VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zachránili ho jen díky nové převratné metodě

Nebýt rychlosti a šikovnosti lékařů, musel by Marek Schwarz z Olomouce zapomenout na školu, koníčky i milovaný hokej. A nejen to. Pravděpodobně by zůstal ochrnutý a měl problémy s řečí i myšlením. Pokud by vůbec přežil…

3.1.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: KKN/Marek Mikeš

Drama se šťastným koncem. Tak by se dal stručně vyjádřit příběh, který prožil student olomoucké Vyšší odborné a průmyslové školy elektrotechnické na konci září.

„Byl to den jako každý jiný, při hodině tělocviku jsme na atletickém stadionu běhali osmistovku na čas. Jako sportovec jsem s tím neměl nejmenší problém, dokonce jsem vedl,“ pustí se do vyprávění Marek, trénovaný hokejista, který hraje za juniorský tým šternberského klubu.

První kolo uběhl bez problémů. Pak se ale začalo dít něco, co do té doby neznal. „Najednou jsem se propadal, fyzička se někam ztratila, a i když jsem doběhl, už mě nezajímalo, kolikátý jsem v cíli byl. Příšerně se mi začala motat hlava,“ pokračuje v líčení dramatických chvilek sympatický mladík.

Nemohl jsem pohnout rukou a nohou

Ještě si pamatuje, jak se posadil na obrubník běžeckého oválu, udělalo se mu špatně, a pak si už jen mlhavě vybavuje, jak ho učitel poléval vodou a ukládal do stabilizované polohy. „To už jsem nemohl mluvit ani pohnout pravou rukou a nohou,“ říká Marek.

Mezitím někdo duchapřítomně vytočil číslo na záchranku, ale na to už si mladík nevzpomíná. „Stále víc a víc jsem padal do bezvědomí. Vybavuju si jen sirény, průjezd pod bránou fakultní nemocnice a pak už nic,“ líčí nekonečné minuty čekání na pomoc. „Probudil jsem se až na pokoji a vůbec jsem netušil, že už jsem po zákroku.“

Unikátní metoda v akci

Specialisté na neurologické klinice v Olomouci nejprve nechtěli uvěřit, že jim záchranáři vezou tak vážně nemocného a přitom tak mladého člověka. „Marek utrpěl nejzávažnější typ mozkové příhody. Krevní sraženina uzavřela hlavní tepnu zásobující krví levou hemisféru,“ popsal situaci jeden ze špičkových specialistů kliniky Daniel Šaňák.

Lékaři bojovali s časem a nakonec se odhodlali k odvážnému kroku. Zvolili mechanickou trombektomii, špičkovou metodu, kterou používají od letošního června. Podobný zákrok u nás provádějí jen čtyři pracoviště. Jediným vpichem přes stehenní tepnu zavedli katétry a cévním řečištěm je protáhli až k místu, kde byla mozková tepna ucpaná, a sraženinu z hlavy vytáhli.

„Použít nejmodernější léčbu jsme mohli proto, že se student dostal do nemocnice velmi rychle. Pokud by pomoc nepřišla včas, mohl zemřít nebo zůstat ochrnutý,“ vysvětlil primář radiologické kliniky olomoucké nemocnice Martin Köcher, který zákrok prováděl.

V podobných případech je včasná pomoc klíčová. „Pro trombektomii je důležité tzv. terapeutické okno, tedy čas od vzniku mozkové příhody do provedení léčebného výkonu. V případě uzávěru mozkové tepny je to maximálně šest hodin,“ doplnil Köcher.

První slovo bylo minerálka

Bezprostředně po zákroku Marek neovládal pravou ruku a nemohl pohnout ani pravou nohou. Už za dva dny ale s pomocí sestřiček vstal z postele. Mnohem větší problémy měl s řečí. „Mozek mi fungoval, ale nemohl jsem nic vyslovit. První slovo, které jsem ze sebe druhý den vykoktal, bylo minerálka. Měl jsem totiž velkou žízeň,“ popisuje už s náznakem úsměvu mladý muž, který se kromě menších potíží s psaním už cítí úplně zdravý.

Pak ale zvážní, když si vzpomene na maminku Evu (39), která mu s citem vysvětlovala, co všechno se s ním dělo. „Byla tenkrát hodně se mnou. I když mi pomáhala celá rodina, mamka opravdu nejvíc. Hodně se o mě bála. Mně to všechno, co se mohlo stát, došlo později, až když mě pustili domů.“

Písemky zatím nepíšu

Marek se do běžného života vrátil neuvěřitelně rychle. „Už za pouhé dva týdny jsem opět zasedl mezi spolužáky. Od třídy jsem dostal na přivítanou tričko,“ líčí návrat do školní lavice. Protože ještě nemá v pořádku jemnou motoriku pravé ruky, využívá několik úlev.

„Zatím nemůžu rychle psát, a tak jsem osvobozený od písemek. Měl jsem chvíli i potíže s pamětí. Prostě jsem se učil, ale nemělo to efekt, nic jsem si nepamatoval. Teď už je to lepší.“

Marek už také pokukuje po ledové ploše a netají se radostí z toho, že by mohl začít pozvolna trénovat. „Zatím beru drahý lék proti trombóze, který mi hradí pojišťovna, a díky tomu se cítím dobře. Pomaličku pošilhávám také po tenisové raketě, ale na kurty vyrazím raději až na jaře.“

Vladislava Tomanová

3.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
18 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
24 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies