Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Psycholog: Nezapomínejme žít, ani když jen prší

Deprese, frustrace, pocity zmaru a úzkosti. To všechno mohou právem cítit lidé, jejichž domy i životy se před pouhými třemi lety prohnala ničivá povodeň. A teď tváří v tvář pohledu z okna i předpovědi počasí čelí nové hrozbě. Není to na jednoho člověka až k neunesení? Jsou pocity, které lidi v těchto dnech provázejí, oprávněné? A jak jim čelit? Všechny tyto otázky směrují na odborníka přes lidské vztahy a psychiku, klinického psychologa Petra Moose.

7.6.2013
SDÍLEJ:

PETR MOOS je znám nejen jako přední odborník, ale také jako publicista například z LN.Foto: Deník

Co dělá s psychikou člověka, který naplno prožil ničivou sílu povodně, hrozba, že se situace může opakovat?

Hluboce traumatizující zážitek, ať už jde o povodně nebo jiné neštěstí, které člověka postihne, například autohavárie, se člověku nesmazatelně vryje do celé paměti. Trauma, které prožil, je v něm hluboce zakořeněno a často se vrací po celý život. Zvláště, když je některé vnější okolnosti připomínají. Odborně se tomu říká revokace prožitku. Člověk se stává úzkostným, s obavami sleduje zprávy… Je to samozřejmě velmi individuální, záleží na osobnosti, povaze a založení jednotlivého člověka, ale bývá to naprosto běžné. Zrovna včera jsem řešil případ jedné pacientky, které neustálý déšť připomněl, čím prošla při minulých povodních.

Když už zmiňujete příklad, projevilo se to na nárůstu pacientů, ať už při minulých povodních, nebo dnes?

To ani ne. Před třemi lety, kdy byla situace mimořádně těžká, jsem dělal krizovou intervenci. Snažil jsem se poskytovat okamžitou pomoc lidem, kteří prožili velké trauma, ale že by se sem valili lidé, to zase ne, takhle to nefunguje. Posttraumatický syndrom na lidi dolehne, ale ve většině případů se s ním lidé vypořádají sami. Pomoc odborníka je na místě, pokud potíže přetrvávají déle než dva až tři měsíce.

Co je vlastně pro člověka horší? Samotné neštěstí, nebo když přestane situaci čelit a síla událostí na něj teprve dolehne?

Jednoznačně dopad. Když se něco přihodí, nastane stresová reakce. Člověk buď útočí, nebo uniká. To znamená, že lidé se aktivují, zvedá se jim adrenalin, často se v dané chvíli chovají správně, realisticky. Například se snaží zachraňovat, co jde. Do druhé skupiny patří lidé, které situace naopak zlomí, stanou se apatickými, zmatečnými a špatně se s nimi spolupracuje při záchraně. V každém případě se ale stres postupně nastřádá a s určitým zpožděním na člověka dopadne. Buď ve formě akutní reakce na stres, nebo postraumatického stresového syndromu.

Jak se takové poruchy projevují?

Různě, podle povahy. Střídáním nálad, hledáním viníka, vyčerpaností, úzkostmi, depresemi…

Znamená to, že takové pocity jsou po prožitém traumatu běžné a člověk se za ně nemusí stydět ani je skrývat?

Je to naprosto přirozené! A jedna z nesmírně důležitých věcí je umět to ze sebe vyplavit. Vybrečet se, vymluvit. Mluvit je vůbec strašně důležité. U primitivních kmenů dokonce existuje rituál, kdy si člověk, který něco zlého prožil, sedne na zem, členové kmenu k němu postupně přicházejí a on jim znovu a znovu svůj příběh vypráví. Podělí se o svou tíhu, vyplaví ji. Problém je, že v naší společnosti, a teď nemyslím jen českou, ale celou západní, jsme tlačeni k výkonům, k individualitě a na vzájemné sdílení přestáváme mít čas. Stáváme se společností účetních a snižujeme to, čemu se říká sociální kapitál. Na vztahy, vazby. Na lidi, které kolem sebe potřebujeme. A to není v pořádku, na to pomalu dojíždíme.

Povodně se na nás valí z televize, novin, rozhlasu. Je množství informací pro naši psychiku dobré, nebo špatné?

Média mají informovat, to je v pořádku. Záleží ale na způsobu. A pokud jsou v zájmu sledovanosti tlačena k určité teatrálnosti, když situaci vědomě dramatizují, až máte pocit, že nesledujete zprávy, ale nějaký akční film, tak to v pořádku není. Lidé jsou strašeni, a v rámci globalizace dokonce v mnohem větším měřítku, než tomu bylo dřív. Neděsíme se jen velké vody, ale i toho, když se hroutí burzy na Wall Streetu, když je krize v Řecku… Je v tom určitý záměr, protože kdo se bojí, lépe se ovládá. Ostatně, obchod s úzkostí neprovozují jen média, ale je to i příklad farmaceutického byznysu nebo pojišťoven.

Jak se tomu bránit?

Jednoduše. Vyhýbat se tomu. Nenechat se nikam tlačit a nebát se být sami sebou. Zprávy si pouštět, jen abychom věděli, co máme dělat, kde je potřeba pomoci. Mimochodem právě podobné situace posilují sounáležitost, rozhýbávají onen sociální kapitál. Podstatné je při tom všem, co se kolem nás děje, nezapomínat, že život není jen to, co nám ukazují v televizi. V tom nám pomůže, když si o svých obavách a starostech popovídáme při cigáru s kamarádem. Klidně třeba i pod deštníkem.

Autor: Jana Švecová

7.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Romové napadli posádku záchranné služby. Ta se ubránila

Kostel v Tennesse zachvátila střelba

V kostele v Nashvillu zaútočil střelec. Jeden mrtvý a šest zraněných

AKTUALIZOVÁNO

Herec Jan Tříska se zranil při pádu z Karlova mostu, je ve vážném stavu

Herec Jan Tříska leží ve vážném stavu v nemocnici. Zranil se včera po pádu z Karlova mostu v Praze. Populární český herec měl od pondělí natáčet film Na střeše. 

Trump se vulgárně opřel do slavných sportovců. Hvězdy se bouří

Prezident Donald Trump čelí v poslední době vlně kritiky, a to kvůli tomu, že se vulgárně opřel do sportovců, kteří klečí při hymně. Tímto gestem sportovci uctívají černošské oběti policejního násilí a shodují se na tom, že všichni mají právo na svobodu projevu. V této tradici i přes kritiku pokračují i nadále. Naposledy poklekly hvězdy amerického fotbalu na londýnském stadionu ve Wembley, kdy proti sobě nastoupily dva týmy – Baltimore Ravens a Jacksonville. 

Ústavní soud odmítl stížnost exhejtmana Davida Ratha

Bývalý hejtman Středočeského kraje David Rath neuspěl se svou stížností, v níž poukazoval na domnělou podjatost senátu Nejvyššího soudu a zpolitizovanost jeho rozhodování. Ústavní soud jeho stížnost odmítl s tím, že neexistují objektivní důvody pochybovat o nestrannosti tří soudců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení