VYBERTE SI REGION

Martin Doleček: Moje děti na medicíně? Raději ne, je to řehole

Jedinečný systém, který zajistí, aby se lékaři co nejlépe připravili na pacienta, kterého jim veze sanitka, vzniká na jižní Moravě. „Informace bude mít strukturovanou textovou podobu místo rozhovoru po telefonu. Ten totiž funguje jako tichá pošta a údaje zkresluje," porovnává primář Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Brno Martin Doleček.

1.6.2014
SDÍLEJ:

Primář Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Brno Martin Doleček.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Nedávno jste v Jihomoravském kraji spustili zkušební provoz takzvané datové věty, která usnadní spolupráci záchranářů a nemocnic. O co jde?

Je to jiný způsob komunikace. Cíl je, aby nemocnice dostaly od záchranářů, kteří k nám vezou pacienta, úplné informace v nezkreslené podobě. Důležité to je proto, abychom se na něj mohli správně připravit. Zatím ji zkoušíme jen na vybrané případy společně s obvyklým postupem.

Jak vypadá spolupráce nemocnic a záchranářů nyní?

Když posádka dorazí na místo události, pacienta vyšetří, ošetří, zajistí jeho životní funkce a pak vždy volá na dispečink záchranné služby a sdělí údaje o jeho stavu. Pracovnice dispečinku si to zapíše a zajišťuje směrování pacienta do nemocnice. Zvedne telefon a začne obvolávat jednotlivá příjmová místa. Informaci předává hlasově, takže efekt je podobný jako u tiché pošty a údaje se tak zkreslují.

Co se změní s datovou větou?

Nově dispečerka záchranné služby při hovoru se sanitkou zaznamená údaje do strukturované tabulky, kterou jsme vytvořili. Vyplní tam údaje o pacientovi. Je to jednoduchá webová aplikace, do které se dá přihlásit z jakéhokoli zařízení s připojením na internet, tedy z mobilu, tabletu, počítače. Hovor zabere nanejvýš několik desítek vteřin, stejně jako při obvyklém způsobu práce. Dispečerka záchranky datovou větu vyplní a odešle do Bohunic na náš nový centrální dispečink, kde sami vyhledáme v nemocnicích pracoviště, kde pacienta přijmou, a dáme zpět vědět záchranářům.

Jak se zatím osvědčil zkušební provoz?

Od konce dubna jej máme pro urgentní příjmy obou brněnských fakultních nemocnic, protože tam jezdí nejzávažnější případy. Na nich celý systém ladíme. Kontrolujeme, jestli informace v dané struktuře dostatečně popisují stav pacienta, zda nějaké chybějí a podle toho upravujeme obsah datové věty. Teprve v praxi zjišťujeme, zda je lepší, když dispečerka má některou kolonku prázdnou a musí ji vyplnit sama, či zda je jednodušší nabídnout možnosti, ze kterých si vybere.

Kdy chcete začít naostro?

Ostrý provoz záleží na tom, kdy dokončíme prostory pro centrální dispečink. Ten zatím sídlí na oddělení urgentního příjmu a obsluhují ho naše sestry, pro které je to práce navíc, ale zvládají ji skvěle a za to je jim třeba poděkovat.

Na projektu spolupracujete i s Trnavským krajem. Jak vznikla myšlenka přeshraniční spolupráce?

Od začátku bylo jasné, že projekt bude neuvěřitelně drahý a žádná softwarová firma ho nezaplatí. Takže vznikl návrh na evropský projekt a došlo také na přeshraniční spolupráci. Není to od věci. Může se stát a skutečně se to stává, že je někdo v Bílých Karpatech a potřebuje sanitku. Jeho mobil bere už jen slovenskou síť a slovenská operátorka se musí složitě dostávat na dispečink jihomoravské záchranky. Musí hovor přesměrovat a ten se při tom může ztratit. Je to zbytečně zdlouhavé a komplikované. Takhle i slovenská operátorka nabere datovou větu a odešle ji jihomoravské záchrance.

Pomůže datová věta k hledání volných kapacit?

Kdyby přijel těžce poraněný motorkář a čekal, až se uvolní operační sál a lékař, který ho může operovat, je samozřejmě lepší, když pojede jinam. Součást projektu datové věty je i hlášení volných lůžek. Online víme, kde jsou volné kapacity. Dozvíme se hned také o haváriích, tedy že například někde nejede CT a nemohou pacienta vyšetřit.

Co se děje po příjezdu sanitky do nemocnice?

Na místě musí být kompletní tým lékařů a sester, který pacienta převezme. Tomu má také pomoci datová věta. Je potřeba, abychom přesně věděli, koho nám sanitka veze a správně se na něj nachystali. Celý tým zároveň musí totiž od posádky slyšet, co se stalo, v jakém byl člověk stavu, když ho našli, jak ho zajistili, jak se zlepšil nebo zhoršil jeho stav, jak reagoval na léky a tak dál.

Co následuje?

Potom pacienta převezmeme na naše lůžko. Od toho okamžiku je náš. Podepíšeme předávací protokoly a věnujeme se mu. Každý člen týmu má přesně stanovené úkoly.

Z koho se tým skládá?

Je tam lékař, většinou anesteziolog, který kontroluje životní funkce, jako jsou dýchání a oběh, nebo vede oživování. Traumatologové mají za úkol pacienta při tom vyšetřovat, koordinovat svůj postup s anesteziologem, protože zajišťování životních funkcí má přednost. Zastavují krvácení, po potřebných vyšetřeních stanoví diagnózu a určí postup. Nejdřív je samozřejmě potřeba řešit problém, který nejvíc ohrožuje život pacienta. Pak ho odvážejí na sál nebo na lůžko.

Stane se, že musíte odmítnout pacienta?

Samozřejmě, ale snažíme se, aby to bylo naprosto výjimečné. Nejde o to, že bychom je chtěli odmítat, ale obě brněnské fakultní nemocnice jsou střediska centrové péče. To znamená, že máme třeba traumacentrum nebo popáleninové centrum. V nich umíme zaručit vysoce kvalitní péči. Mimo centra už taková záruka není. Je proto důležité identifikovat pacienty, kteří k nám patří. Problém je, že někdy někdo neodhadne přesně stav pacienta a zahlcují se tím omezené kapacity center.

Když už sanitka dorazí až do nemocnice, pošlete ji pryč?

Když se k nám dostanou lidé, kteří k nám nepatří, samozřejmě se o ně postaráme. Ale když pak přijede člověk, který vyžaduje vysoce specializovanou péči, hrozí, že se o něj nedokážeme dokonale postarat. Každé centrum je nastavené na určité kapacity. Co se týká traumacentra, musíme mít tři týmy. To znamená, že dokážeme ošetřit tři těžce poraněné pacienty v ohrožení života naráz. Když přijede čtvrtý, už je to na hraně. Něco jiného jsou mimořádné události, kdy svoláváme všechny lékaře i z domu.

Kolik lidí zhruba přivezou sanitky na urgentní příjem ve Fakultní nemocnici Brno?

V průměru máme šest sedm pacientů za den.

Jaká je nejčastější diagnóza?

Zranění, z nich tak tři sta za rok s ohrožením života. Další jsou cévní mozkové příhody, problémy s dýcháním, poruchy vědomí, těžké infekce nebo otravy.

Změnil se počet pacientů na urgentním příjmu v posledních letech?

Před rokem 2008 měla nemocnice na urgentním příjmu nějakých osm set až devět set příjmů za rok. Pak v ní vzniklo traumacentrum a počet příjmů narostl na dva tisíce dvě stě ročně. Naše traumacentrum je jediné pro jižní Moravu a Vysočinu.

Pořádá nemocnice cvičení pro lékaře a sestry?

Ano, je to naše povinnost, máme nařízení z ministerstva zdravotnictví. Každý rok máme několik cvičení. Liší se jejich tematické zaměření. V létě je standard cvičení zaměřené na příjem velkého množství mechanicky poraněných pacientů. To znamená, že přijíždí od nehody vlaku, ze srážky dvou autobusů a podobně. Často jsou to pacienti s nějakými dalšími komplikacemi jako například popálení, těhotné ženy nebo lidé v těžkém psychickém šoku.

Kdo dělá figuranty?

Spolupracujeme se Střední zdravotnickou školou Jaselská v Brně, která dodává své studenty. Ti jsou vždy perfektně instruovaní a namaskovaní od svých učitelů, což je výborné v tom, že i tým, který s figuranty pracuje, se lépe vžívá do své role. Není to cvičení jen pro formu, abychom si něco odškrtli na papíře. Právě v takové krizové situaci se tým nejlépe naučí komunikovat a spolupracovat.

Primář Oddělení urgentního příjmu Martin Doleček Fakultní nemocnice Brno Martin Doleček prosadil nový informační systém pro záchranky a nemocnice.

Jaká další cvičení pořádáte?

Máme i cvičení zaměřená na evakuaci. Zkoušeli jsme reakci na výbuch v Dukovanech. Lidé, kteří by k nám přijeli, by byli poranění a navíc ozáření.

Má urgentní příjem každá nemocnice?

Podle zákona musí mít každá nemocnice takzvané kontaktní místo. Není ale nikde definované, jak má vypadat. Pouze musí čtyřiadvacet hodin denně zvládnout přijímat údaje od záchranné služby. V malých nemocnicích to někdy řeší tak, že kontaktní místo pro záchranáře je vrátný. Velké nemocnice typu fakultních nebo krajských by podle mě měly mít urgentní příjmy povinně.

Primářem urgentního příjmu Fakultní nemocnice Brno jste se stal v roce 2008 krátce po třicítce. Jaké byly reakce okolí, že takovou významnou funkci získal tak mladý člověk?

Různé. Tehdy se rušilo traumacentrum v Úrazové nemocnici a hodně lidí odešlo do Bohunic. Dostal jsem nabídku zúčastnit se konkurzu a uspěl jsem. Po šesti letech jsme díky našim aktivitám a schopnostem v České republice dost známí a to mluví samo za sebe. To je pro mne nejlepší vizitka.

Chtěl jste být vždy lékař?

Oba moji rodiče byli lékaři, takže jsem v tom odmalička vyrůstal. Když sloužili a připravovali se na atestace, tak si mě často brali do nemocnice, protože nás se sestrou nemohli nechat samotné doma. Přišlo mi to přirozené, ani jsem neuvažoval, že bych šel studovat něco jiného než medicínu.

A vaši rodiče chtěli, aby z vás byl lékař?

Chtěli. Byli v tomto ohledu hodně ambiciózní. Ale já si nepřeji, aby moje děti byly lékaři. Je to velká řehole.

Litoval jste někdy rozhodnutí věnovat se medicíně?

Párkrát jsem měl i slabé chvilky. Kromě jiného když si třeba čtu některé diskuze na internetu a lidé se tam baví, že lékaři všechno pokazili a další že je svými posudky kryli. Ale to tak nefunguje. Člověk není stroj. Když jedete s autem do servisu, tak ho napojíte na počítač a ten ukáže, co je špatně. Ale u člověka se nedá striktně určit, které postupy jsou v danou chvíli v daném místě s tím konkrétním materiálním a personálním zajištěním správné a které ne. Situace se vyvíjí a závisí to na hodně faktorech.

Co vás přivedlo k anesteziologii?

Vždy jsem si přál dělat něco trochu akčního.

Co se vám na vaší práci líbí?

Že mohu dělat i něco jiného než se starat o pacienty. Podílím se na řadě projektů, třeba právě na datové větě. Naplňuje mě, že se mohu vyvíjet dalším směrem. Právě o něčem, jako je datová věta, se v České republice mluví asi patnáct let. Ale jen na jihu Moravy jsme se do něčeho takového pustili. I když jsou samozřejmě i lidé, kterým se projekt nelíbí a snaží se ho potopit.

Autor: Jana Vondrová

1.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies