VYBERTE SI REGION

Psycholog: Nezapomínejme žít, ani když jen prší

Deprese, frustrace, pocity zmaru a úzkosti. To všechno mohou právem cítit lidé, jejichž domy i životy se před pouhými třemi lety prohnala ničivá povodeň. A teď tváří v tvář pohledu z okna i předpovědi počasí čelí nové hrozbě. Není to na jednoho člověka až k neunesení? Jsou pocity, které lidi v těchto dnech provázejí, oprávněné? A jak jim čelit? Všechny tyto otázky směrují na odborníka přes lidské vztahy a psychiku, klinického psychologa Petra Moose.

7.6.2013
SDÍLEJ:

PETR MOOS je znám nejen jako přední odborník, ale také jako publicista například z LN.Foto: Deník

Co dělá s psychikou člověka, který naplno prožil ničivou sílu povodně, hrozba, že se situace může opakovat?

Hluboce traumatizující zážitek, ať už jde o povodně nebo jiné neštěstí, které člověka postihne, například autohavárie, se člověku nesmazatelně vryje do celé paměti. Trauma, které prožil, je v něm hluboce zakořeněno a často se vrací po celý život. Zvláště, když je některé vnější okolnosti připomínají. Odborně se tomu říká revokace prožitku. Člověk se stává úzkostným, s obavami sleduje zprávy… Je to samozřejmě velmi individuální, záleží na osobnosti, povaze a založení jednotlivého člověka, ale bývá to naprosto běžné. Zrovna včera jsem řešil případ jedné pacientky, které neustálý déšť připomněl, čím prošla při minulých povodních.

Když už zmiňujete příklad, projevilo se to na nárůstu pacientů, ať už při minulých povodních, nebo dnes?

To ani ne. Před třemi lety, kdy byla situace mimořádně těžká, jsem dělal krizovou intervenci. Snažil jsem se poskytovat okamžitou pomoc lidem, kteří prožili velké trauma, ale že by se sem valili lidé, to zase ne, takhle to nefunguje. Posttraumatický syndrom na lidi dolehne, ale ve většině případů se s ním lidé vypořádají sami. Pomoc odborníka je na místě, pokud potíže přetrvávají déle než dva až tři měsíce.

Co je vlastně pro člověka horší? Samotné neštěstí, nebo když přestane situaci čelit a síla událostí na něj teprve dolehne?

Jednoznačně dopad. Když se něco přihodí, nastane stresová reakce. Člověk buď útočí, nebo uniká. To znamená, že lidé se aktivují, zvedá se jim adrenalin, často se v dané chvíli chovají správně, realisticky. Například se snaží zachraňovat, co jde. Do druhé skupiny patří lidé, které situace naopak zlomí, stanou se apatickými, zmatečnými a špatně se s nimi spolupracuje při záchraně. V každém případě se ale stres postupně nastřádá a s určitým zpožděním na člověka dopadne. Buď ve formě akutní reakce na stres, nebo postraumatického stresového syndromu.

Jak se takové poruchy projevují?

Různě, podle povahy. Střídáním nálad, hledáním viníka, vyčerpaností, úzkostmi, depresemi…

Znamená to, že takové pocity jsou po prožitém traumatu běžné a člověk se za ně nemusí stydět ani je skrývat?

Je to naprosto přirozené! A jedna z nesmírně důležitých věcí je umět to ze sebe vyplavit. Vybrečet se, vymluvit. Mluvit je vůbec strašně důležité. U primitivních kmenů dokonce existuje rituál, kdy si člověk, který něco zlého prožil, sedne na zem, členové kmenu k němu postupně přicházejí a on jim znovu a znovu svůj příběh vypráví. Podělí se o svou tíhu, vyplaví ji. Problém je, že v naší společnosti, a teď nemyslím jen českou, ale celou západní, jsme tlačeni k výkonům, k individualitě a na vzájemné sdílení přestáváme mít čas. Stáváme se společností účetních a snižujeme to, čemu se říká sociální kapitál. Na vztahy, vazby. Na lidi, které kolem sebe potřebujeme. A to není v pořádku, na to pomalu dojíždíme.

Povodně se na nás valí z televize, novin, rozhlasu. Je množství informací pro naši psychiku dobré, nebo špatné?

Média mají informovat, to je v pořádku. Záleží ale na způsobu. A pokud jsou v zájmu sledovanosti tlačena k určité teatrálnosti, když situaci vědomě dramatizují, až máte pocit, že nesledujete zprávy, ale nějaký akční film, tak to v pořádku není. Lidé jsou strašeni, a v rámci globalizace dokonce v mnohem větším měřítku, než tomu bylo dřív. Neděsíme se jen velké vody, ale i toho, když se hroutí burzy na Wall Streetu, když je krize v Řecku… Je v tom určitý záměr, protože kdo se bojí, lépe se ovládá. Ostatně, obchod s úzkostí neprovozují jen média, ale je to i příklad farmaceutického byznysu nebo pojišťoven.

Jak se tomu bránit?

Jednoduše. Vyhýbat se tomu. Nenechat se nikam tlačit a nebát se být sami sebou. Zprávy si pouštět, jen abychom věděli, co máme dělat, kde je potřeba pomoci. Mimochodem právě podobné situace posilují sounáležitost, rozhýbávají onen sociální kapitál. Podstatné je při tom všem, co se kolem nás děje, nezapomínat, že život není jen to, co nám ukazují v televizi. V tom nám pomůže, když si o svých obavách a starostech popovídáme při cigáru s kamarádem. Klidně třeba i pod deštníkem.

Autor: Jana Švecová

7.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

Příznivci posílají Trumpovi peníze, i když je po volbách

Washington - Ačkoli má kampaň úspěšně za sebou, přišly novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi v posledních třech týdnech miliony dolarů od příznivců. Oznámila to federální volební komise, píše list The Washington Post.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies