VYBERTE SI REGION

Šikana ve škole: horší než facky je izolace

Popichování a škádlení mezi žáky patří k běžné zábavě a zároveň k důležité škole sociální komunikace, vzájemného poznávání a sbližování. Problém je ale v rozdílech ve vnímání toho, co je ještě legrace a co je již „přes čáru". Neboť to, co pro jednoho může znamenat vcelku vítaný projev pozornosti, se druhému může jevit již jako urážení či ponižování. Pokud se takové chování opakuje, je více než pravděpodobné, že má jasný cíl.

15.11.2015 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Thinkstock.com

Dítě může být ostatními odmítano už v mateřských školách. To je období, kdy se u dětí rozvíjí společná hra. Na vzniku šikany se pravděpodobně podílí výchova dětí a také kulturní vlivy. I ti nejmenší diváci jsou totiž po kapkách „očkováni" akčními filmovými scénami. Větší sklony k šikanování se zpravidla projevují u těch, kteří jsou doma svědky podobného jednání.

„Málo se například ví, že nejvíc šikany se nevyskytuje ve škole, ale mezi sourozenci. Z toho vyplývá, že prakticky každá dětská skupina, tím, že je složená z dětí s různými zkušenostmi, má k šikaně určité sklony," říká Pavlína Janošová z Psychologického ústavu akademie věd ČR.

Určitý sklon k agresi patří k vrozené výbavě každého jedince. „Ale jde o to, jaké vlivy jej podpoří, jak si dotyčný s agresí poradí a jak mu s tím pomůžeme my dospělí," vysvětluje Pavlína Janošová.

Typickým příkladem šikany je právě ta v rámci školní třídy, kde se všichni navzájem znají. Týká se zpravidla těch, kteří se něčím liší od ostatních členů své skupiny. Rozdíly, které by nositele ohrožovaly šikanou více než jiné, se ve svých výzkumech v devadesátých letech minulého století pokoušel nalézt norský profesor Dan Olweus.

Rizikové vlastnosti

Ukázalo se však, že téměř všichni školáci se něčím od ostatních liší, ať již sociálně, vzhledově, prospěchově nebo zdravotně. A žádná ze sledovaných odlišností nebyla rizikovější než ty ostatní.

„Rizikové vlastnosti z hlediska šikany se totiž v různých skupinách liší. Zatímco pro učně na učilišti může být ohrožující dobrá školní motivace a nadprůměrný prospěch, na pres prestižních gymnáziích to může být výrazně slabší prospěch oproti ostatním, i když studentovi ještě vůbec nehrozí propadnutí. Jde tedy o to, jaké hodnoty ve skupině převládají a jsou jejími členy zdůrazňovány," vysvětluje Pavlína Janošová.

Při hledání vhodné oběti odhadují „agresoři" míru sympatií, které žáci ve třídě mají. Šikanovaní pak bývají především ti, kteří mají ve třídě málo přátel nebo vůbec žádné.

druhy šikany
• PŘÍMÁ ŠIKANA – projevuje se velmi rozmanitě a spočívá například v působení bolesti druhému (bitím, kopáním, bodáním či pálením). Může jít také o ponižující tělesnou manipulaci, kdy agresor nutí svou oběť k obnažování nebo ji nutí sníst nebo vypít něco odporného. Nezřídka se jedná i o poškozování a braní osobních věcí, oblečení, školních potřeb, jídla, peněz (něco jako loupež). Výjimkou nejsou ani slovní napadání, posměch, urážení postiženého i jeho okolí (rodiny) a také zotročování.

• NEPŘÍMÁ ŠIKANA – spočívá v sociální izolaci spolužáka, kterého druzí neberou na vědomí, se kterým nemluví, je vylučován z činností skupiny. Nepřímá šikana je také často kombinovaná s fyzickým ubližováním.

• KYBERŠIKANA – jde o zveřejňování pomluv nebo choulostivých informací ze soukromí oběti, včetně obrazového materiálu. Obrázky bývají často upravené tak, aby co nejvíce zostuzovaly. Na rozdíl od ostatních druhů šikany při tomto zůstává agresor v ústraní, může jím být tedy i slabší jedinec.

Jak se projevuje

Šikana se může projevovat velmi rozmanitým způsobem. Mnohdy jde agresorovi o to, aby všem ukázal svou fyzickou převahu. Tehdy se oběť stává „boxovacím pytlem" pro potěšení silnějšího. Pod výhružkami násilí může být oběť nucena odevzdávat svačiny, peníze a přinášet další „oběti". Šikanovaný také netrpí jen tehdy, pokud je fyzicky napadán. Daleko horší důsledky pro něj může mít „pouhé" vyloučení ze skupiny (nepřímá šikana).

Podle odborníků je právě psychická újma pro dítě horším scénářem než mučení a nedobrovolné tresty. „Stává se například, že se dívka v sedmé třídě vrátí do školy po nemoci a její dosavadní kamarádky ji začnou ignorovat. Odmítání druhými a vyčlenění ze skupiny přitom bolí stejně jako facky, v obou případech se v mozku aktivují stejná centra bolesti. Problém je navíc v tom, že dotyčná dívka vůbec neví, co se stalo. Neví s jistotou, kdo ostatní proti ní zmanipuloval.

Bez přímého útoku konkrétního útočníka se navíc může jen stěží účinně bránit," říká Pavlína Janošová. V takové situaci se podle ní žáci trápí nejrůznějšími dohady, co a proč se stalo, až se nakonec prolomí jejich vnitřní obrany a začnou hledat chybu u sebe samých. To pak může zhoršit jejich prožívání a ještě víc zkomplikovat jejich život ve třídě.

Na sociálních sítích

Dětská psycholožka Lucie Součková upozorňuje také na další rozmáhající se trendy. „Zvláštní kapitolou je kyberšikana odehrávající se na sociálních sítích. Tam se bohužel pohybují čím dál mladší děti," upřesňuje dětská psycholožka. Agresorem zde může být i slabý zákeřník, který si tímto způsobem vyřizuje s někým účty. Tento způsob šikany se ale nakonec může obrátit proti samotnému agresorovi, kterého veřejně lynčují další sdílené skupiny. Fatální důsledky však může mít jakéhokoliv způsob šikany. Psychicky či fyzicky týrané dítě se cítí nepotřebné a ze strachu před ještě větší hanbou může sáhnout po krajním řešení.

„Rodiče mají často mylný pocit, že jejich dítě k nim má natolik otevřený vztah, že se dokáže svěřit. Na to se ale opravdu spolehnout nedá," vysvětluje Luce Součková. Školní šikanou jsou nejvíce ohrožené kolektivy na začátku dospívání, zejména žáci šestých a sedmých ročníků. Především kvůli odchodu části žáků na víceletá gymnázia. V tu dobu si třídy musí znovu vytvořit strukturu vztahů. Svádějí se boje o kamarády, o pozici ve skupině, ale i o to, jakými prostředky bude tento boj veden. „Zde se ukazuje výhoda komunitně řízených tříd, v nichž se asi jednou týdně, ale i častěji, diskutuje o tom, co žáci mezi sebou zažili. Pokud žáci zmíní něčí nevhodné či agresivní chování, musí učitel výchovně reagovat. Ne hned trestat, ale třídě jasně sdělit, že takové chování překračuje pravidla života jejich třídy a přátelsky požádat žáka o to, jestli by se to dalo změnit," uvádí Pavlína Janošová.

Diskuze s cílem zjistit stav situace ve třídě se mají týkat i toho, co spolu třída zažívá hezkého, kdy se jim společnými silami něco podařilo, prostor je určen také pro poděkování spolužákům, kteří druhým s něčím pomohli. Možnost být součástí podobné funkční třídy, kde diskuze vítězí nad ubližováním, však nemají zdaleka všichni.

Vzájemný respekt

Zastavit nebo alespoň zmírnit šikanu na školách proto vyžaduje vzájemnou spolupráci, a také pomoc dalších orgánů a institucí. A to je mnohdy problém. Podle Pavlíny Janošové je na vině především přetížení sociálního odboru a nedostatečná připravenost pracovat s rodiči agresivních žáků. Mnozí z nich totiž selhávají v plnění svých rodičovských povinností. Nerespektují učitele a výchovné požadavky školy.

„Za těchto podmínek má škola ohlašovací povinnost vůči sociálnímu odboru (OSPOD – Orgán sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red). Teprve když se rodiče dozví, jaké následky by pro ně i pro jejich dítě do budoucna z tohoto ohlášení plynuly, začnou někteří u svého dítěte důsledněji vyžadovat změnu chování," upřesňuje Pavlína Janošová.

Povinná prevence

Nicméně prevence šikany je pro školy povinná. V rámci ní je předně potřeba rozvíjet empatie a prosociální chování, zvládání vlastní agresivity a nácvik asertivního jednání. Tato témata jsou zároveň součástí povinné osobnostní a sociální výchovy na školách. Pomocnou ruku mohou podat také metodici prevence nebo externí preventisti, které mají školy možnost přizvat. „Při specifické prevenci proti šikaně se s žáky diskutuje o tom, co je šikana a jak se proti ní bránit. Žáci při ní někdy sledují tematické filmy, poslouchají příběhy a pak o nich společně hovoří. Přehrávají se také scénky, při nichž si na vlastní kůži prožijí, jaké to je být sám nebo jiný než ostatní," doplňuje Janošová.

Učitelé či lektoři zavádějí i další opatření, aniž by hovořili přímo o šikaně. Týkají se skupinových aktivit zaměřených na začlenění těch, kteří jsou ohrožení šikanou. Tímto způsobem by podle Pavlíny Jarošové měly být nasměrovány i stmelovací zážitkové kurzy (takzvaná goučka) určeny pro první ročníky středních nebo (popřípadě na začátku šestých ročníků základních) škol.

„Nemělo by při nich jít tolik o to, aby společné hry žáky bavily, ale spíše o porozumění jejich vztahům, o zachycení případných potíží a jejich reparaci," říká. Nenásilnou formou by také podle ní během těchto zážitkových výjezdů měla být ve třídě zavedena prosociální a demokratická pravidla společného soužití. Neboť při skupinových aktivitách na kurzech žáci často ani netuší, že jde o účinnou prevenci proti šikaně a vyčleňování.

Kurzy pro učitele

Školy mají možnost vyslat své učitele na kurzy, kde získají praktické zkušenosti. „Na nich pedagogové prožívají prakticky totéž, co jejich žáci během zážitkových kurzů. Teprve vlastní zkušenost pomáhá mnohým učitelům pochopit význam komunitního způsobu řízení tříd, porozumět jeho principům a získat k němu potřebné pedagogické dovednosti. Vedle nich ve školách probíhají i různá informativní školení. Ta vícedenní obvykle zahrnují i určité zážitkové prvky, například přehrávání scénářů šikany a jejího řešení. Učitelé bývají překvapeni, jak se mění jejich pohled na šikanu z pozice oběti, agresora nebo jeho rodiče," dodává Pavlína Jarošová.

rady rodičům

PRO RODIČE OBĚTÍ:
CHRAŇTE HO
- Nespoléhejte jen na školu a mluvte s dítětem. Je možné, že učitel blízký rodičům agresora v něm může vidět potížistu.
- Zkuste se poradit o možnostech přeřazení dítěte do jiné třídy, nebo požádat o dočasné domácí vzdělávání nebo individuální program. V případě nutnosti podejte stížnost (informace, jak postupovat najdete v Metodických pokynech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
- Uvažte, zda by nebylo vhodné sejít se s rodiči agresorů a celou věc probrat.

VĚNUJTE MU ČAS A PROSTŘEDKY
- Dítěti prospěje obohacení jeho života, pokud o to stojí. V úvahu přicházejí rodinné výlety nebo zahraniční pobyty, stejně jako předměty rozvíjející jeho zájmy.
- Vyvarujte se však jednání, kterým byste podporovali jeho sebelítost a také tomu, abyste z něj udělali rozmazlené dítě, které nakonce musí dostat vše, nač si vzpomene.

PODPORUJTE JEHO SPOLEČENSKÝ ŽIVOT
- Kontakt se spolužáky nebo jinými kamarády je pro oběť šikany důležitou prevencí. Navíc rozvíjí sociální dovednosti. Snažte se proto vést ho k tomu, aby se učilo jak brát, tak i dávat (což často chybí hlavně jedináčkům).

ZVYŠUJTE ODOLNOST VŮČI ŠIKANĚ
- Je potřeba učit dítě sebeovládání a nedovolit mu, aby svévolně ubližovalo.
- Stejně tak je důležité ho naučit ho, aby se nebálo ránu snést a v určitých situacích ji i vrátit.
- Prospěšný je i trénink tělesné síly a odvahy, díky kterému může získat větší respekt spolužáků.

PRO RODIČE AGRESORŮ:
POCHOPTE JEHO JEDNÁNÍ
- Zkuste vzít jednání dítěte jako nerozum, případně jako přechodnou reakci na hluboké zklamání nebo ponížení.
- Dítěti zároveň dejte velmi jasně najevo, že se provinilo proti řádu, který je nad ním.
- Pokud dítě cítí hluboké zahanbení nebo se rozpláče, je potřeba umět odpustit a situaci nepřipomínat.
- To ovšem neznamená, že dítěti odpustíte trest, který by měl být přísnější než za jakékoliv jiné dětské provinění.

PORAĎTE SE S ODBORNÍKY
- Nejprve se svěřte tomu, komu nejvíce důvěřujete a kdo zná zároveň vaši rodinu. Společně zvažte, jakou pomoc je vhodné vyhledat.
- Obrátit se můžete například na Středisko výchovné péče při diagnostickém ústavu, zvláště pokud to doporučí škola.

Lenka Vašková

Autor: Redakce

15.11.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies