VYBERTE SI REGION

Bolavé klouby. Do testů léčby se lze zapojit i v ČR

Ročně se u nás provádí kolem 300 klinických studií, do nichž se zapojují desítky tisíc pacientů. Desetinu z nich trápí revmatické nemoci.  

19.5.2014 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: ČTK

Klouby ji začaly bolet ve 14 letech. Nejdříve Janě Konývkové nikdo nechtěl věřit, že ji v takovém věku začíná zlobit koleno a později i drobné klouby. Pak jí ale v 17 letech lékaři diagnostikovali revmatoidní artritidu.

„Od té doby jsem prošla snad všemi druhy léčby. První biologické léky jsem dostala před deseti lety. Byl to pro mě tenkrát velký přínos, protože jsem zrovna dostala první kyčelní endoprotézu. Byla to obrovská změna, klouby mi najednou přestaly otékat a bolet, takže už jsem nemusela brát tolik léků na bolest. Bohužel už jsem měla klouby velmi postižené a teď jsem v plném invalidním důchodu," popisuje dnes čtyřiatřicetiletá Jana Konývková, kterou ještě čeká operace obou ramen, zápěstí a levého kotníku.

Právě ona ale patří k pacientům, kterým biologické léky přinesly úlevu pouze dočasnou. „Brala jsem už tři biologické léky, ale po čase přestaly fungovat, takže zkouším nové. Už jsem se zúčastnila 
i klinické studie. Trochu jsem se bála, ale věřím tomu, že jsem v naprosto skvělých rukách," dodává pacientka, která pravidelně chodí do pražského Revmatologického ústavu na infuze. I když jí lék, který tady zkusila v rámci klinické studie, pomohl také pouze dočasně, právě pro pacienty, jako je Jana Konývková, znamenají nově vyvíjené přípravky naději. Zapojit se do studie navíc znamená, že se člověk k léku dostane o několik let dříve, než bude na trhu.

„Klinické studie trvají 
v průměru šest až sedm let. Společně s tří až šestiletým preklinickým zkoušením v laboratorních podmínkách stojí přibližně 30 miliard korun 
u jediného léku. Pro lepší představu: jen v roce 2012 investovaly inovativní farmaceutické společnosti do výzkumu a vývoje nových léčiv téměř dva biliony korun," vysvětluje u příležitosti zítřejšího Mezinárodního dne klinických studií Jakub Dvořáček 
z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

Jak vlastně klinická studie vypadá? Před schválením léku je třeba projít třemi fázemi testování: na začátku studie probíhají zkoušky na desítkách zdravých dobrovolníků, v druhé fázi už přicházejí na řadu pacienti. Do třetí fáze testování se pak zapojují až stovky tisíc pacientů. O jejich účasti vždy rozhoduje lékař na základě předem jasně daných kritérií, jako je diagnóza, věk či přidružená onemocnění. Účast je samozřejmě vždy dobrovolná a bezplatná, pacient také může ze studie bez jakýchkoliv sankcí vystoupit.

Podle Karla Pavelky, šéfa Revmatologického ústavu, kde je v klinických studiích kolem 200 pacientů, se účastníci nemusí ničeho bát: zatím se v ústavu nestalo, že by někdo měl vedlejší účinky s trvalými následky, a když se 
v několika případech objevila vážná alergická reakce, šlo ve více než polovině případů o zareagování na placebo. Naopak pokud lék pacientovi pomáhá, má ho zdarma zajištěn až do doby, než bude přípravek zaveden na trh (pokud samozřejmě bude schválen). Díky tomu šetří i systém zdravotního pojištění. V letech 2007 až 2011 se takto uspořilo 850 milionů korun, a to jen ve třech oblastech léčby.

Ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka řekl regionálnímu Deníku:

Jediný zatím potvrzený spouštěč artritidy je kouření

Ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka

Praha – Úplné vyléčení artritidy? Podle odborníků bude možné nejdříve za 15 až 20 let, říká profesor Karel Pavelka.

Na jaké nemoci konkrétně se ve vašem ústavu zaměřujete?

Máme celé spektrum revmatických onemocnění, ale na lůžkách se soustředíme na ta zánětlivá, těžší formy a pooperační stavy. V ambulancích máme i část degenerativních chorob, jako je artróza. Lidé 
s revmatoidní artritidou a Bechtěrevovou nemocí tvoří kolem 20 procent pacientů.

Některé z nich léčíte biologickou léčbou.

Jde o produkty živých buněk vzniklé genetickým inženýrstvím, takže jde o preparáty, které se nedají podávat tabletově. Jsou přitom dva typy – jedny se dávají v infuzích, druhé se píchají podkožně 
a pacienti si je mohou aplikovat sami doma podobně jako cukrovkáři inzulin.

Můžete přiblížit, jak se péče 
o pacienty s revmatologickým onemocněním vyvíjela? Zaměřme se na asi nejčastější takovou chorobu, revmatoidní artritidu.

Revmatologie jako taková vznikla v 50. letech, kdy spočívala hlavně ve fyzikální léčbě a rehabilitaci, účinných léků mnoho nebylo. Pak se začaly používat léky ze solí zlata, které ale byly relativně jedovaté a nepříliš účinné. Zlom nastal na začátku 80. let, kdy se objevila látka metotrexát a podobné chemické léky, začaly se používat větší dávky 
i trochu agresivnější postupy. Další změna nastala kolem roku 2000, kdy se k tomu přidaly právě biologické léky. Máme pacientku, která má za sebou 32 operací a nahradili jsme jí všechny velké klouby. Jedním z produktů dlouhodobé biologické léčby je právě to, aby se zastavila destrukce kloubů a pacienti už na operace nemuseli.

Kolik pacientů je dnes na klasických tabletkách?

Injekční léčbu má pět, maximálně deset procent, zbylých více než 90 procent je na tabletách. Biologická léčba není podávána v první linii, ale jen u těch, kterým nepomohou imunosupresiva a metotrexát. U nás je tedy proléčenost biologickými léky kolem pěti sedmi procent, v západní Evropě už jde o 20 až 30 procent. Léčba je totiž drahá, jeden pacient stojí řádově 300 tisíc za rok. Náklady jsou ovšem dvojího druhu: přímé 
a nepřímé. Když se artritida léčí nedostatečně, je během deseti let polovina pacientů invalidní, už po dvou letech je invalidních 30 procent. Tito lidé mají zničené klouby, takže nemohou pracovat, platit daně, potřebují endoprotézy, vozíky, jezdit do lázní… Nepřímé náklady jsou tedy velmi vysoké, a když se chorobu podaří zvládnout a člověk může zase pracovat, peníze se vrátí.

Zánětlivá onemocnění kloubů nejen výrazně snižují kvalitu života, ale navíc se podepisují i na jeho délce, pokud se tedy neléčí.

Dlouho se myslelo, že jde hlavně o onemocnění kloubní, které v principu život nezkracuje. To byl také trochu problém při přístupu k prostředkům, protože měly přednost nemoci život zkracující, jako je ischemická choroba srdeční či nádory. Dnes se ale ukazuje, že neléčená revmatoidní artritida zkracuje život až 
o deset let. Je to dáno tím, že pacienti mívají častěji kardiovaskulární komplikace, tedy 
i více infarktů a podobně. Užívají léky jako kortikoidy, které stav zhoršují. Navíc mívají časté infekce a nemohou se příliš pohybovat a sportovat, takže mají i horší výkonnost.

Vy tu pacienty léčíte nejen standardními způsoby, ale navíc se zapojujete do klinických studií vyvíjejících nové léky, mimo jiné na Bechtěrevovu chorobu.

První biologický lék na tuto nemoc byl registrován v roce 2000, v současné době se testuje asi 50 až 60 nových, z toho u nás pět či osm. Biologické léky jsou oproti klasickým určitě zázrakem pro pacienty a jsou velmi účinné, ale nejsou účinné úplně u všech: zhruba u 20 až 30 procent léčba selhává, někdy se vyskytují nežádoucí účinky. Je tu proto snaha mít léky nové generace, které budou více účinné.

Ale vyléčit chorobu zcela zatím neumějí…

Ani Bechtěrevovu chorobu, ani revmatoidní artritidu vyléčit nedokážeme. Dnes je cílem navodit tzv. remisi, což je stav, kdy pacient chorobu nepociťuje a žije téměř normální život, nicméně se nemoc může objevit znovu. Když jsem před 30 lety v revmatologii začínal a přišla ke mně mladá pacientka s artritidou, měla oteklých 20 kloubů, sedimentaci 80 a celé dopoledne ji trápila ztuhlost, takže si nedokázala ukrojit chleba, dali jsme jí prostředky typu injekčního zlata. Pokud se počet oteklých kloubů snížil na šest, sedimentace klesla na 30 a ztuhlost trvala místo čtyř hodin jednu, považovali jsme to za velký úspěch. Remise oproti tomu znamená, že nemá žádné oteklé klouby a vede normální život, pracuje a dělá, co ji baví. Jenže při dosažení remise je většinou třeba udržovací léčba. Někdy se podaří, že už pacienta posléze nemusíme léčit, ale to je hlavně u čerstvých pacientů. Chtěl bych se dožít toho, že nemoc půjde zcela vyléčit, ale akademické špičky se domnívají, že to nebude dříve než za 15 až 20 let.

Co tomu brání?

Například u revmatoidní artritidy nejsou tak úplně známé příčiny jejího vzniku. Jsou tu určité genetické predispozice – nemoc je častější 
v rodinách, kde se už dříve vykytovala, nebo u jednovaječných dvojčat. Byla tu naděje, že když jde dnes analyzovat celý genom, objeví se gen, který je za všechno zodpovědný 
a který pak opravíme. Ukázalo se bohužel, že to nejde, těch genů je celá řada a jsou na sebe různě navázané. Další směr, který zkoumáme, jsou spouštěcí faktory. Existují geneticky vnímavější lidé, na které působí například infekce či viry, které nemoc spustí. Ale jediný faktor, který jsme 
s jistotou určili jako spouštěč, je kouření. To je jedno z velkých zjištění poslední doby, navíc víme, že může zhoršovat průběh a léčbu choroby. 
Koho trápí revma

Autor: Michaela Koubová

19.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies