Před několika týdny jste byl zvolen prezidentem České stomatologické komory. Jakým směrem se v této funkci chcete ubírat?
Hlavním úkolem Komory je bezpečnost pacienta a ta nyní není vždy na úrovni nejenom Německa, ke kterému bychom se měli snažit blížit, ale mnohé problémy jsme si před pár lety nedovedli představit ani zde. Každý desátý stomatolog je cizinec, který nesložil aprobační zkoušku a mnoho z nich se o to ani nesnaží. Je neuvěřitelné, že je umožňována praxe na občanech naší země lidem nekvalifikovaným. To musí skončit. Mám rád Ukrajince, Rusy ale musí plnit standardy jako každý jiný. Stále používáme amalgám míchaný ze rtuti v rukách zdravotních sester, kterým pak vypadávají vlasy.

Co dalšího považujete za problematické?
Naprosto není vyřešeno předávání praxí mladším kolegům. Stát si natolik zvykl, že si pacienti i zubní lékaři „nějak poradí", že odebral ze stomatologie zhruba milion korun na jedno zubní křeslo. Nedivme se, že je prakticky nemožné získat dostatek stomatologů třeba do Březnice, kde jsem strávil kus života. To vše chci změnit a vlastně i celou českou medicínu. Bývala na úrovni Rakouska a Německa, je čas se začít kolegům s kterými jsme kdysi žili v jednom státě zase vyrovnávat, nejsme o nic horší…

Nedostatek zubařů trápí především pacienty v regionech, Příbramsko nevyjímaje. Jakým způsobem chcete situaci řešit? A je skutečně problém pouze v nedostatku stomatologů?
Stát odebral každé praxi asi polovinu jejich ročních příjmů. Stačí je tam vrátit a je po problému. Možná pak nebude v Příbrami tak krásná nemocnice (opravdu moc hezká), Docent Roman Šmucler provedl v olomoucké fakultní nemocnici v ČR zatím výjimečnou operaci nádoru hrtanu pomocí šetrné 'fotometody'Zdroj: DENÍK a Archiv R. Šmucleranebo se třeba budou muset platit zase regulační poplatky, nebo se holt ze státního rozpočtu nebudou tolik podporovat soukromé firmy. Jinou možností je, že třeba Březnice a Středočeský kraj toho stomatologa podpoří, řekněme ordinací zdarma a penězi, aby dohnali onen milion. Pro kraj, který donedávna proplácel poplatky za pohotovost a jízdné studentům jsou to směšné peníze a lidi by se měli lépe. Já mohu navíc (a chci) pořádat setkání mladších a starších kolegů a studentům ukazovat, že žít a pracovat v Březnici může být velmi krásné, konečně každého Praha či Příbram neuživí, máme rekordní počet zubních lékařů.

Souhlasíte se systémem doplácení některých zákroků? Co byste chtěl změnit?
Já souhlasím se spoluúčastí, ale pak ať se lidem nechají jejich daně. Pojištění má smysl u nečekaných a drahých onemocnění- úraz, rakovina… Ale zubní péče… Pokud stát nechá lidem sto korun měsíčně pro platbu u stomatologa, budou se lépe starat o svůj chrup (aby ušetřili) a zároveň budou u stomatologa váženým klientem a ne „pojištěncem". Máme díky „doplatkům" u stomatologa zhruba třikrát méně zubních kazů, než za socialismu a nesrovnatelnou kvalitu ošetření. Podobně by fungovalo, kdyby lidé nefasovali léky proti množství tuků v krvi, ale sami třeba raději došli k závěru, že je levnější se nepřejídat… Nemluvím ale o velmi chudých, které, bohužel, třeba v Nemocnici Na Pleši zaměstnávám v kuchyni – musíme vařit oběd za 30 korun. Pro ně musí být zajištěna bezdoplatková péče, aby nepřicházeli o zuby, i když třeba nebude špičková.

"Příbram před revolucí byla i velmi drsná – plná vojáků a svérázných „uraňáků". Naučila mě jít si za svým a nenechat se nikým nalomit."


Absolvoval jste řadu stáží v Evropě i Americe. V čem oproti zahraničí zaostáváme? Co by podle vás mělo současné stomatologické vzdělávání zahrnovat? A stíhá současné školství reagovat na stále rychleji se vyvíjející technologie?
V Praze máme ordinace, které patří mezi nejlepší na světě. Univerzita Karlova má asi nejlépe vybavené učebny, jaké jsem kde viděl. Zubní lékaři, neb pracují částečně za peníze pacientů, jsou enormně motivovaní a úroveň je často na úrovni centra Curychu i na moravských vesničkách. Zubní lékaři jsou ochotni zaplatit si kurz i za 50 tisíc korun za den, když se jim zlepší schopnosti. A jsou pilní studenti i mezi kolegy z Příbrami, některé potkávám na kurzech často. To je v příkrém rozporu s tím, co vidím v českých „bezplatných" nemocnicích. Tam jsou prostě nějaké postupy a lidé se s tím musejí srovnat. Národu jsou prezentování profesoři z Motola a Karláku, kteří nepochybně mají vynikající podmínky a jsou skvělí, ale obraz českého venkovského zdravotnictví se s Německem a Rakouskem rovnat nemůže.

Zájem o české lékaře je i v zahraničí. Ve svém programu jako řešení jejich odchodu nabízíte vývoz služeb, nikoliv lékařů. Jak by takový systém fungoval v praxi?
Stomatologové neodcházejí. Mají příležitost se naučit špičkové postupy a asi třetina našeho národa je schopna jim vše zaplatit. Mnozí kolegové se navíc přesouvají k hranicím s Německem a s Rakouskem, kde ošetřují „přespolní". Polsko dostává miliardy eur od německých zdravotních pojišťoven za to, že „na pojišťovnu"léčí Němce. To činí mnoho zubních lékařů a já též u svých provozů i u jiných odborností. Dovedu si představit, že se Rakušan raději staví v Příbrami v nemocnici pro ošetření, než, aby jezdil až do Prahy či doma čekal v pořadníku na ošetření. Jsme nyní občany vlastně jedné země. Kdo má u nás více peněz, může naopak už dnes vyhledat ošetření se spoluúčastí pojišťovny třeba v Mnichově či v Berlíně a znám lidi, kteří to udělali, neb podobné ošetření u nás nebylo možné a potřebovali ho.

Stále populárnější je i estetická medicína, které se rovněž věnujete na své klinice, jež je největší v Evropě. Překvapí vás po letech ještě něco? Jaké jsou nejnovější trendy?
Nejde o nejnovější trendy, ty mohou být špatné nebo neprozkoumané. Klíčové je to, co je bezpečné - to je nejvíce ošetření vrásek botulotoxinem, odstranění výrůstků a cévek lasery či některé výplně kyselinou hyaluronovou. V estetické medicíně jsme velmoc a v klinice Asklepion v Praze provedeme více ošetření, než celé Rakousko. Máme 40 procent klientů z ciziny, kteří utrácejí nejenom u nás ale i v hotelech a v restauracích. Jsme obrovský exportér špičkové práce, ale to český stát neocení. Takhle kdybychom montovali s minimálním ziskem součástky pro německé fabriky…

Před několika týdny jste Příbram navštívil a na roky zde strávené jste zavzpomínal i během přednášky v místním divadle. Kvůli čemu se do města rád vracíte?
V Příbrami jsem strávil dvacet let života, předtím rok v Březnici. Dodnes žiji z neskutečně vysoké úrovně místních škol a zejména gymnázia. Obecně do škol investujme, to je naše budoucnost, ne dotace pro neschopné. Příbram před revolucí byla i velmi drsná – plná vojáků a svérázných „uraňáků". Naučila mě jít si za svým a nenechat se nikým nalomit. Dnes v okrese řídím Nemocnici Na Pleši na jejíž záchranu a rozvoj jsem pyšný a vracím se do míst mně tak drahých - Příbram, Březnice, Nový Knín, Orlická přehrada. A místa asi nejvíce milovaného, na Svatou Horu.

Další rozhovory s Příbramáky, kteří šli za svým snem, najdete zde.