Součástí jejich protestu bylo předání petice venezuelskému Nejvyššímu soudu s požadavkem, aby pozastavil konání tohoto lidového hlasování. Když se část studentů vracela do areálu caracaské univerzity, zaútočili na ně maskovaní muži, zjevně stoupenci Chaveze. Podle děkana právnické fakulty Jorge Pabona přijeli na motocyklech, zapálili autobus a pak začali pálit po studentech z vnitřku jedné univerzitní budovy. Údajně byli nejméně čtyři. Není však přesně známo, jak násilnosti propukly.

Podle agentury Reuters byly postřeleny nejméně dvě osoby a asi osm dalších utrpělo zranění při následujících násilnostech v areálu univerzity. Několik lidí muselo být hospitalizováno. Venezuelská státní televize ukazovala záběry rozlícených studentů, kteří zapalovali lavičky a házeli kameny na budovu, v níž se útočníci skrývali.

Levicový a silně antiamerický prezident Chavez, který se ani v nejmenším netají svými sympatiemi ke kubánskému vůdci Fidelu Castrovi, si chce nechat 2. prosince v referendu odhlasovat závažné změny stávající ústavy. Patří k nim prodloužení funkčního prezidentského období z šesti na sedm let, zrušení možnosti vykonávat prezidentský úřad nejvýše dvakrát za sebou a řada dalších opatření, z nichž každé vede k posílení pravomoci hlavy státu a k centralizaci moci. Podle pozorovatelů je pravděpodobné, že Chavez v referendu uspěje, neboť v zásadě kontroluje sdělovací prostředky a navíc má značnou popularitu mezi chudými vrstvami.

Chavez se ve stejný den, kdy proti němu demonstrovali studenti, setkal v Caracasu s vyslancem kolumbijské guerilly Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Venezuelský prezident by rád fungoval jako úspěšný prostředník mezi FARC a kolumbijskou vládou. Guerilla FARC sužuje Kolumbii již desítky let, ovládá rozsáhlé oblasti země a destabilizuje její politický život. FARC by ráda prostřednictvím Chaveze dosáhla propuštění některých svých předáků výměnou za propuštění některých rukojmí, která zadržuje už řadu let. K nim patří například kolumbijská politička francouzského původu Ingrid Betancourtová a tři Američané. Silně levicový Chavez se těší důvěře marxistických rebelů z FARC. Je však otázkou, zda je jeho postavení tak silné, aby dokázal nalézt kompromis, který by přijaly FARC i kolumbijský prezident Almaro Uribe. FARC mimo jiné požadují, aby kolumbijská vláda demilitarizoval určité oblasti kolem jimi ovládané enklávy, což pravicový Uribe důrazně odmítá.