VYBERTE SI REGION

Rozhovor s etopedem: Dítě má právo na oba rodiče

Do etopedické poradny přicházejí děti i dospělí. Nejčastější problémy, které klienti řeší, jsou v rodině: ve vztahu rodiny a školy.

15.9.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

Soukromá etopedická poradna Marie Linhartové funguje ve žďárské poliklinice od roku 2007. Za jejími dveřmi našly pomoc desítky dětí i dospělých.

„Zabývám se poruchami učení a chování, vztahovými obtížemi, zvládáním krizových situací a změn, kariérovým poradenstvím a diagnostikou, firemním vzděláváním. Radím, lektoruji, konzultuji, trénuji i koučuji,“ vypočítává některá ze svých profesních zaměření Marie Linhartová.

Jak jste se dostala ke zřízení poradny?

Začínala jsem jako učitelka v malotřídce, pak jsem pokračovala na druhém stupni, kde jsem byla třídní učitelkou dětí s poruchami chování. Potom jsem se stala okresní metodičkou prevence a specialistkou na poruchy chování v Pedagogicko-psychologické poradně ve Žďáře nad Sázavou. Několik roků jsem pracovala ve výchovném ústavu pro chlapce od patnácti do devatenácti let věku.

Moje specializace je učitelství, ale také pedagogická psychologie se zaměřením na poruchy chování. Miluji dobrodružství poznávání, ráda spojuji různé úhly pohledu a hledám netradiční řešení, sbírám a propojuji zkušenosti.

Nejčastěji k vám do poradny přicházejí děti?

Rodiče, kvůli svým dětem i sami se sebou, partneři i jednotlivci. Když se hlásí člověk mladší patnácti let věku, přijde s rodičem. Navštěvují mě klienti všech věkových kategorií.

S jakými problémy děti nejčastěji přicházejí?

Problémy jsou buďto v rodině, nebo v kombinaci rodina – škola. Časté jsou i problémy mezi vrstevníky, například šikana.

Za kolik sezení jim dokážete pomoci?

Pokud je problém ve vztahu rodina – dítě, tak je sezení o tom pokusit se něco změnit a vzájemně se na sebe vyladit. V takovém případě většinou stačí jedna až dvě návštěvy. Pokud má však klient velké obtíže, tak jde minimálně o tři schůzky.

S jakými problémy ve vztahu rodina – dítě se nejčastěji setkáváte?

Někdy, když si jako partneři komunikačně nerozumíme, tak trpí nebo se ztrácí naše rodičovská role, a to je kruté. Někdy v rodině zůstávají jenom mámy, a máma může být zlatá, ale jen její péče nestačí. Dítě má právo na oba dva rodiče – stále víc se mi to zdá jako podstata všeho. Jako partneři si nemusíme rozumět, ale jako rodiče musíme fungovat vždycky.

Když má dítě problém, tak táta musí být vedle něj a vedle jeho mámy. Setkávám se i s případy, kdy jsou maminky hrozně moc hrdé a říkají „moje děti, zvládnu to sama“, a to tak není. Jsou to „naše děti“ – a to je podstata řešení problému. Tatínkům tím totiž maminky mohou brát nejen děti, ale také pocit zodpovědnosti.

V současnosti se hodně mluví o poruchách učení, hyperaktivitě. Kdy vznikají?

Poruchy učení i hyperaktivita mají řadu příčin, jak dědičných, tak vznikajících během dozrávání plodu, nebo pak i v dětství – nedojde k dobrému propojení mozkových hemisfér. Děti trpící dysgrafií si například stěžují, že je bolí psaní. Skutečně bolest cítí, už jenom tím, že křečovitě svírají tužku. Naslouchám dětem a věřím tomu, co mi sdělují. I já hraji fair-play.

A hyperaktivita?

ADHD, neboli děti trpící syndromem hyperaktivity jsou vrozeně nepozorné, neklidné a impulzivní. Třetina z těchto dětí dozraje a není to na nich poznat, třetina se s poruchou naučí žít. Poslední třetina má problémy celý život. Nejdříve jednají, potom až myslí. Takoví lidé si například naberou ohromné půjčky a dostávají se pak do dluhové pasti. Penězi si třeba také kupují zájem druhých. Jednomu z těchto svých klientů vděčím za to, že se nyní zabývám i problematikou finanční gramotnosti.

Myslíte si, že k hyperaktivitě dítěte můžeme nějak přispět, způsobit ji?

Hyperaktivní děti jsou velice inteligentní, ale leckdy chybí srdíčko a emoční inteligence, téměř vždy však sociální dovednosti. Zaujala mě myšlenka ze zahraničí, že možná chyba je v tom, že v předškolním věku hodně rozvíjíme rozumové myšlení a podceňujeme emoce a práci s tělem. Možná bychom měli dětem znovu nabízet osvědčené hry, které se hrávaly dříve. Při práci s mladými rodinami i s rodiči v azylovém domě jsem si ověřila, že hry jako například vařila myšička kašičku, míčovou školku, skákání panáka, krvavého dědka a mnoho dalších tyto rodiče nikdo neučil, nebo na to už prostě zapomněli.

Je podle vás dobře, když rodiče své děti drží v izolaci, bojí se je někam pustit?

Dítě v raném věku asi do tří let věku získává základy sebedůvěry. Tedy musím se spolehnout na svoji mámu, na svého tátu, a tím získávám důvěru ve svět. S nástupem do školy se k rodině přidává další zásadní a velice vlivný člověk, a tím je učitel. Na prvním stupni platí, že co řekne učitel, přes to nejede vlak. Jako rodiče nemůžeme dítěti říct, že učitel nemá pravdu. A také učitel musí ctít autoritu rodičů. Takto vytváříme bezpečný svět škola a rodina. Potom ale nastupuje další fáze vývoje, a to je vliv vrstevníků. Ve vrstevnické skupině poznávám, kdo jsem. Když k tomu nemám možnost, tak jak to poznám? V takovém případě bych s rodiči řešila, čeho se konkrétně bojí.

Třeba aby jejich děti někdo nezkazil…

Profesor Matějček říkával, že výchova je nejdůležitější do puberty, pokud puberťák začne zlobit, přestaňte s výchovou, předávejte zodpovědnost, komunikujte, vyjednávejte. Já dodávám rodičům i učitelům, že dobrej puberťák má zlobit. Co to je, když zlobí? Chce zjistit, kde jsou stanovené hranice a to, zda jsou jeho autority pevné a důvěryhodné. Zda vysílají signál – mám tě rád, ale tohle jsou hranice.

A co se může stát těm, kteří hranice dost netestovali?

Také mohou zdravě dospět, anebo začnou „zlobit“ jako dospělí. Po letech si doplní roli, protože jim možná některé zážitky chybí.

Na některých svých projektech spolupracujete také s úřadem práce…

Realizovali jsme dva pilotní projekty pro mladé nezaměstnané ve věku patnáct až dvacet roků. Hodně se diskutuje o tématu ztracené generace. Asi třináct procent dětí mezi patnácti a dvaceti lety je nezaměstnaných. Nemají kvalifikaci, vypadly ze systému. Také jsou děti, které nemají žádnou zkušenost s tím, že jejich rodiče chodí do práce.

Tento projekt vidím jako velice důležitý a potvrdili nám to i absolventi kurzů. Pomáháme jim při jejich sebepoznávání a hledání osobního nadání, učíme řadu zásadních dovedností, na základě testů a dotazníků společně hledáme pracovní zařazení a navrhujeme jim vhodnou rekvalifikaci.

Takže dokážete dětem poradit také s volbou budoucího povolání?

Ano. Přijdou rodiče se svým nejlépe osmákem či deváťákem, otestujeme jeho nadání a specifikujeme oblasti vhodných skupin povolání podle osobnostního typu.

Například s typem nadání řemeslně technickým, umělecko tvořivým či nadáním vychovávat, vést, řídit, pečovat a tak dále. Podle tohoto už lze najít profesi, která by člověka bavila. S výsledkem se může dítě obrátit na úřad práce, kde mu pomohou zorientovat se ve vhodných středních školách v rámci republiky.

Motivování středoškolských studentů učňovských oborů je váš další projekt …

Školy si často stěžují, že děti jsou nemotivované a také dost často selhávají.

A v čem konkrétně ve škole selhávají?

Někdy neplní školní režim, chodí za školu, ojedinělé není ani hrubě nevhodné chování. Škola má připravit na život. V práci člověk nepřijde jednou, nepřijde dvakrát a skončí. A co potom nedostatky v umění komunikace s nějakou autoritou? Problémem bývá také odborná stránka, často jsou studenti nepřipravení, nevědí, o čem se mluví, studují nevhodný obor.

Je to proto, že je škola jednoduše nebaví?

Dost často si volí nevhodnou profesi a nemají potřebné návyky. Buď si vyberou, co jim radí rodiče, nebo podle kamarádů. A ono to může fungovat, ale je důležité, aby i dítě vědělo, že na to má nadání a chce to dělat. Když budu nešikovná na ruce a budu studovat něco, kde je důležitá jemná motorika, tak tam budu nešťastná, protože si budu proti těm druhým připadat hloupá a nešikovná.

Stejné je to, když nejsem studijní typ a studuji maturitní obor přesto, že jsem manuálně zručná. Vyučím se v oboru, pro který jsem nadaná a často se potom stane, že si po vyučení doplním nástavbové studium, maturitu, někdy i vysokou školu. Je důležité, aby si děti vybraly samy a přebraly tak zodpovědnost za svá rozhodnutí. Pak když zjistí, že to byla chyba, tak ji opraví, ale hlavně měly možnost si to vyzkoušet.

V současné době nabízíte nový kurz s názvem Otestuj si své hranice. Je určen výhradně pro studenty?

Je pro vysokoškolské a středoškolské studenty všech zaměření. Kurz je rozdělen do několika oblastí. Je tam sebepoznání – kdo jsem, co chci, kam jdu. Studenti si tam také otestují, jak jsou na tom s flexibilitou, spolehlivostí, přizpůsobivostí, motivovaností k výkonu, vedením lidí či organizací. To všechno dokážu kvalitně a spolehlivě otestovat díky bohatým formám a metodám práce. Dalším z cílů je naučit se komunikovat ve stresu a v konfliktech. Pracuji s metodami zážitkové pedagogiky ve smyslu: připravím vám tady problém, teď v čase ho vyřešte.

Slovníček pojmů

* etopedie je speciální pedagogická disciplína, která se zabývá rozvojem, výchovou a rovněž vzděláváním dětí, mládeže a dospělých, kteří trpí poruchou chování

* Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech v prostředí psychického strádání. Je známý jako moderní reformátor péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. (zdroj: wikipedia.org)

Kontakt do poradny

mobil: 607 140 120
e– mail:MarieLinhartova@seznam.cz
www.marielinhartova.webnode.cz

Autor: Eva Křivánková

Autor: Redakce

15.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies