Z výzkumu Aesculap Akademie vyplývá, že vyhrožování i násilí ze strany pacientů (či dokonce jejich doprovodu) zažilo dokonce devadesát procent zdravotníků. S výhrůžkami a nadávkami se jen za jediný rok setkalo 78 % z nich. Terčem fyzického násilí se stala čtvrtina dotazovaných.

„Sloužila jsem klasickou denní směnu na urgentním příjmu. Kolem desáté dopoledne přišel vjezdem pro sanitky muž, který, hned jak mě uviděl, vytáhl pistoli, zamířil mi na hrudník a beze slova mě zatlačil do kouta. Ale naštěstí byl v tu chvíli v hale voják z povolání, který se do incidentu vložil. Pomohl mi k útěku," vylíčila chvíle hrůzy Jana, zdravotní sestra z urgentního příjmu jedné z pražských nemocnic.

POUZE V ORDINACI

„Máme pocit, že míra agrese ve společnosti se zvyšuje a že i agrese vůči zdravotníkům roste. Podařilo se nám zavést vyšší trestní sazbu za útoky na zdravotníky při výkonu povolání. Jde o něco podobného, jako mají veřejní činitelé," řekl prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. Lékaři by byli rádi, kdyby se jejich větší ochrana prosadila i mimo nemocnice a ordinační hodiny. „Pacient může být nespokojen, jak lékař posoudil jeho nemoc, ale pokud mu nenamlátí přímo v ordinaci a počká si někde za rohem, tak tam už vyšší sazba není," vysvětlil nedostatečnou úpravu zákona Kubek.

Zákon platí už od roku 2010

Bohužel ošetřuje pouze případy, když se pacient dopustí vraždy, ublížení na zdraví nebo vyhrožování lékaři ve službě. Tyto činy jsou posuzovány jako atak na úřední osobu. „Prostý útok, který nezanechá následky (jako jsou například rána pěstí, facka či kopanec), je brán za pouhý přestupek. Proto považujeme právní úpravu za nedostatečnou. Kdyby totéž udělal agresor proti úřední osobě, může dostat až čtyři roky odnětí svobody," potvrdil Deníku nedostatky v legislativě ředitel právního oddělení lékařské komory Jan Mach. Nejčastější totiž podle něj v tomto případě není vražedný pokus, ale napadení bez ublížení na zdraví.

Násilí páchané na lékařích a zdravotnickém personálu není ojedinělé

Případy, kdy pacient posekal psychiatra mačetou, nebo dokonce zavraždil ortopeda, byly důsledkem msty. Žádný z těchto činů se ale nestal během vyšetření v ordinaci, pachatel si oběť vždy vyhledal doma. Pokud by útočník tímto způsobem napadl soudce, byl by incident posuzován jako napadení poškozeného kvůli jeho práci. Zákon ovšem nepamatuje na útok na lékaře z důvodu výkonu povolání.

Zdravotníci, kteří zažili fyzické násilí, se téměř v polovině případů bránili slovně a nabádali útočníka, aby své agrese zanechal. Třetina z nich se snažila bránit i fyzicky a každý pátý se pokusil v krizové situaci o útěk. Akademie proto pořádá pro lékaře a zdravotnický personál kurzy, v nichž se lektoři soustředí především na vystupování vůči pacientům. „Z mého šetření jasně vyplývá, že za řadu konfliktních situací si mohou zdravotníci sami svým neprofesionálním chováním," říká jeden ze školitelů a autor studie Jaroslav Pekara.