VYBERTE SI REGION

Nemáte čas? Je jen na vás, jak ho využíváte

Věta: „Nemám čas" patří k velmi často používaným. Ale nakolik se zakládá na pravdě? O času se hovoří jako o jediné spravedlnosti na světě. Času máme všichni stejně, pro každého má rok 365 dní, každému plyne 24 hodin denně.

28.1.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Redakce

Jak s tím naložíme, už je jen na nás, samotný čas je „z obliga".

Zvláštní je, že nedostatek času se promítá hlavně v našem soukromí. Náš nedostatek času tedy zasahuje naše nejbližší, rodinu a přátele. Když se zamyslíme, uvědomíme si, že šéfovi v práci zřejmě jen málokdy (pokud vůbec) řekneme, že nemáme čas.

Nad touto větou už ani moc nepřemýšlíme, máme ji vždy po ruce a zpravidla se nad ní, alespoň zpočátku, nikdo moc nepozastavuje. Někdy dokonce u toho, komu jsme ji řekli, vzbudí lítost, smutek. Dotyčný to vezme na vědomí a k ničemu nás nepřemlouvá, netlačí.

Proč nemáme čas

Ano, doba je velmi rychlá a my s ní musíme držet krok. Je ale zapotřebí ukusovat si větší sousta, než dokážeme pozřít? Musíme skutečně neustále sobě či jiným dokazovat, že jsme ti nejskvělejší a nejvýkonnější? Copak nevíme, že čas se nikdy nedá vrátit?

Jako bychom podléhali nějakému mámení, že musíme denně pracovat deset, dvanáct, čtrnáct i více hodin. Jakoby se bez nás všechno zhroutilo. Tak to ale přece není. Jediný, kdo se při takovém zápřahu dříve či později může zhroutit, jsme my sami.

Napětí, stres, nervozita, málo spánku a odpočinku vůbec jsou „cestou do pekel". Nejde o to, abychom práci šidili a utíkali z ní co nejdříve, ale o to, abychom do ní chodili rádi, odpočinutí, svěží a plní sil. Vždyť když si přivodíme žaludeční vředy, infarkt, mozkovou příhodu nebo „jen" syndrom vyhoření, přestáváme být pro firmu užiteční, o práci stejně přijdeme a uvolníme místo někomu jinému, kdo si možná svůj čas ohlídá lépe.

Vše souvisí se vším

Velmi často se zabýváme otázkou vzhledu.

Čím je atraktivnější, tím více máme možností a „otevřených dveří". Ale jak atraktivně vypadá člověk, který má nevzhledné „pytle" pod očima, nateklá víčka, popelavou pleť, strhaný výraz v obličeji a sotva se drží na nohou?

Proč tolik lidí přibírá na váze a stále bojuje s nadbytečnými kilogramy? Dost možná je to i proto, že celý den „nemají čas" na jídlo a po návratu domů v nočních hodinách spořádají půl obsahu ledničky. Anebo obráceně, stále celý den něco ujídají, bez ohledu na složení a kvalitu pokrmu.

Když k tomu střídají sezení u počítače se sezením v autě (protože na návštěvu fitka také není čas), asi se není čemu divit.

Příčiny nevnímáme, důsledkům se divíme. Pokud jsme čerství absolventi škol, máme šanci šílené tempo relativně dlouho vydržet. Ale pokud jsme překročili čtyřicítku, padesátku, jde to už o něco hůř a potíže se hlásí dříve.

Přirozená kompenzace

Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, primární oporu nám poskytuje rodina. Neodmítejme dětem čas, který jim právem náleží, když si s námi chtějí hrát. Neodbývejme partnera/partnerku tím, že jsme unavení a nic a nikam se nám nechce. Vezměme ho/ji občas do kina, do divadla, na večeři, na návštěvu k přátelům, překvapme drobným dárkem nebo pozorností.

Vezměme rodinu na výlet, do zoo, na hory, k vodě. Tato časová investice se nám přece bohatě vrátí. Děti nebudou přejímat nesprávné vzorce chování a my se v jejich dospělosti můžeme radovat z jejich úspěchu, protože jsme je s láskou vychovali. Partner/partnerka se nebude cítit odstrčený/odstrčená kdesi na zapomenuté koleji, nebude citově strádat a hledat naplnění vztahu jinde.

Všechno má své meze

Položme si také bolestivou otázku, jak dlouho jsme se neviděli se skutečně dobrými přáteli. Pokud jsou nám hodně blízcí, zpravidla s námi mají dlouho trpělivost, dokonce se nám snaží pomoci, jakkoli ulehčit. Ale nelze spoléhat na to, že tak to bude věčně.

Jestli k tomu, aby si vybavili, jak vlastně vypadáme, potřebují naši fotografii, může se jednoho dne stát, že i oni smažou náš kontakt ze svého mailového adresáře a z telefonu. A proč by ne, když nám nestáli za to, abychom s nimi sdíleli příjemné zážitky a chvíle? Když se ukazuje, že je vlastně nepotřebujeme, protože si vystačíme s kolegy v práci. Najdou si pak někoho, kdo si na ně čas udělá.

Vztahy jsou jako vzácné rostliny. Musejí se pěstovat a hýčkat, aby mohly košatět a růst. Jinak dlouho strádají, až nakonec zaniknou. Je tohle všechno opravdu to, co jsme chtěli, když jsme blízkým neustále říkali, že nemáme čas?

RENATA MALÁ

Autor: Redakce

28.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Žloutenka stále řádí. Chybí vakcíny, hlásí nejen lékárny

Vyškov – Jde o agresivní infekci, člověka může zabít za pár hodin od prvních příznaků. Mnoho nakažených se i po vyléčení po celý život potýká s následky, jako jsou třeba amputace končetin nebo hluchota. K nejohroženějším patří děti. Přestože je možné se proti meningokokovi typu B očkovat, vakcíny chybí. Na Vyškovsku podle dětské lékařky Anežky Bahníkové z Vyškova už zhruba čtyři až pět měsíců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies