Otužování pomohlo v boji s rakovinou

Přikládáte právě otužování to, jak vysokého věku se váš otec dožil?

Určitě. Zimnímu plavání se věnovat šedesát let. Ještě v únoru byl na pravidelném setkání otužilců. Do poslední chvíle se chodil otužovat do řeky Moravy. Byl i pár dní před úrazem. Byla to nešťastná nehoda, kdy spadl a narazil si hlavu. Musel do nemocnice. Jeho zdravotní stav se po tomto nepříjemném zranění bohužel zhoršil.

Hovoří se o tom, že pan Nicek zvítězil nad těžkým onkologickým onemocněním před více než dvaceti lety právě díky otužování a sportu, který vyznával. Přičítali lékaři uzdravení jeho kondici?

Ano, ošetřující lékaři o tom hovořili. Jeho houževnatost a právě způsob života, kdy jeho tělo bylo zvyklé na velkou zátěž, ovlivnila to, že nad rakovinou zvítězil. Byl mnohem odolnější tím, jak při zimním plavání a otužování pravidelně vystavoval organizmus zátěži.

Doktor Nicek radil v otužování druhým a zimní plavání propagoval. Měl v tom úspěch?

Dělal velkou osvětu. Měl hodně příznivců. Když jsem přišel do jeho bytu, viděl jsem spoustu děkovných psaní a pozdravů od lidí, které ho považovali za vzor. Poté, co se minulý týden rozšířila informace o tom, že otec zemřel, přišla obrovská odezva, nespočet kondolencí.

Odchoval několik generací otužilců…

Je to tak. V létě by mu bylo osmadevadesát let. Přátelil se s Františkem Venclovským, který přeplaval kanál La Manche. Ten oceňoval, že otec položil základy tehdy československé školy otužování a zimního plavání a označoval ji za nejlepší na světě.

Pan Nicek získal spoustu ocenění..

Je jich hodně. Medaile, poháry, čestná uznání. Klub zimního plavání se jich ujme a postará se o uchování památky na celoživotní radost mého otce. Předpokládáme, že část bude ke zhlédnutí v klubovně na Punkvě, kde se každoročně za velkého zájmu otužilců otevírá zimní sezona plavání.