Než se tak stalo, musel je Ladislav seřizovat obden. Péči ale potřebují i dnes. Každou neděli je Ladislav Leksa chodí zkontrolovat a promazat.
Úžasné soukolí času v kostele si před pěti lety prohlédl i nedávno zesnulý kardinál Miloslav Vlk, aby odsloužil mši svatou k příležitosti 300. výročí od posvěcení kostela.
O patro výš nad hodinami jsou tři zvony. Jeden z nich se jmenuje zvon svatého Josefa. A ten má podle Ladislava Leksy vzácnou sílu splnit přání. „Musíte si vlézt dovnitř a srdcem zvonu se jemně dotknout okraje. A něco si přejte," poradil zvoník. A tak jsme to zkusili a uvidíme. Nejen o věžních hodinách jsme si povídali s Ladislavem Leksou, který před nedávnem oslavil pětašedesátiny.
Také čtěte: Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata
Snášíte změnu času?
Mně to vůbec nevyhovuje. Nechal bych to tak, jak to zařídila příroda.
Vím o vás, že jste truhlář, zvoník… Co všechno vlastně ovládáte?
Nejvíc mi říkají Koudelo. Bydlíme v chalupě po Koudelových. Už jsem tady pomalu čtyřicet let, tak mi už lidé říkají i pane Lekso. Jinak jsem hlavně truhlář.
Truhlářem jste se vyučil?
Třináct let jsem fáral na Uranových dolech na šachtě číslo 16. Tam jsem dělal v podzemí tesařinu. Jak to všechno skončilo, šel jsem dělat soukromě truhlařinu. Teď už jsem v důchodu, ale dělám pořád dál.
A co pojmenování zvoník. Tomu se nebráníte?
Zvoník mi nevadí. Mě to baví. Chodím zvonit, jak to jde. Dá se říct každou neděli, jak je potřeba. Nebo když je nějaká sláva, jako teď, když přijede kardinál. Na zvonění musíme být minimálně dva, lepší jsou tři. Každý na jeden zvon, na ten velký se střídáme. Zvoní se pět minut a je to opravdu velká námaha. Před mší svatou zvoníme patnáct minut. Nebo když je pohřeb. Ukázal bych vám, jak zvoní umíráček, ale na ten nerad sahám, když to není nutné.
"Moc rád vzpomínám na kardinála Miloslava Vlka, který se byl ve věži se mnou podívat. Bylo to krásné a důstojné setkání."
Jak jste se dostal ke spravování věžních hodin?
Jsem věřící člověk, chodím do kostela a starám se o běžnou údržbu, což se týkalo i seřizování věžních hodin. Mám k tomu oprávnění od firmy Ludvík Hainz, která kromě jiného provádí generální opravy Staroměstského orloje v Praze a zároveň pečuje o jeho nepřetržitý chod. Tato firma právě instalovala v roce 1905 hodinový stroj do věže kostela v Obořišti, ale i do dobříšské radnice.
Nepřehlédněte: Pohřeb kardinála Vlka: rozloučit se přišly tisíce lidí, nechyběli členové vlády
Co pro vás obnáší péče o věžní hodiny? Na jakém principu pracují věžní hodiny v současné době a jak často k nim musíte po žebříku vyšplhat?
Hodiny v Obořišti jsou už téměř sedm let napojeny na družici, takže odměřují přesný čas. Než se tak stalo, musel jsem je seřizovat obden. Naučil mě to pan Hacaperka z Obořiště, který už tu práci ve svých osmdesáti letech nezvládal. Teď je kontroluji každou neděli. Občas se utrhne lanko nebo si hodiny vyžádají jinou drobnou opravu. Hodiny v Dobříši pohání kyvadlo, natahují se elektricky. Na kontrolu tam jezdím jednou až dvakrát do týdne. Když se prudce ochladí, mohou mít hodiny v dobříšské radnici odchylku času 20 až 30 sekund za den.
Jak vypadá váš nabitý den?
Každý den musí být nabitý. Nejlépe se cítím, když je stále co dělat. Snažím se vyhecovat i ostatní lidi kolem mě, ale často se mi to nepodaří.
Jsem výjimka, která se může podívat do kostelní věže?
Nene, kdo bude mít zájem, ať se na mě obrátí, rád ho naším kostelem včetně věže provedu. Má totiž zvláštní kouzlo. Moc rád vzpomínám na kardinála Miloslava Vlka, který se byl ve věži se mnou podívat. Bylo to krásné a důstojné setkání.
Nepřehlédněte: Experti: připlácení na péči vylepší zdraví i rozpočet státu