Člověk, který vyjde po několika střídavých procedurách ze sauny, se cítí jako znovuzrozený. Napětí z práce je pryč, zkrácené svaly se uvolňují a nálada povznáší. Filosofií saunování je regenerace a obnova sil.

Nejaktivnější otužování

Saunování je podle odborníků nejkvalitnější způsob otužování. V sauně si člověk zvyká jak na vysokou teplotu potní místnosti, tak na ledovou vanu, bazén či studenou sprchu.

Pocením se z těla vyplavují škodlivé látky, díky vysoké teplotě se zvlhčuje kůže a otevírají póry. Studená voda zvyšuje odolnost proti nachlazení a posiluje imunitu.

„Lidé si zvykli po vzoru reklam používat přípravky proti pocení a nechtějí se potit. Pokud se člověk občas nevypotí při sportu, měl by chodit aspoň do sauny,“ říká Josef Kvapilík z Katedry zdravotní TV a tělovýchovného lékařství FTVS Univerzity Karlovy.

Klasická sauna je suchá

Ideální pocení nastartuje přiměřená teplota. Neplatí přitom pravidlo, že čím vyšší teplota, tím lépe. „Ideální je, aby člověk vydržel v sauně tak dlouho, dokud se příjemně potí. A podobně je to i s ochlazováním,“ říká Josef Kvapilík.

Vystavování těla extrémním teplotám tělu naopak neprospívá. Jakmile se člověk necítí dobře, má buď snížit teplotu v místnosti, nebo raději odejít. Stejně individuální je počet opakování pobytu v sauně s následným ochlazením v bazénu.

Někomu stačí jednou, jiní chodí až čtyřikrát. Pro zdraví prospěšný účinek by si měl člověk saunovou proceduru dopřát nejlépe jednou týdně, přičemž za saunu v pravém slova smyslu považují odborníci suchý horký vzduch s vlhkostí do 15 procent.

Až 100 procent vlhkosti naproti tomu dosahuje pára, která se hodí na uvolnění svalstva, průdušek a také pórů pokožky. Oproti suché sauně s teplotou i více jak 100 stupňů je v páře poněkud „příjemněji“ (teplota okolo 50 stupňů). „Vlhký vzduch však může někoho dráždit, proto je pro většinu lidí příjemnější klasická suchá sauna,“ doplňuje Josef Kvapilík. Nejvhodnější dobou k saunování je období od podzimu do jara, kdy tělo potřebuje častěji prohřívat.

Potit se mají i děti

Dolní věková hranice dětí pro saunování není přesně stanovena. V severských zemích, které se považují za kolébku saunování, razí s trochou nadsázky teorii, že do sauny patří už novorozenec, jakmile se mu po porodu zahojí pupík. Podle moderní medicíny je dítě připraveno na saunování až tehdy, když je vybaveno z hlediska tělesné pohyblivosti a stability termoregulace – obvykle okolo třetího roku věku.

„Pokud je dítě zdravé, není důvod k obavám. Nemocné nebo zdravotně postižené děti by se měli poradit se svým lékařem. Stejně tak i senioři trpící vysokým tlakem a podobně,“ říká Josef Kvapilík.

Za normálních podmínek saunování děti zklidňuje, prospívá jejich srdci a cévám a podporuje chuť k jídlu. Pokud dětem nebo dospělým nevyhovují uzavřené komory s velmi vysokými teplotami, mohou se potit nebo otužovat doma i bez sauny. Například pobytem v horké vaně a střídáním teplé a studené sprchy. Nebo jen pohybem na čerstvém vzduchu.

saunování:

- Zlepšuje adaptaci na změny teplot, které nás činí náchylné k infekci.
- Uvolňuje a pročišťuje dýchací cesty.
- Zvyšuje počet buněk schopných likvidovat viry a bakterie, včetně buněk, které zlepšují obranyschopnost samotných sliznic dýchacích cest.
- Také děti zklidňuje, zlepšuje činnost jejich srdce a cév, chuť k jídlu a tak dále.

Zdroj: z knihy Saunujeme děti: MUDr. Antonín Mikolášek, Grada Publishing, 2000