VYBERTE SI REGION

Násilí nepochází z náboženství, ale z člověka

Při sčítání lidu v roce 1921 se k náboženskému vyznání hlásilo téměř 93 procent Čechů. Loni už to byl pouze každý pátý. Mnozí lidé dnes ani netuší, jak se jmenuje současný papež. Rádi o sobě říkáme, že jsme ateisté. Hlubší vhled do náboženského života své země nemáme a ani o něj nestojíme. A to může být nebezpečné. „Na tuto nevědomost čekají samozvaní náboženští vůdci, teroristé, ale i populističtí politici," říká religionista Zdeněk Vojtíšek.

2.12.2016
SDÍLEJ:

religionista Zdeněk VojtíšekFoto: Deník/Martin Divíšek

Mohl byste vysvětlit rozdíl mezi kultem, sektou a náboženským hnutím? Podle jakých znaků je lze rozpoznat?

Jsou to nesouměřitelné pojmy. Odborně označujeme pojmem nové náboženské hnutí dosud společensky nepřijaté skupiny, které na duchovní scénu přicházejí s něčím novým, a pochopitelně se setkávají s nedůvěrou a někdy i odporem většiny. Tento nesouhlas je často vyjádřen pejorativním názvem, vlastně nadávkou „sekta". Nemůžeme tedy přesně říci, co je sekta. Musíme vystačit s tvrzením, že „sekta" je subjektivní označení pro náboženství, obvykle nové a neznámé, které se nám prostě nelíbí. Zda se nám nelíbí proto, že je třeba nebezpečné, nebo kvůli nějakým našim předsudkům, to už nevyčteme.

Jaká je podle vás současná situace s působením nových náboženství a sekt v Česku?

Odpovím trochu oklikou: Novým náboženským hnutím se většinou nepodaří ve společnosti vydržet a časem zanikají. Přetrvání je spíše výjimkou. Ale ta hnutí, která přetrvají, se postupně ve společnosti etablují. Časem ztratí svou novost, opustí své zaměření proti stávající společnosti a otupí hrot svého protestu proti tomu, jak žijí ostatní. Tento proces trvá hodně dlouho. Příkladem mohou být svědkové Jehovovi, ti jsou u nás nejstarší. Naopak u jedněch z nejmladších u nás třeba u buddhistických společenství bylo začlenění velmi rychlé. Na tom měla velký podíl i široká popularita dalajlamy, který ovšem paradoxně právě s touto školou tibetského buddhismu nemá mnoho společného.

Čím vlastně nová náboženství u nás uchvacují lidi? My Češi o sobě přece rádi prohlašujeme, že jsme nejateističtější národ v Evropě…

Češi nejsou ateisté. Pro Čechy je charakteristická totální nedůvěra k náboženským institucím, tedy k jednotlivým církvím. To se projeví každých deset let na prudce klesajícím počtu těch, kdo se k nim hlásí. Tuto nedůvěru, někdy i nenávist, jindy pohrdavou ignoranci Češi rádi vyjadřují slovem „ateismus". Ale není to tak úplně pravda: náboženský život mimo tradiční instituce v Česku jen kvete.

Možná, že v podléhání sektám hraje vliv i neinformovanost, jakási nadutost ateismu. Starší generace prošly povinnou výukou náboženství, dokonce i za minulého režimu se komunistům nepodařilo náboženskou výuku úplně vymýtit. Mělo by se i dnes ve školách náboženství učit jako samostatný předmět? Anebo bychom měli děti pouze učit „o náboženství?

Profesor Halík často hovoří o českém náboženském analfabetismu. To je odpovídající diagnóza. Míra nevzdělanosti v náboženských věcech je v české společnosti pozoruhodná a lidé se za svůj deficit už obvykle ani nestydí. Tento stav má dva nepříjemné důsledky: nábožensky kreativní lidé (a těch je u nás dost) si tvoří svou individuální necírkevní náboženskou alternativu velice intuitivně a někdy mnoho nevědí o tom, „do čeho se pouští". Daleko závažnější je ale druhý důsledek: v kombinaci s nadutým sebevědomím se Češi často považují za nábožensky velmi tolerantní. Ve skutečnosti jsme spíše nevědomí než tolerantní. Je to dobře vidět na vztahu k islámu: při prvním závanu potíží, které k nám ještě ani nedolehly, jsme se stali nejvíce protiislámsky naladěnou společností v Evropě. Naše rádoby tolerance spadla jako domeček z karet, protože o islámu víme zoufale málo. Lehce pak podléháme populistickým výrokům, které by jinde oslovily jen malou část obyvatelstva. Proto by se podle mého názoru mělo ve školách určitě o náboženství učit.

Zvláštní je, že sektám podléhají často lidé vzdělaní, nadprůměrně inteligentní. Přitom mnohá sektářská učení na první pohled působí naivně, dá se říci až hloupě. Jak to, že v tomto případě nefunguje zdravý rozum?

Jeden z nejtrapnějších předsudků o náboženství je ten, že se týká jen málo vzdělaných lidí. Opak je pravdou. I u nás zkušenost ukazuje, že ubývá tradičně věřících na venkově, ale jejich počet roste mezi mladými středostavovskými rodinami ve městech. Alternativní necírkevní způsoby náboženského života jsou ještě viditelněji doménou bohatších a vzdělanějších lidí. Jde totiž o to, že k tomuto světu všichni přistupujeme s určitými předpoklady o existenci, či neexistenci transcendentních (přesahujících smyslovou zkušenost pozn. red.) sil, bytí po smrti nebo smyslu života. Na základě obou typů předpokladů řekněme těch náboženských i těch nenáboženských si velmi racionálně vytváříme komplexní obrazy světa. Náboženství ani jeho odmítání tedy rozumu nijak neodporují a předpoklady, na nichž tyto obrazy stojí, zase nelze racionálně potvrdit ani vyvrátit. Kritérium rozumnosti se tak s náboženstvím i ateismem dost míjí.

Lze říci, že každý člověk může být potenciální obětí sekty? A nebo jinak může o sobě někdo prohlásit: „Mně se tohle nikdy nestane, já bych určitě do žádné sekty nikdy nevstoupil?!

Je bez diskusí, že nová hnutí používají náborové, udržovací a motivační způsoby, které by jinde ve společnosti (i v etablovaných církvích) byly chápány jako problematické, nebo dokonce odsuzované jako psychická manipulace. Je tedy možné s trochou nadsázky hovořit o „obětech" této manipulace. A je naprosto zřetelné, že nejlepší obranou před manipulací v oblasti obchodu, politiky i náboženství je přiznat si svou ovlivnitelnost a poznat svou zranitelnost.

Občas se objeví názor, že působení sekt souvisí s ústupem tradičních církví. Vy ale s tímto tvrzením polemizujete.

Do značné míry s tím skutečně nemohu souhlasit. Jednak proto, že nová náboženská hnutí vznikala vždy a jejich současný velký počet je především důsledkem náboženské svobody a plurality. Za druhé proto, že s tím ústupem tradičních církví je to trochu jinak. Strmě klesá počet těch, kteří se k nim formálně hlásí, ale množství těch, kteří v nich alespoň někdy praktikují, je i u nás dnes v podstatě vyrovnaný a drží se asi na jednom milionu. A za třetí proto, že etablované instituce dost dobře nemohou soutěžit s novými hnutími, protože nikdy nebudou přinášet tak populární, exotická či jednoduchá řešení ani poskytovat tak bezprostřední, dynamická a nekomplikovaná společenství. Tyto typy duchovního života oslovují lidi v odlišném psychickém rozpoložení a sociální situaci a vzájemně si zas tak moc nekonkurují.

U nás je známá kuřimská kauza z roku 2007. Prohlásil jste tehdy, že hnutí nepovažujete za nebezpečné. Která jsou tedy ta nebezpečná?

To je omyl. Náboženské společenství, jehož členové se podíleli na některých trestných činech, nemělo jméno a dodnes toho o něm mnoho nevíme. Ale víme, že vycházelo z Hnutí Grálu a odštěpilo se od něj. Hnutí Grálu v tom tedy bylo nevinně a nelze je považovat za nebezpečné. Ta otázka nebezpečnosti je ovšem sporná. Záleží totiž na tom, co kdo považuje za nebezpečné. Asi všichni se shodneme na ohrožení života a zdraví. Jenže toto ohrožení může přijít zcela nečekaně a ne vždy je možné ho z nauky hnutí odvodit.

Před dvaadvaceti lety způsobili poprask i Imanuelité a jejich Mesiáš Parsifal Imanuel neboli Jan Dietrich Dvorský. Média se této kauze nadstandardně věnovala i proto, že zmíněný Mesiáš byl životním partnerem dcery slavné české herečky. Z dnešního pohledu ale bylo Dvorského jediným prohřeškem to, že neposílal své děti do školy. Nebyl Dvorský a spol. pouze obětí porevoluční doby, kdy se tyto věci hodnotily přísněji než dnes?

Ano i ne. Určitě se do jisté míry stal obětí „protisektářské paniky", která rychle vzrostla právě na jaře 1993 kvůli hrůzostrašné cestě amerického společenství Davidiánů k hromadné smrti. Na druhou stranu bylo toto hnutí skutečně mimořádné kvůli hladovkám svých příslušníků, kvůli jejich snaze o umírání v lesích, kvůli jejich nenávisti ke „starému světu" i kvůli dalším rysům. Prudký konflikt tohoto hnutí se společností byl patrně nevyhnutelný a možná i ze strany Parsifala záměrný. Trestný čin ohrožení mravní výchovy mládeže byl sice zástupný problém a konflikt by dnes zajisté měl jinou podobu, ale nebyl by patrně o mnoho mírnější.

O Islámském státu se v médiích také píše jako o sektě. Je to správné označení?

V zásadě ano. Musíme mít vždy na paměti, že pojem „nové náboženské hnutí" vytvořili západní vědci a že nejlépe „funguje" při popisu náboženské situace v západních společnostech. Je nesporné, že islám vždy byl a také dnes je velmi bohatý na odštěpená hnutí, běžně nazývaná „sekty". Některá byla a jsou v uskutečňování svých náboženských cílů násilná. Takzvaný Islámský stát je jedním z nich.

Také u nás se objevují ojedinělé případy mladých lidí, kteří by chtěli Islámský stát následovat. Jak je to možné?

Nezdá se mi to zas tak překvapivé. Připojení k novému náboženskému hnutí je vždy důsledkem nespokojenosti se společností, s postavením v ní a výrazem protispolečenského protestu. Čím naléhavější potřebu protestu někdo cítí, tím radikálnější hnutí může zvolit. A Islámský stát je z tohoto hlediska tak extrémním, že pro někoho je vlastně ideálním cílem. Které jiné společenství tak viditelně a slyšitelně popírá základní hodnoty Západu? A které jiné nahání Zápaďanům tolik strachu, obviňuje je ze slabosti a poskytuje jednotlivcům tolik pocitu vlastní důležitosti?

Vy považujete takzvané ohrožení islámem za reálné?

Některé ze společností muslimů procházejí v současné době zásadní proměnou. Jejich malá část si chce vynutit svou verzi budoucnosti silou a tvoří společenství, která se dopouštějí násilí. Jsou ale z dlouhodobého a globálního hlediska slabá a jejich v podstatě jedinou nadějí na úspěch je to, když do svého boje vtáhnou Západ. Tímto způsobem by totiž mohli alarmovat a radikalizovat své muslimské spoluobčany, kteří jimi zatím pohrdají a štítí se jich. Vnímám samozřejmě ohrožení ze strany těchto násilníků prostřednictvím teroristických útoků. Zároveň ale nepochybuji, že skutečným cílem těchto útoků nejsou ani tak ti mrtví a zranění, ale my ostatní, kteří se tímto způsobem máme nechat vtáhnout do strachu a nenávisti vůči všemu islámskému. Větší ohrožení než ze strany muslimů cítím ze strany populistických politiků (i těch našich), kteří tento strach jitří a nenávist přiživují. Nevědomky dělají přes-ně to, co teroristé chtějí.

Nejen islám, ale i křesťanství má či mělo své kruté stránky. Zastavme se například u čarodějnictví a jeho násilného potírání.

Čarodějnické procesy vidím jako důsledek paniky, která nakonec „semlela" patrně více nevinných lidí než skutečných narušitelů tehdejších náboženských pořádků. Ale nemějme iluze, že se jednalo „jen" o nějaké temné období křesťanských dějin. Podobná antisatanistická panika zachvátila docela sekulární části některých západních společenství v 80. a 90. letech minulého století a těžce dolehla na stovky lidí. Násilí, strach či panika nevyplývají z náboženství nebo z ateismu, ale pocházejí ze samotného člověka. Náboženství je maximálně může ospravedlňovat a rozdmýchávat, anebo naopak odsuzovat a tlumit, ale žádné náboženství bychom neměli vinit za to, za co máme odpovědnost my sami jako lidé.

Autor: Denis Drahoš

2.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Počasí na Vánoce a v závěru roku? Mráz jen v noci, srážek bude méně

Praha - Teploty v závěru roku včetně Vánoc by se přes den měly držet slabě nad nulou, v noci bude mrznout. Výkyvy jsou ale možné, uvedli meteorologové ve čtyřtýdenním výhledu počasí. Sněhu a deště bude ve srovnání s dlouhodobým průměrem méně. Výhled dnes zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Pomníček připomene automobilovou honičku StB a zakladatelů Charty

Praha - Automobilovou honičku Václava Havla a Pavla Landovského se Státní bezpečností, když 6. ledna 1977 ujížděli s prohlášením Charty 77 a seznamem podpisů k poštovním schránkám, má v Praze 6 ztvárnit dočasný pomníček. Instalován bude v Gymnazijní ulici, která ústí do Evropské ulice, tedy v místě, kde byli zatčeni. Slavnostní odhalení se uskuteční 5. ledna, v předvečer 40. výročí události, řekl novinářům náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů Ondřej Matějka, který krátkou uměleckou instalaci na místě paměti chystá.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies