Žena, která rodila s prasečí chřipkou, už je doma!

„Ani jsem se nijak nestačila připravit a hned jsme jeli na sál,“ líčila své dramatické životní okamžiky Veronika.

Pomohla fotografie

„Při porodu jsem byla pod celkovou narkózou. Nevybavuji si vůbec nic, jen když jsem porodila, tak kolem mě byla spousta doktorů,“ popisovala maminka Tomáška.

Ta hned po porodu musela do karantény, takže si svého synka vůbec neužila. „Strašně se mi stýskalo. Mrzelo mě, že k malému nemůžu, ale nechtěla jsem samozřejmě nakazit nikoho dalšího. Hodně mi pomohlo, když jsem dostala jeho fotografii,“ svěřila se.

Veronika dosud vůbec netuší, jak se mohla prasečí chřipkou nakazit. „Všechno začalo klasickou chřipkou. S nikým, kdo by měl prasečí, jsem ve styku nebyla,“ řekla.

„Když jsem zjistila, že mám prasečí chřipku, proběhlo mi hlavou tolik věcí. Nejen to, co bude se mnou, ale hlavně co bude s malým, jestli bude v pořádku. Strach jsem samozřejmě měla obrovský,“ přiznala maminka Tomáška.

Miminko chřipku nemělo

„Zpočátku se nevědělo, jestli má prasečí chřipku i malý, ale nakonec ji prý nechytil, měl jen nevyvinuté plíce,“ pokračovala Veronika. Ta už se společně se svým partnerem Jindřichem nemohou dočkat, až svého syna uvítají konečně doma. „Zatím to vypadá, že bychom si pro něj mohli jít zhruba za čtrnáct dní,“ tlumočila předpověď lékařů.

„Pokud vše dobře půjde, budu se snad moct za malým podívat příští týden. Ale podle posledních zpráv je v pořádku, nemá žloutenku a z inkubátoru už je venku. Vypadá to s ním nadějně,“ nechala se slyšet maminka Tomáška.

Veronika však ještě s následky prasečí chřipky bojuje dosud. „Chřipka jako taková by sice měla být zažehnaná, ale na plicích mi ještě něco zůstalo. Úplně venku z toho bohužel zatím stále nejsem, pobírám antibiotika, ale jsem moc ráda, že už konečně mohu být doma. Přece jen v nemocnici jsem dostala dost zabrat,“ poznamenala.

Jak na běžícím pásu

„Na infekčním oddělení pardubické nemocnice je teď hrozně moc lidí. Neustále se na něm přijímá a propouští, je to tam nyní jak na běžícím pásu,“ podotkla Veronika.

„V nemocnici se mnou ležela i další žena, která byla v sedmém měsíci těhotenství. Tu už ale domů pustili ještě přede mnou. Ta na tom byla lépe než já. Přijímali ji s bolestí v krku, ale pak se také prokázalo, že v sobě má virus A(H1N1),“ sdělila životní partnerka Jindřicha, který byl pro ni v těžkých chvílích velkou oporou.

„Chtěla bych poděkovat jemu, ale i našim blízkým a známým. Měla jsem od nich hodně telefonátů, kterými mě povzbuzovali. Také personál v nemocnici se mi snažil vyjít ve všem vstříc. Byla jsem ráda, že se choval velmi lidsky, ale zároveň jsem byla na rovinu informována o mém zdravotním stavu,“ uzavřela.