VYBERTE SI REGION

Talent od narození: Nasměrujte dítě správnou cestou

Je dobré, pokud má váš potomek v životě cíl. Ideální je, když si ho zvolí samo. Nemusí být ale na škodu, když mu s výběrem pomohou rodiče nebo učitelé. Ti se však objevování výjimečných žáků teprve učí.

15.2.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Shutterstock

Možná jste to četli: dostane-li se tenista do prvního kola turnaje Australian Open, přibude mu na účtu 360 tisíc korun. Probojuje-li se až do kola třetího, pak ho čeká odměna 980 tisíc korun.

Podobná informace některé rodiče utvrdí v rozhodnutí, že se jejich potomek bude věnovat tenisu. Anebo lednímu hokeji, fotbalu či jinému dobře dotovanému sportu. Jenže – má dítě na ten který sport talent? A stačí jen talent, aby to dotáhl až na vrcholovou úroveň?

Na rozcestí

„Talent se na výkonech a sportovní kariéře podílí až sedmdesáti procenty. Zbytek je dřina a rovněž potřebné psychologické a morálně volní vlastnosti. Pokud ty chybějí, pak se sportovec buď neprosadí anebo to nedotáhne až do absolutní špičky,“ říká Jakub Dovalil, trenér fotbalových „lvíčat“ čili reprezentačního týmu České republiky do jedenadvaceti let.

Jakub Dovalil sám aktivně fotbal hrál, a to za Slavii Praha. Byl jen o rok mladší než Vladimír Šmicer.

Jak to, že se dnes šikovný trenér tehdy neproměnil v hráče špičkového? „Nechci říci, že by měl Vláďa fotbal radši než já, ale určitě byl ochoten více pracovat,“ přiznává. Tatínek Jakuba Dovalila byl známým pedagogem na fakultě tělesné výchovy a sportu. Nesnažil se synovi poradit, aby si raději vybral jiný sport, v němž by měl větší šance vyniknout?

„Otec působil především v ledním hokeji, ale já sám jsem si vybral fotbal. Možná mi chyběl jen kousek,“ usmívá se. A dodává, že i ve sportu je třeba, aby byl člověk ve správný čas na pravém místě. Když totiž fotbalista Jakub Dovalil končil v dorostu a měl naskočit do týmu dospělých, vstoupil do fotbalového klubu Slavie Praha mecenáš Boris Korbel. A začal nakupovat drahé, již hotové hráče.

Vladimír Šmicer ještě do „áčka“ naskočit stihl (a hned se tam chytit), na další odchovance klubu ale už v prvoligovém týmu místo nezbylo.

Odhad medicíny

Vyplatilo by se jít na případnou sportovní kariéru dítěte vědecky? Pomohla by návštěva specializovaného centra sportovní medicíny a konzultace, zda má dítě fyzické dispozice spíše pro tenis, lyžování nebo třeba pro lehkou atletiku?

„Jistě, nějaká predikce se udělat může. Například na základě somatotypu otce a matky spočítat, kolik bude dítě měřit a vážit, anebo zjistit počet pomalých a rychlých vláken. Žádný lékař vám ale jednoznačně neřekne, na co má dítě talent,“ tvrdí Jakub Dovalil. Nevypočitatelnost předpovědí, zda se kluk či děvče nakonec skutečně prosadí, ilustruje na příkladu Lionela Messiho. Šikovný Argentinec v dětství trpěl poruchou růstového hormonu a dnes je nejlepším fotbalistou světa.

„O tom, zda z dítěte skutečně vyroste profesionální fotbalista, se rozhoduje kolem patnáctého až šestnáctého roku, kdy je míra talentu už hodně rozpoznatelná,“ dodává trenér Jakub Dovalil.

I známý dětský psycholog Václav Mertin soudí, že talent je těžko uchopitelná kategorie a jeho zjišťování tak trochu hádání z křišťálové koule.

Jaký má názor na rodiče, kteří do svých dětí projektují své nesplněné sny a již v útlém dětství jim volnočasovou aktivitu sami vyberou a naordinují? „To vůbec není vada. Mít v životě nějaký cíl je důležité. A malinké děti cíle přebírají od rodičů. Dobré je i to, že děti cítí podporu rodiny,“ ujišťuje Václav Mertin.

Doplňuje ale, že lepší je neorientovat potomka jen na jedinou aktivitu. „Může se totiž stát, že rodiče to vymyslí dobře, dítě je skutečně talentované, ale najednou přijde úraz a dítěti nezbývá, než aby se svým koníčkem skončilo. Lépe se přes to přenese, pokud má ještě jiné zájmy, jimž se může věnovat,“ doporučuje psycholog.

Co když ale rodiče poctivě hledají, jaké schopnosti v jejich dětech dřímají a rádi dají na rady odborníka? „Takovým doporučuji, aby dětem nabízeli rozmanité příležitosti. Jak dítě roste, taky by měli dát i na názory těch, s nimiž dítě přichází do kontaktu jinde než doma. A podle toho, jak dítě reaguje, co ho baví a těší, jak rychle se rozvíjí, by pak měli v příslušné aktivitě s dítětem pokračovat,“ radí Václav Mertin.

Přesto zůstane nevyzpytatelné, jak to se zvoleným koníčkem, jemuž celá rodina věnuje spoustu času, energie a někdy i peněz, nakonec dopadne. Potomek vás v dospělosti může překvapit.

Třeba, když vám řekne – mě už to tak nebavilo, jenže jsem se vám to bál říct… Anebo naopak přiznáním – řekl jsem vám, že už se tomu dál věnovat nechci a vy jste na to přistoupili. Ale to jste neměli, ještě chvíli jste mě měli nutit…

Co poznají kantoři

V nedávném průzkumu se sedmdesát procent pedagogů přiznalo, že se s mimořádně nadaným žákem ve svých třídách vůbec nepotkalo, případně že šlo o setkání zcela výjimečné. A to někteří učili již dvacet let…

„To nás překvapilo, protože podle statistik by školu, na niž chodí sto žáků, měli navštěvovat dva až tři žáci s IQ nad 132 čili nadprůměrně nadaní, a k tomu ještě více dětí s IQ nad 115, tedy žáci nadaní,“ konstatuje Simona Šedá z Výzkumného ústavu pedagogického.

Ten nelenil a připravil pro pedagogy metodickou příručku „Vyhledáváme rozumově nadané žáky“. V prosinci ji obdržely všechny základní školy a gymnázia v Česku. Doplnila tak publikaci „Krok za krokem s nadaným žákem“, která je na světě již od roku 1990.

Jak se ve třídě projevuje nadaný žák? „Třeba tak, že na prvním stupni pracuje s miliony a miliardami, počítání sto bez pěti ho nudí, takže začne vyrušovat. Anebo s učitelem diskutuje – například o tom, že si příklady zapisovat nebude, protože je umí vypočítat z hlavy,“ vysvětluje Simona Šedá.

Nadané děti také prožívají období fascinace konkrétním tématem – třeba vesmírem. Tři měsíce si o vesmíru čtou, takže když se pak ve škole vesmír probírá, jsou jejich znalosti daleko hlubší než vědomosti vrstevníků (a někdy i učitele).

Má-li nadané dítě v nějakém oboru náskok, může mít pocit, že ho spolužáci zdržují. Pedagog naopak může podlehnout omylu, že žák nechce s ostatními spolupracovat. „Nadanému někdy hrozí i to, že se ocitne na kraji kolektivu, protože postrádá partnera pro diskusi,“ upozorňuje Simona Šedá, která se svými kolegy připravila pro učitele řadu konkrétních návodů, jak se takovým situacím v praxi vyhnout a hlavně jak nadprůměrné děti odhalit.

Díra v zákoně

Jenže – i když potřebná a chytrá – pořád je publikace „Vyhledáváme rozumově nadané žáky“ jen metodickou příručkou. Kolik pedagogů se jí bude řídit?

Prý se blýská na lepší časy. Výzkumný ústav pedagogický pořádá pro učitele také e-learningové kurzy, v nichž s učiteli toto téma probírá.

„Do takového kurzu, určeného pro učitele základních škol, se přihlásil i pedagog z učiliště. Udělal to, protože měl pocit, že v jeho třídě je jedna mimořádně nadaná dívka. Potvrdilo se. A jemu se pak na učilišti podařilo během šesti měsíců objevit další dvě velmi nadané děti,“ chválí Simona Šedá.

V okamžiku, kdy jsou mimořádné schopnosti žáků potvrzeny odborníky z pedagogicko-psychologických poraden, je záhodno připravit pro tyto děti individuální studijní plány. Problémem je, že potřebné finanční dotace na individuální studijní plány v zákoně zatím zakotveny nejsou.

Příspěvky nabízejí jen některé kraje a také projekty nejrůznějších institucí.

Ocenění nadání

Rodiče, učitelé, trenéři i spolužáci mohou děti, jimiž je šest až čtrnáct let a projevují nadání v jakémkoli oboru, přihlásit do soutěže Zlatý oříšek, která se koná každý rok.

Odborníci nejprve vyberou ze všech přihlášených třicet nominovaných. Ty pak doma navštíví pořadatelé Zlatého oříšku, pořídí jejich fotografie a vizitky. Porota z nich vybere deset vítězů.

Patronem Zlatého oříšku je herec, režisér a senátor Tomáš Töpfer, ke spolupracovníkům patří i akademický malíř a grafik Jiří Anderle anebo předsedkyně Společnosti pro talent a nadání psycholožka Eva Vondráková.

Zlatý oříšek získali:

Agáta Kestřánková (narozena v roce 1996), autorka knížky povídek „Rytíři a jiná havěť, kterou napsala již ve svých jedenácti letech.

Marie Viola Mojzešová (ročník 2002), která se věnuje hře na klavír a baletu. Ve Státní opeře Praha vystupovala v představeních Labutí jezero a Spící krasavice, k tomu vyhrála i festival mladých klavíristů v Polsku.

Aleš Poláček, letos čtrnáctiletý, roste v úspěšného sportovního střelce. Je několikanásobným mistrem republiky ve své kategorii a na setkání olympijských nadějí z celého světa získal druhé místo mezi juniory, tedy v kategorii do jedenadvaceti let.

Anna Voříšková (1995) zaujala vytvořením dětských webových stránek http://folmici.cz, které spolupracují s neziskovou organizací Veselý klaun. Anička také vytvořila pro dětské pacienty v nemocnicích pexeso s kreslenými obrázky klaunů.

V předešlých ročnících soutěže Zlatý oříšek zabodovala i řada dětí, které se věnují hned několika aktivitám. Například Johana Šteindlerová (1997) kloubí golf a klavír – v žebříčku České golfové federace se umístila na prvním místě v kategorii mladší žákyně a první místo si odvezla i ze slovenské klavírní soutěže.

Golfu, klavíru, ale také houslím a aikidu se věnuje Filip Zajkov (1997), který už se stihl představit v pražském Rudolfinu na koncertě „Josef Suk uvádí mladé talenty“.

Autor: Jitka Stuchlíková

15.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies