VYBERTE SI REGION

Synka s nádorem jí zachránili, teď chce policistka pomoci jiným

Až do pěti a půl roku byl David, syn olomoucké policistky Silvie Spitzerové, úplně zdravý kluk. Pak si ale začal stěžovat na bolesti hlavy, lékaři diagnostikovali onkologické onemocnění. 

4.2.2014
SDÍLEJ:

Olomoucká policistka Silvie Spitzerová je tváří kampaně na získávání dárců kostní dřeně. Zleva syn Daniel, vpravo syn DavidFoto: Archiv S. Spitzerové

Chlapec okamžitě podstoupil operaci a náročnou léčbu. Zveřejněním příběhu o boji se zákeřnou nemocí se teď mladá žena snaží získat dárce kostní dřeně.

Stala se jednou z tváří kampaně policie České republiky na získání nových dobrovolníků pro zápis do Českého národního registru dárců kostní dřeně.

Z okruhu svých známých už k zápisu do registru motivovala asi desítku lidí.

Jak se u vašeho syna Davida na onkologické onemocnění vlastně přišlo?
Až do pěti a půl roku byl úplně zdravý kluk. Pak si ale začal stěžovat na bolesti hlavy. Myslela jsem si, že zřejmě po babičce zdědil migrénu. Dětská lékařka nás poslala k několika specialistům, ale všichni měli různě dlouhé objednací lhůty a nevzali nás hned. Asi po dvou týdnech jsme se dostali na neurologii. Řekli nám, že je zřejmě všechno v pořádku. Spíše jen pro jistotu syna poslali na pozorování do nemocnice. Tam mu udělali vyšetření mozku na CT a zjistili, že syn má v hlavě nádor velikosti tenisového míčku.

Olomoucká policistka Silvie Spitzerová je jednou z tváří kampaně na získávání nových dárců kostní dřeně

Za jak dlouho podstoupil operační zákrok?
David byl tehdy v tak vážném stavu, že ho hned druhý den museli operovat v olomoucké Fakultní nemocnici. Nádor byl ale hodně velký a blízko mozkového kmene, takže ho lékaři nemohli naráz odebrat celý, protože ovlivňoval další důležité životní funkce. Po týdnu syna probudili z umělého spánku, následovala léčba na onkologii v Brně. Tam nám dali třicetiprocentní naději, že syn přežije. Od začátku jsem naštěstí nevěděla, co mě čeká a čím vším si projdu. Lékaři mi to „dávkovali" postupně a já to postupně zvládala. Kdyby mi to řekli naráz, tak to nejspíš neustojím.

Co všechno léčba obnášela?
Spoustu vyšetření, testů a odběrů. Syn musel rehabilitovat, protože byl ochrnutý a trénoval také řeč. Prodělal třicetidenní cyklus ozařování. Děti to všechno naštěstí snášejí lépe než dospělí. Po dobu ozařování jsem mu vždycky četla stejnou pohádku, zamiloval si příběh o Diamantové sekyře. Po ozařování si lékaři troufli na další operaci, podařilo se jim pak odstranit celý nádor. Následovaly čtyři bloky vysokodávkované chemoterapie, ta byla pravidelně zakončována transplantací krvetvorných buněk. Ta je totiž obrovskou pomocí pro organismus vyčerpaný náročnou léčbou. Lékaři použili krvetvorné buňky, které ještě před zahájením léčby Davidovi odebrali. Jinak bychom museli složitě a hlavně dlouho hledat dárce.

Po nemoci je pomalejší, ale jedničkář

David má stejně starého bratra, dvojče. Jak kluci nesli odloučení?
O jeho bratra Daniela se v tu dobu starali moji rodiče. Po Davidovi se mu moc stýskalo, chyběla jsem mu i já, protože jsem byla pořád v nemocnici. Naštěstí lékaři dovolili, že mohl brášku vidět v nemocnici aspoň přes prosklené dveře. Byl to pro něj tehdy obrovský šok. Poprvé viděl Davida bez vlasů, s velkou jizvou na hlavě, rouškou na obličeji a napojeného na různé hadičky. Museli jsme mu vysvětlit, že je bráška vážně nemocný a že to nemusí dobře dopadnout. Naštěstí jsme to společně všechno zvládli.

Kdy mohl David nastoupit do školy?
Společný nástup do první třídy kluci samozřejmě nestihli. Daniel je teď ve třetí třídě, David ve druhé. Po nemoci je pomalejší, než dřív býval. Hůř si pamatuje nové informace. Ve škole mu pomáhá asistentka. Učení mu zabere hodně času, ale zatím má samé jedničky. Přetrvávají samozřejmě méně závažné zdravotní problémy, které průběžně řešíme.
Do zaměstnání jsem se na plný úvazek mohla vrátit také díky tomu, že můj otec kvůli Davídkovi odešel do předčasného důchodu a pořád mi s ním pomáhá. Po celou dobu synovy léčby mi kolegové i nadřízení vycházeli maximálně vstříct a je tomu tak dál. Pořád totiž dojíždíme na onkologii do Brna na pravidelné kontroly. Jsou tam úžasní lékaři a sestřičky, naprosto jim důvěřujeme.

Pomůže třeba dárce až z Austrálie

Spoluzakládala jste občanské sdružení Onka, které pomáhá rodičům onkologicky nemocných dětí. V čem nejvíc potřebují rodiny pomoci?
Pomáháme jim se vším, v čem tápou a neví si rady. Často potřebují vědět, co je čeká, co léčba obnáší. Kromě toho jim předáváme informace o tom, na jaké sociální dávky mají nárok, kde o ně mají žádat a jak si je co nejdříve vyřídit. Důležité jsou pro ně rovněž zkušenosti ostatních rodičů a rady, jak jednat s lékaři a zdravotními pojišťovnami. Znám se s mnoha rodinami onkologicky nemocných dětí z celého regionu. Obvykle se setkáváme v Brně, kam všichni pravidelně jezdíme s dětmi na kontroly.

Rozhodla jste se, že se také stanete dárcem kostní dřeně. Přivedla vás na tu myšlenku nemoc vašeho syna?
V nemocnicích jsem se seznámila se spoustou onkologických pacientů. Dárcovství kostní dřeně je pro některé z nich jedinou možností na záchranu života. Viděla jsem malé děti, které byly delší dobu po transplantaci kostní dřeně od dárců. Nebylo na nich vůbec poznat, čím si prošly a jakou nemocí před časem trpěly. Znám třeba chlapce, kterému pomohl dárce až z Austrálie. Je úžasné, že člověk může někomu jinému z opačného konce světa zachránit život. Například jeden z mých kolegů – policista z Přerova daroval kostní dřeň těsně před Vánocemi.
Do nové kampaně policie České republiky na podporu dárcovství kostní dřeně jsem se zapojila ráda. Mého syna Davida se lékařům podařilo zachránit. Chci zveřejněním našeho příběhu podpořit další lidi k tomu, aby se zapojili do registru dárců. Transplantace krvetvorných buněk od dárce je někdy opravdu poslední šancí pro onkologicky nemocné děti a dospělé.

Autor: Magda Vránová

4.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Třetina mladých Japonců věří, že se upracuje k smrti

Mladické nadšení a optimismus u Japonců do třiceti let nehledejte. Z celé planety jsou nejvíce pesimističtí. Mají strach z budoucnosti a bojí se mít i děti.

Italský premiér Renzi po prohře v referendu ohlásil svou demisi

Řím - Italský premiér Matteo Renzi Renzi po těžké porážce v nedělním referendu o reformě ústavy ohlásil, že dnes podá demisi. V televizním vystoupení řekl, že výsledky referenda jsou naprosto jasné a že přebírá plnou odpovědnost za porážku.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies