VYBERTE SI REGION

Mrtvý student Šmíd alias agent Ludvík Zifčák: Bez StB by změna nebyla

Praha /ROZHOVOR/– Spouštěčem listopadových událostí byla falešná zpráva o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi. Později vyšlo najevo, že jím byl agent StB Ludvík Zifčák, který vystupoval pod falešnou identitou.

15.11.2014 93
SDÍLEJ:

Ludvík Zifčák dnesAutor: DENÍK/Daniela Tauberová

Do historie jste vešel jako student Šmíd, kterého měli na Národní třídě zabít policisté. Zpráva, kterou redaktor Petr Uhl rozšířil do Svobodné Evropy, vyvolala obrovské rozhořčení 
a přispěla k pádu režimu. Okolnosti této fámy neuspokojivě vyšetřovaly poslanecké komise. Prozradíte, jak to tehdy bylo?
Máte pravdu v tom, že jsem do dějin vstoupil jako student Martin Šmíd a že události 17. listopadu jsou stále jakýmsi nevyřešeným rébusem, nad kterým si lámaly hlavy hned dvě parlamentní komise, které nic podstatného nezjistily. Předně si je potřeba uvědomit, že vždy, když za něčím stály tajné služby, tak nikdy nedošlo k přesvědčivému vysvětlení a navenek se dostaly pouze informace, které se měla a mohla veřejnost dozvědět. Podívejte se na USA 
a na atentát na jejich prezidenta J. F. Kennedyho. 
V březnu uběhne od atentátu dvaapadesát let a Američané dodnes nevědí, kdo skutečně jejich milovaného prezidenta zavraždil. Podle oficiální verze je vrahem Oswald, ale samotní Američané tomu nevěří. A stejně tomu je i u nás.

A vaše poslání na Národní třídě?
Mohu pouze uvést, že bylo součástí několik měsíců připravované akce, která měla vést k politickým změnám 
v Československu. Cílem naší mise, jak se dnes s oblibou říká, bylo vyvolat negativní atmosféru vůči tehdejšímu vládnoucímu režimu. Vše, co souviselo s osobou mrtvého studenta, bylo součástí strategie, nebo chcete-li plánu, 
a ani v nejmenším jsem nejednal z vlastní iniciativy, což lze zcela jednoduše dokázat 
z mého kádrového spisu, který byl nedávno zveřejněn na internetu. Za své konání jsem byl několikrát mimořádně odměněn tehdejšími nejvyššími československými představiteli a měl jsem našlápnuto k velmi zajímavé kariéře.

Stačilo jen odstranit Gorbačova

Revoluci tedy spustila tehdejší Státní bezpečnost? Studenti 
a ostatní, kteří se scházeli na náměstích, kde se večer co večer cinkalo klíči, prožívali velké chvíle.
Já myslím, že jenom naivní člověk může věřit tomu, že události roku 1989 byly spontánním vystoupením nespokojených občanů. Rozvědka 
i kontrarozvědka splnily své úkoly tak, jak byly zadány. Bohužel zklamalo vedení státu v čele s Milošem Jakešem. Vše se dalo vyřešit do 48 hodin. Měli jsme k dispozici silnou armádu, policii, Lidové milice a na naší straně bylo dokonce 80 procent národa. Je tedy nutné jasně říci, že bez StB by se v tomto státě nic nezměnilo. Jen bláhoví si mohou myslet, že by parta disidentů, různých flákačů, povalečů a narkomanů byla schopna změnit politický systém v tehdejším Československu. Bohužel mnoho mých kolegů má ještě dnes strach o předlistopadové době hovořit. Jsem ale přesvědčen o tom, že zlom může brzy nastat a lidé se pak mohou dozvědět hodně překvapivých informací o tehdejších disidentech, o prvním porevolučním prezidentovi Václavu Havlovi a o dalších, které dnes „národ" vzývá pomalu jako bohy. Samozřejmě, že existuje celá řada zajímavých a dosud nezveřejněných dokumentů, které jednoznačně potvrzují, že revoluci neudělali disidenti, kteří by si revoluci rádi dnes přivlastnili, ale naopak všemocná StB.

Vzhledem k situaci v Evropě, pádu Zdi v Berlíně, přece spělo ke změně i v tehdejším Československu. Že komunisté nepůjdou od válu si tehdy myslel snad jen Ladislav Adamec, který jel do Moskvy za Gorbačovem pro pomoc. Nebo se pletu?
Víte, ono po boji je každý generál. Po Listopadu každý věděl, že to brzy padne, 
a každý také věděl, že socialismus je neživotný. Pravdou je, že lidé byli nespokojeni, nadávali v hospodách, ale nikdo si nedokázal představit, že by socialismus mohl padnout, a oni se ani nechtěli zříci svých sociálních jistot. Možná si ani neuvědomovali, co může při pádu socialismu nastat, a proto je dnes většina lidí překvapených z toho, co se v České republice dnes děje. Ostatně poslední průzkum, který jsme v roce 1989 v Českos­lovensku provedli, jednoznačně uváděl, že pouhých 8 % obyvatel by si přálo změnu politického systému. A ani Ladislav Adamec nebyl trouba, kterého z něj dnes mnozí rádi dělají. Pád socialistického tábora visel tehdy na vlásku a stačilo pouze odstranit Gorbačova, který za vše nese odpovědnost. A na tomto se v tehdejším SSSR tehdy také pracovalo. Bohužel „prodemokratic­ké"síly uvnitř KGB placené CIA byly rychlejší a působily na vlivnějších pozicích! To, že Michail Gorbačov hrál na dvě strany, se dnes již ví a v Rusku o tom vyšlo několik článků, které se odkazují na vysoké zdroje z KGB. Jen pro vaši zajímavost, v zemích bývalého SSSR Gorbačovovi neřekne nikdo jinak než zrádce národa. Nedávno dokonce vyšla iniciativa postavit Gorbačova před soudní tribunál za vlastizradu.

Cílem nebyl kapitalismus, ale změny

Zmínil jste Václava Havla. Prý vám vzkázal, ať „mrtvého studenta" z Národní třídy podáte tak, že jste dělal vše pro to, aby padl socialismus. Jinak skončíte jako štvanec. To je pravda?
Když se lidé kolem Václava Havla později dozvěděli, kdo vlastně byl Milan Růžička, což bylo mé krycí jméno, samozřejmě velice znejistěli 
a nevěděli, jaké zprávy jsem tehdy do centrály kontrarozvědky předal. Několikrát za mnou Havel vyslal své lidi, aby zjistili, jak budu reagovat a zda jsem prodejný. Jedním z jeho vyslanců byl také tehdejší ministr vnitra Richard Sacher, který mne v roce 1990 navštívil ve vazební věznici 
v Olomouci. Předal mi také vzkaz, na který se ptáte. Já jsem ale tehdy nemohl Havlovi odpovědět jinak než tak, jak jsem odpověděl. Navíc na Národní třídě jsem nikdy nezapochyboval o tom, že to, co se chystá, by nemělo vyjít.

StB připravovala změnu směrem ke kapitalismu?
Cílem nebylo změnit socialistický systém v kapitalistický, ale pouze provést změny, které by zajistily prosperitu tehdejšího režimu. S odstupem 25 let je dnes naprosto jasné, že kdyby vše šlo dle plánu, měli bychom se dnes mnohem lépe. Na sebe jsem nikdy nemyslel, byl jsem voják a plnil jsem rozkazy, jak jsem nejlépe dokázal. Je potřeba si uvědomit, že jsem přísahu věrnosti skládal československému lidu a socialistické republice. Své přísaze jsem, oproti jiným, vždy dostál, dokonce i tehdy, když mi Havel, prostřednictvím ministra Sachera, za mlčení slíbil výhodný post. V opačném případě se prý stanu štvancem. Jediné, co jsem Havlovi, prostřednictvím Sachera,
z pro­fesionálního hlediska tehdy slíbil, bylo, že do jeho smrti se nebudu o disentu,
a konkrétně o jeho osobě, veřejně vyjadřovat, a to jsem splnil.

Listopad? Pro mne není co oslavovat

Za „listopadovou iniciativu" jste si nakonec pár měsíců odseděl.
Za události 17. listopadu jsem byl odsouzen společně 
s ministrem vnitra Františkem Kinclem, jeho náměstkem generálem Lorencem, šéfem kontrarozvědky Vykypělem a tehdejším vedoucím tajemníkem pražské KSČ Miroslavem Štěpánem. Mezi těmito jsem byl samozřejmě nejméně významnou osobou.

Povídáme si při příležitosti výročí listopadu 1989 a mě by zajímalo, jestli je podle vás důvod k oslavám.
Z mé strany rozhodně není co oslavovat. Kdybych tušil, jaký směr to všechno nabere, nikdy bych do toho nešel. Kapitalismus jsem rozhodně nechtěl.

Zůstal jsem komunistou, omlouvat se nebudu

V Berlíně se pád Zdi slavil hodně. Přijel i bývalý sovětský prezident Gorbačov, který mnohé šokoval prohlášením, že jsme na pokraji nové studené války. Je to „blud", nebo máte podobné obavy?
Bohužel v tomto musím 
s Michailem Gorbačovem plně souhlasit. Dokonce budu ještě ostřejší než on sám, neboť jsem přesvědčen o tom, že jsme jenom krůček od další světové války, a to ne díky Rusům, ale Americe. Doporučuji vám, abyste se seznámila s vystoupením bývalého náměstka ministra financí Reaganovy administrativy Paula Craiga Robertse, a budete mít na věc zcela reálný pohled.

Jak vnímáte vypořádání se 
s komunistickou minulostí po listopadu 1989? Ptám se, i když vím, že jste v levicovém smýšlení konzistentní.
Máte-li na mysli mé vypořádání s komunistickou minulostí, tak vás velice zklamu. Já jsem zůstal nadále komunistou, a dokonce se oproti těm rádoby „komunistům" 
v parlamentě ani nehodlám za nic z minulosti omlouvat.

Kryla jsem poslouchal i zpíval rád

Dnes byste možná klidně mohl do vlády. Narážím na nedávné rozhodnutí sněmovny, že ministři se nebudou muset lustrovat. Co vy na to?
Víte, já mám oproti těm kariéristům, co tvrdí, že vstupovali do strany z donucení, nebo co tvrdí, že pro nás (kontrarozvědku) nepracovali a dnes usilují o jakýkoli vládní či jiný vysoký post, velkou výhodu. O mně se všechno ví a já jsem nikdy nic ze své minulosti nezamlčel. Oni však s hrůzou nespí, kdy na ně nějaké kompromitující materiály vytáhneme.

Miloš Zeman připomněl národu Krylovu píseň „Demokracie rozkvétá". Co ji říkáte? Nemyslím jako muzikant, ale jestli jste tři roky po takzvané sametové revoluci s Karlem Krylem souhlasil s na tu dobu poměrně „třaskavým" obsahem.
Přestože jsem byl oproti Karlu Krylovi na jiné straně barikády, jeho písničky jsem měl rád a také jsem je zpíval, a nemusel jsem být přitom disident. Přiznám se, že text písně o demokracii se mi příliš nevybavuje, ale v každém případě jeho protestsongy byly značně nadčasové a hodí se na současnou dobu možná lépe, než na kterou je Kryl skládal. A o demokracii bychom mohli hodiny polemizovat. Stačí se podívat do školních učebnic a povinné školní četby, jak našim dětem vymývají mozky. Historie se v tomto směru naprosto opakuje. Takže kdyby Kryl dnes žil, tak má témat pro své písně na celovečerní koncert.

Naše podnikání? Daří se nám

Dovolíte na závěr osobní otázku? Mohu se zeptat, jak se vám dnes vede? Podnikáte v turistickém ruchu. Úspěšně?
Musím vás poněkud poopravit. Já nepodnikám, jsem zaměstnancem a zároveň ředitelem Sdružení moravskoslezských hotelů, které maji 
v pronájmu hotel Džbán 
v lázních Karlova Studánka. 
A nemyslete si, že jsem měl vždy na růžích ustláno. Několik let jsem byl bez práce a nikdo mě nechtěl zaměstnat. Úřady mi dělaly problémy, 
a přesto jsem se dokázal postavit na vlastní nohy. Myslím si, že svou práci, tak jako ostatně všechno, dělám dobře a jak nejlépe umím. Oproti jiným jsme přežili a nadále přežíváme ekonomickou krizi, nepropustili jsme ani jednoho zaměstnance, zaměstnancům jsme, oproti jiným, nesnížili platy a snažíme se 
o to, aby byli všichni u nás spokojeni, a to se nám myslím zatím daří. Není to na zbohatnutí, ale jsme všichni rádi za to, že máme zaměstnání.

Podle ohlasů, které mám na fungování hotelu, však musíte mít podnikatelského ducha. Gastronomie a služby nejsou na Jeseníky špatné, pořádáte taneční večery, oživujete lázeňskou obec.
Mám kolem sebe velmi kvalitní spolupracovníky, na které se mohu vždy spolehnout, a to je prvotní předpoklad k úspěchu. To, že se nám daří, nám ale bohužel mnozí nemohou odpustit a hážou nám klacky pod nohy, kde se dá. Naše práce je tedy o to horší, že musíme překonávat překážky, které před nás klade nejen nefunkční stát, ale 
i lidé, kteří nikdy nic nedokázali a pouze kritizují. Souhlasím s vámi, že naše gastronomie je myslím si na slušné úrovni a taneční večery jsou široko daleko vyhledávanou aktivitou v hotelu Džbán, ale přesto si myslím, že máme pořád co vylepšovat.

Kdo je Ludvík Zifčák?

● Narodil se 11. ledna 1960.

● Jeho kariéra u policie začala o dvaadvacet let později. Ludvík Zifčák byl 1. ledna 1982 přijat do služebního poměru příslušníka SNB.

● Po ukončení Důstojnické školy SNB a stáži na krajské správě SNB Ostrava nastoupil 1. března 1989 do funkce staršího referenta 2. oddělení 
II. odboru správy Státní bezpečnosti Praha.

● Jedním z jeho úkolů bylo jako student Vysoké školy báňské v Ostravě pod krycím jménem Milan Růžička proniknout do „nepřátelského" prostředí opozice a studentského hnutí.

● Ve večerních hodinách 17. listopadu 1989 po brutálním potlačení demonstrace v Praze na Národní třídě sehrál dosud nepříliš objasněnou roli „mrtvého studenta".

● Po neúspěšném ukrytí poručíka Zifčáka na Vysokou školu SNB byl 
14. ledna 1990 odvolán z funkce a 2. července 1990 propuštěn ze služebního poměru SNB.

● V únoru 1995 byl odsouzen za zneužívání pravomoci veřejného činitele. Odpykat si měl osmnáctiměsíční trest. Za dobré chování byl podmínečně propuštěn.

● V roce 1996 se stal šéfem severomoravské buňky Štěpánovy Strany československých komunistů, protože politika se mu prý stala „životní vizí".

● Působil kolem týdeníku Nové Bruntálsko, které útočilo proti zaměstnanci expozitury BIS Vladimíru Hučínovi, který měl v tajné službě na starosti extremistické skupiny.

● Ludvík Zifčák dnes působí v Karlově Studánce. V posledních komunálních volbách vedl Hnutí sociálně slabých a volby opět zaměstnávaly soud. Opět kvůli kandidátům, kteří se do obce přihlásili účelově, aby ovlivnili výsledek voleb.

Autor: Daniela Tauberová

15.11.2014 VSTUP DO DISKUSE 93
SDÍLEJ:

Sledujeme on-line: Do Prahy přijela Merkelová, první dáma EU

Ještě před rokem a půl by příjezd nejoblíbenější německé političky a nejvýraznější tváře EU byl událostí roku. Čeští státníci by se snažili za každou cenu dostat do její blízkosti a ocitnout se s ní na snímku, protože je kancléřkou země, kam vyvážíme nejvíc produktů a která u nás investuje miliardy eur. Dnes zavítala do Prahy žena, za kterou nedorazí ani vicepremiér vlády a ministr financí Andrej Babiš. Je totiž před volbami a Angela Merkelová už není ztělesněním jednoznačného úspěchu. Za ústupem ze slávy kancléřky Merkelové stojí její vítací politika vůči uprchlíkům.

Zničené italské městečko Amatrice vystrašil silný otřes

Řím - Odpolední silný otřes v italském městečku Amatrice, které zpustošilo středeční zemětřesení, vyvolal paniku. Otřes, který je od středy jedním z několika set, dosáhl podle předběžného měření síly 4,3, uvedla agentura AP.

AKTUALIZOVÁNO
Kolotoč na hřišti v brněnské Líšni, na kterém se vážně zranilo dítě.

Na hřišti se vážně zranilo dítě při seskakování z kolotoče. Je v umělém spánku

Brno – Vážné zranění ve čtvrtek dopoledne utrpělo malé dítě na hřišti v líšeňské Bednaříkově ulici v Brně. Při seskakování z roztočeného kolotoče se zachytilo botou o šroub. „Výsledkem bylo traumatické poranění nohy. Zdravotníci museli dítě uvést do umělého spánku," popsala mluvčí jihomoravských záchranářů Hedvika Kropáčková. Malý pacient skončil v péči anesteziologicko-resuscitačního oddělení Dětské nemocnice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies