ukázat, ale funkci inspirace prý mohou plnit vrstevníci, nikoli nutně kantoři. „Ve škole se toho sice učí hodně, ale žáci si z toho zapamatují zhruba setinku," míní Tomáš Zahradník.

Odmítá, že vzdělání šité na míru každému dítěti je vhodné jen pro aktivní a nadané jedince. „Těm to samozřejmě jde lépe, ale když se všem nabídne alternativa, ukážou se jim možnosti přednášek on-line, projektů, tak to může začít bavit i ty průměrné," soudí Tomáš Zahradník.

A Ondřej Šteffl provokativně dodává, že ministerstvo školství by mělo víc investovat do školníků než do učitelů, aby děti i po vyučování mohly zůstat sedět v počítačových učebnách a absolvovat Khanovu školu nebo jiné kurzy. „Škola je tu hlavně od toho, aby vychovala slušné lidi, informace si děti najdou jinde," uzavřel Ondřej Šteffl.