Možná vás to napadá právě o Vánocích. Bylo by hezké mít před domem jedličku, kterou si každý v adventním čase hezky nazdobíte. Jenomže to není jen tak. Zejména pokud uvažujete o klasické jedli bělokoré, jediném druhu, který je v naší zemi původní. Jedle bělokorá z našich lesů téměř vymizela vlivem znečištěného životního prostředí, těžby dřeva a dřevokazných hub. Přestože se dneska opět s úspěchem vysazuje, je to pořád hodně citlivý strom, který se hodí spíš do podhorských strání než na zahradu. Potřebuje mírně kyselou, vlhkou půdu a hodně místa, protože mívá velmi hluboké kořeny a dorůstá výšky až 45 metrů. Jedli bělokorou zároveň musíte chránit před větrem - její větve jsou měkké a snadno se lámou.
Jedle bělokorá tedy není pro domácí pěstování zrovna praktická, existují ale mnohem vhodnější druhy. Když si koupíte jedli jako vánoční stromek, nejspíš půjde o jedli kavkazskou. Tento druh roste velmi pomalu a dorůstá výšky 12- 18m, v přírodě v evropských podmínkách někdy až 30m. Existují i zakrslé kultivary, které se hodí do menších zahrad. Také jedle kavkazská potřebuje vlhkou a propustnou půdu, nejlépe s mírně kyselým pH.
Zeminu s obsahem vápníku naopak snese jedle ojíněná, taktéž ale vyžaduje hodně vlhkosti. Pokud pro ni máte vhodné prostředí, můžete si vybrat z řady zajímavých kultivarů, které se stanou skutečnou chloubou vaší zahrady. Například "Violacea" se pyšní dlouhými stříbřitými jehlicemi, které po celý rok vypadají jako zasněžené.
Velice dekorativní namodralé šišky nese jedle korejská. Jde o pomalu rostoucí druh, jenž je citlivý na pozdní mrazíky, takže vyžaduje chráněné stanoviště. Jeho menší kultivary se vysazují i do skalek.
Teplou polohu, zásaditou půdu a čisté ovzduší potřebuje jedle španělská, která se vyznačuje hustou kuželovitou korunou. V našich podmínkách dorůstá do výšky pouhých 10 m, a můžeme ji proto vysadit i do zahrady jako působivý solitér.