Opitz se narodil v Heřmánkovicích u Broumova 25. února 1810. Ve svých 20 letech vstoupil do řádu Milosrdných bratří. V prvních letech praxe působil v řádové nemocnici ve Valticích. V roce 1845 se přemístil do Prahy do řádové nemocnice Na Františku.

Opitz se dlouhodobě zabýval tím, jak pacientům ulevit v bolesti. Do té doby bylo jedinou možností podat jim velké množství alkoholu. Chirurgie se přitom omezovala pouze na amputaci končetin, například do dutiny břišní se lékaři neodvažovali zasáhnout.

Opitz se rozhodl použít éter. Několik let studoval jeho účinky a zkoušel ho na zvířatech. Přesvědčit vedení nemocnice, aby se metoda vyzkoušela na lidech, nebylo jednoduché. Tenkrát se věřilo, že bolest má pro člověka zvláštní význam, posiluje ho a je příležitostí k prokázání poslušnosti k Bohu.

Od první operace v narkóze v únoru 1847 provedl Opitz dalších 186 operací v narkóze. Vídeňská univerzita mu pak nabídla doktorská studia chirurgie, Opitz nabídku přijal a přesunul se do hlavního města mocnářství. Léčil císařskou rodinu a v roce 1866 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I.