VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manželství je třeba brát jako jedno velké celoživotní dílo, říká psycholožka

„Šťastně až do smrti není to jen pohádka? Jak mít vztah, který vydrží," takové bylo motto letošního Národního týdne manželství, k němuž letos Psychocentrum-Manželská a rodinná poradna v Třebíči uspořádala ve svých prostorách přátelské setkání. Při této příležitosti jsme si povídali s tamní psycholožkou Alenou Hujerovou.

21.2.2015
SDÍLEJ:

Alena Hujerová.Foto: DENÍK/ Eva Bártíková

Jak na motto letošního Národního týdne manželství nahlížíte vy, coby psycholožka, jež se setkává s manželskými páry, které se dostaly do vztahových potíží?

Většině lidí asi letošní motto o tom, „zdali a jak" je možné v manželství nalézt celoživotní štěstí, možná považuje za nesmysl, nebo opravdu jen jako závěr pohádek pro děti. Také alarmující rozvodové statistiky nasvědčují tomu, že manželství jako instituce bojuje o svou dobrou pověst už dlouho a nemálo lidí je vnímá zejména jako společenský požadavek, životní nutnost a povinnost, někteří dokonce coby záruku nudy, stereotypu, zabíječe vášně a příval omezení. Kdybychom se ale chtěli dopátrat k opravdu exaktní odpovědi na tuto otázku, museli bychom si nějak definovat slovní spojení „šťastný v manželství". Jistě by se v anketě s otázkou: Co pro vás znamená být šťastný v manželství, odrazil rozdílný pohled a názory u žen a mužů, jistě i úměrně k délce jejich manželství. V mladém manželství, které je pokračováním mileneckého zamilovaného vztahu, jsou všechna očekávání krásná, proto není pro tyto manžele těžké definovat manželství pozitivně. Jiné názory zazní od účastníků ankety, kteří za sebou mají minimálně patnáct a více let manželství a mohou za sebou mít i četné ataky na štěstí, situací s řadou neshod a neporozumění, situací, kdy na vztah útočí krize. To se pro manželství štěstí stává chimérou, leckdo se hádá, nebo naopak mlčí a nekomunikuje, jiný se odcizuje a uniká bezhlavě do jiného vztahu. Možná ale opravdu existuje ten správný návod, jak manželský vztah posilovat a pěstovat, jako když pečujeme o kytku za oknem, dávat mu každodenní péči. A jistě něco pravdy bude na lidovém rčení, že nejtěžších je prvních 15 let v manželství, pak už to jde.

Co manželství a láska?

Všichni známe hodně výroků a vtipů na téma manželství = hrobař lásky. Výstižný je například výrok Patricie Holečkové, že „Některé lásky končí manželstvím… a některé manželstvím končí.". Na místě je i citace pana doktora Plzáka, který tvrdil, že manželství je postaveno na třech formách lásky, již se navzájem doplňují a prolínají: partnerské, rodičovské a ke společnému majetku. Nikoli tedy na lásce milenecké, která má omezené trvání. Manželství, jako každý vztah, má své vývojové etapy, mění se jeho požadavky, projevy a priority. Přirovnat bychom jej mohli třebas k počítačové hře, složené z postupných levelů. V prvním levelu začínáme se tím, že se učíme zvládat nastupující úkoly, máme k tomu příslušný arzenál pomůcek a rad. Podle úspěšnosti pak postupujeme do dalšího, vyššího levelu se složitějšími úkoly, větším náporem na výkon, soustředění či nějakou tu oběť. Zvládáním jsme poučenější, něčeho máme víc a něco je pryč… Až dospějeme do levelu, kdy naši potomci vyletí z rodného hnízda. Teprve tehdy si uvědomíme jakou krásu a štěstí jsme před tím absolvovali. K tomu mě napadá i židovská anekdota, kdy se kněz a doktor přou o to, kdy vlastně začíná život. Podle lékaře je to narozením dítěte, podle kněze božím vdechnutím Života. Jejich rozmluvu zaslechne rabín a zamumlá si pod vousy: „Jo, život začíná, až vám odejdou děti a umře pes!"

Možná právě pak někteří řeší téma manželské krize. Lze tomu předejít?

Nestor manželského poradenství MUDr. Miroslav Plzák často uváděl, že manželské krizi nejde předejít, že krize je zákonitý jev v manželství, tudíž co můžeme lepšího udělat, než být preventivně připraveni a možná i poučeni „jak na ni". Klíč k řešení manželských krizí je tedy dobré mít už předem!

Jak to myslíte, mít klíč předem?

Možná bychom měli místo honění se za křehkým, subjektivním a pomíjivým „štěstím v manželství" spíše pracovat na harmonickém soužití s tím, koho jsme si jednou zvolili. Vzpomínám si na celkem výstižný výrok známé osobnosti o tom, že manželství je jako ohrada kdo je venku, chce dovnitř, kdo je uvnitř, chce ven. Jenže ta ohrada by neměla být ani jedním z partnerů vnímána jako omezení či izolace, nýbrž jako jistota, udávající určitou hodnotu celoživotní dílo. Zároveň by měla mít jakousi možnost propustnosti, nikoliv v možnosti „odskočit si" do jiného vztahu, nýbrž ve vzájemném respektování zájmů a osobnosti každého z partnerů.

Rady o vzájemném respektu a toleranci většinou všichni známe, jenže se to hůře v životě aplikuje…

Jistě, je to o zralosti v očekávání, o schopnosti zpracovat vlastní sobeckost, o umění empatie, vcítění se do toho druhého, efektivní komunikaci a domlouvání se na kompromisu. V manželství jsou dva na jedné lodi, není vítěz a poražený, vždy vše dobré i to horší odnáší oba a nezřídka i jejich děti. Východiskem ze zapeklitých situací může být jen vedení společného rozhovoru, což obnáší i tolik opomíjené naslouchání druhému. Ze sdělení svých klientů, kteří hledají u nás rady, jak zvládnout nefunkční komunikaci (někdy žel, žádnou či jen technickou, typu: Kdo odvede dítě do školy a kdo koupí nákup) vím, kolik párů po návratu z práce a splnění svých nejnutnějších povinností doma usedá každý ke svému počítači. I v restauracích a obchodech lze vidět lidi nahlížející do svých mobilů či notebooků se sluchátky na uších, jak ťukají prstem do klávesnice. Často je pro ně někdo daleko od nich důležitější než jejich partner, který právě sedí vedle nich. Nezapomínejme, že komunikace „tváří v tvář", s možností sledovat a vychutnat si mimiku, jiskru v oku, vůni či dotek protějšku je něco, co moderní technologie nenahradí. Proto je třeba si vychutnávat chvilek, kdy se doma všichni sejdou u společného stolu a poklábosí. Vnímejte lidi kolem sebe, když vyrážíte na ulici, v obchodě, jejich úsměv opětujte, den se pro vás stane hezčí a jistě se to odrazí i na vašem naladění při příchodu domů. Možná už to je dobrý začátek pro zlepšení partnerského ovzduší.

Autor: Eva Bártíková

21.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
10

Chyba za miliony. Pojišťovny platily za léky i dvojnásobek

Stánky trhovců na znojemském Masarykově náměstí zely v pondělí dopoledne prázdnotou.
29

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Úkol pro exekutory: vymoci tolik, jako je čtvrtina státního rozpočtu

/INFOGRAFIKA/- Políčeno mají hlavně na lidi mezi 28 a 47 lety. Těch je mezi dlužníky víc než polovina. Převažují muži.

Pohledem Jana Kličky: Akademie českých prezidentů

Nuda to nebude. Miloš Zeman má s definitivní platností v prezidentské kampani minimálně dva protikandidáty z „těžší váhy". Oba dva jsou to – i s trochou nadsázky – akademici. Ten první a již dříve potvrzený textař Michal Horáček šéfoval Akademii populární hudby. Druhý, nově potvrzený Jiří Drahoš byl až do minulého týdne předsedou ctihodné Akademie věd ČR.

Na Havaji Trumpův protiimigrační dekret neplatí, zatím na neurčito

Federální soud amerického státu Havaj prodloužil na neurčito příkaz, který pozastavil platnost protiimigračního dekretu vydaného v březnu prezidentem Donaldem Trumpem. Podle soudce bude příkaz platit do doby, než rozhodne o osudu žaloby, která označuje Trumpův krok za diskriminaci muslimů. 

Poslední rozloučení s loutkoherečkou Helenou Štáchovou, "maminkou" Hurvínka

Ve velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze se dnes rodina, přátelé a veřejnost rozloučí s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou. Loutkoherečka, scenáristka, režisérka a dabérka zemřela po těžké nemoci 22. března ve věku 72 let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies