Kolik máte členů?
Diabetická organizace v Sedlčanech existuje 26 let. Počet mírně kolísá kolem 180 lidí. Převládají ženy. Obecným problémem je, že členská základna stárne a těžko si hledá nástupce. Tímto způsobem zanikla například příbramská organizace. 

Organizace má ale stále aktivní devadesátileté členy.
To je pravda. Zmínila bych Jaroslava Rajcha a Karla Kocuru. Jsou perfektní, účastní se rekondičních pobytů. Jsou to galantní muži a velmi dobří tanečníci.

V čem vidíte hlavní přínos členství?
Důležité pro nemocné je, že se naučí s diabetem žít. Zejména při rekondičních pobytech se dozvědí, jak by se měli stravovat, jak předcházet komplikacím – ty bývají fatální. Chybou, které se často dopouštějí, je nepravidelná strava. Vím také, že pro diabetika bývá striktní zákaz cukru, mouky a příloh často stresující. Na rozdíl od řady lékařů proto nejsem přísný zastánce těchto zásad a občas také v jídle zhřeším. Na druhé straně vím, že když mám například na koláč nezvladatelnou chuť, vezmu si ho. V poměru s tím je však nutné vydat energii – třeba na hodinové procházce. Nejprospěšnějším pohybem pro diabetiky je chůze a plavání.

Co v nejbližší době připravujete?
V říjnu je to týdenní rekondiční pobyt v Sezimově Ústí, kde jsme byli již asi pětkrát. Členům se toto zařízení libí, protože vše je v jedné budově – včetně maséra, cvičitelek a bazén je přístupný celý den. Připravena je nabídka výletů, které si členové hradí s tím, že jeden je v celém balíčku zdarma.

Upřesníte, co dalšího je ještě „v balíčku" služeb?
Ranní rozcvičky, masáž, magneoterapie, dva večery s hudbou, jeden sportovní večer, kdy si do herny chodíme zahrát bowling, vědomostní soutěž… Program je maximalisticky zajištěný.

Jede s vámi i lékařka?
Ne. Lékaře si vždy zařizujeme v místě. Tentokrát jsme si na vstupní a výstupní prohlídku nasmlouvali lékařku z Tábora. Tři naše členky působily jako zdravotnice, tak si po této stránce vše zajišťujeme sami a tím i ušetříme.

Rok pomalu končí, jakou akci byste zmínila?
Nedávno jsme dostali od krajského úřadu dárek a mohli jsme strávit den v Čestlicích v aquaparku. Naši členové měli autobus i vstupenky zdarma. V současné době začínají diabetici jezdit na plavání do bazénu do Smilovic – tuto akci pořádáme každoročně v jarním a podzimním turnusu – pokaždé ve středu sedm až osm týdnů po sobě. Účastnit plavání se mohou i rodinní příslušníci a na doplnění autobusu přibíráme i další zájemce.

Podpoříte letos opět akci Pochod proti diabetu?
Pochod proti diabetu se půjde v úterý 14. listopadu. Změnou je, že letos se nesejdeme ve 14 hodin u kulturního domu, ale na náměstí. Místo obvyklého cíle v Příčovech půjdeme na Červený Hrádek. Opět budeme při cestě rozdávat letáky a informovat spoluobčany, co diabetes je a jak předcházet komplikacím. Půjde s námi také naše členka Marie Bazalová. Slíbila, že nám bude cestu zpestřovat vyprávěním některé pověsti o Červeném Hrádku vybrané z knihy svého manžela.

Kdy se sejdete na příští členské schůzi?
Členskou schůzi svoláváme na 22. listopadu do Kulturního domu Josefa Suka. Požádala jsem Janu Arcimovičovou z Kosovy Hory o přednášku. Je autorkou řady knih a článků o zdravé výživě a fyzickém a duševním zdraví. Téma jsem nechala na ní, ale určitě pohovoří o něčem, co bude odpovídat životu diabetika.

Jaké výhody může člen vaší organizace čerpat?
Třetím rokem dostáváme od krajského úřadu dotaci 50 tisíc korun, dalšími 20 tisíci nás podporuje sedlčanská radnice a roční příspěvek několika obcí regionu v souhrnu znamená dalších asi 15 tisíc korun. Proto si můžeme dovolit diabetiky více podpořit. Druhým rokem v rámci rekondice připlácíme účastníkům na rekondici v Sezimově Ústí ještě jednu masáž. Členové, kteří se jí nemohli zúčastnit, mají možnost si za částku 250 korun vybrat buď masáže nebo pedikúru. Pedikúru proto, že starost o nohy je pro diabetiky velmi důležitá.

Bydlíte v Radíči, ale asi není tajemstvím, že se hodláte přestěhovat…
Je to tak, do jara bych měla bydlet v Bystřici, ale diabetiky neopustím. (mb)