Kliknutím zvětšíte„Na chatovací aplikaci Whatsapp máme skupinu, každý večer se bavíme o našich problémech a sdílíme plány, co bychom měly dělat. Jsme všechny beznadějné,“ uvedla sportovkyně pod krycím jménem Asel pro britský server BBC. Kriket je v zemi velmi zásadní a oblíbený. Doprovází Afghánce již dvacet let, zhruba od pádu Tálibánu v roce 2001.
Víc, než jen sport
Asel téměř nevyšla od příchodu Tálibánu do Kábulu z vlastního domu. Nemá u sebe ani soupravu na kriket. Terčem se stala dokonce jedna z jejich spoluhráček. „Ve vesnici, kde hráli kriket, se vědělo, že někteří obyvatelé patří k Tálibánu. Poté, co se dostali do Kábulu jim hrozili, že pokud budou hrát kriket i nadále, přijdou, a zabijí je,“ vysvětlila.
Taqwa, která vystupuje rovněž pod pseudonymem, se věnovala ženskému kriketu v Kábulu mnoho let. Té se podařilo zemi opustit ihned poté, co hlavní město padlo. Týden před útěkem se stěhovala z domu do domu, aby nebyla vystopována. Tálibán kontaktoval jejího otce. Ten ale popřel, že by s ní byl v kontaktu.
„Nepřemýšlela jsem nad tím, co by se mohlo stát,“ říká. „Poté, co přišel do Kábulu Tálibán, jsem týden nejedla. Nemohla jsem ani spát,“ vypráví. „Nemyslela jsem jen na sebe, měla jsem starost o mé holky. Obětovaly své životy, svá studia. Některé se ani nevdaly, jen aby mohly reprezentovat Afghánistán. Velmi se obávám o jejich životy,“ uzavřela Taqwa.
Pro další bývalou hráčku, která pro BBC promluvila pod krycím jménem Hareer, bylo hraní kriketu – jakožto pro afgánskou ženu – mnohem více, než jen branky a bodování. „Když hraju, cítím se jako silná žena. Cítím se sebevědomě a jsem na sebe pyšná,“ vysvětlila britskému serveru. „Dokážu si představit, že dokážu cokoliv, jako žena, která dokáže uskutečnit své sny.“
Sny mnohých hráček kriketu však s příchodem Tálibánu tvrdě narazily. Dnes se bojí o své bezpečí a cítí se opuštěně. Doufaly, že jim pomohou sportovní organizace, kterým důvěřovaly.
Kriket v Afghánistánu
Vzestup kriketu v Afghánistánu zněl jako z knihy pohádek. Mezinárodní kriketová rada (ICC) udělila zemi přidružené členství teprve v roce 2001. Pouhý rok poté, co Tálibán zrušil zákaz tohoto sportu. Tálibán byl v té době svržen. A kriket začal nabývat na popularitě, podobně jako například fotbal.
Co je kriket?
- kolektivní pálková míčová hra na oválném hřišti;
- proti sobě soupeří dva jedenáctičlenné týmy;
- nejvyšší formát hry se nazývá Test Match;
- předpokládá se, že vznikl z dětské hry v jihovýchodní části Anglie ve středověku, spekuluje se i o dřívějším vzniku, nejstarší zmínka datuje z roku 1597;
- tomuto sportu se celosvětově věnuje na 120 milionů hráčů;
- je druhým nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě.
„Za posledních dvacet let jsme prošli válkou, sebevražednými atentáty, mnohými problémy. Ale jediný moment, kdy byla země jednotná, opravdu šťastná a emočně zúčastněná… bylo při sledování sportu,“ uvedl Emal Pasarly, redaktor sekce BBC v Paštštině (úřední jazyk Afghánistánu) v srpnu v podcastu The Sports Desk. „Jen sport jim dal místo a čas, kde mohli být šťastni a zapomenout na to, co se děje kolem nich.“
Kriketový fanatismus v zemi nabyl na síle zejména na začátku milénia, a to když se začal mužský tým prosazovat na mezinárodní scéně. V roce 2015 se kvalifikovali na světový pohár v Austrálii. V ulicích celé země se konaly oslavy. V roce 2017 obdrželi tzv. statut Test Match, což znamená, že se kvalifikovali do nejvyššího mezinárodního formátu hry. Hráči jako Rašíd Khan a Muhammad Nabi se stali národními i mezinárodními hvězdami
První afghánský ženský tým vznikl v roce 2010. Ze začátku se však potýkal s nevolí. První roky Afghánská kriketová rada (ACB) zakázala ženskému týmu hrát na několika mezinárodních turnajích. Údajně jim měl vyhrožovat Tálibán.
V roce 2012 pak ženský tým cestoval na regionální turnaj šesti týmů do Tádžikistánu. A zvítězil. Dva roky nato byl však rozpuštěn. Kriketová rada své rozhodnutí opět zdůvodnila výhružkami ze strany Tálibánu.
Muži se dívají
Navzdory rozpadu týmu mladé ženy a dívky hrály oblíbený sport v provizorních podmínkách po celém Afghánistánu i nadále. A Afghánská kriketová rada (ACB) měla stále málo zaměstnanců, kteří by se starali o pořádání ženských zápasů.
Se stejnými problémy se však potýkala i současná generace hráček kriketu. Hareer vysvětluje, že v ACB nebyli ženskému týmu významněji nakloněni. Tvrdí, že rada turnaj uspořádala jen „pokud o něj ženy prosily“. Rada rovněž měla ženy poučovat, jak se mají při hře chovat. „Jsem nadhazovačka. Když dám branku, nemohu křičet a chovat se, jako že jsem šťastná, protože jsou tam muži, kteří se na mě dívají.“
„Musím si kontrolovat emoce. Nemohu křičet na své spoluhráčky, abych je podpořila. Říkají, že nesmíme křičet, oslavovat ani dělat pózy,“ vysvětlila.
Afghánská kriketová rada však s rostoucím úspěchem mužského týmu musela začít brát vážně i ten ženský. Mezinárodní kriketová rada (ICC) vyžaduje po všech svých dvanácti členech, aby měli i mezinárodní ženský tým. Afghánistán se stal její součástí v roce 2017. Díky domu obdrželo v listopadu 2020 pětadvacet afghánských hráček smlouvu.
Další rána ženskému kriketu
Pouhých deset měsíců od této satisfakce se však nad ženským kriketem opět stahují mračna.
V průběhu minulé vlády Tálibánu, tedy v letech 1996 až 2011, zakázal Tálibán téměř veškeré vzdělávání pro dívky a ženy – dívky mohly chodit do školy jen do osmi let. Současně nemohly pracovat či opustit dům bez doprovodu mužského příbuzného.
Tentokrát se Tálibán ve vztahu k ženám snaží ukázat v přívětivějším světle. Pravděpodobnost, že budou moci sportovat, je však velmi malá. Generální ředitel ACB Hamid Shinwari uvedl, že Tálibán mužský tým podpořil. Ten se tak v listopadu může zcela poprvé utkat na úrovni Test Match s Austrálií v australském Hobartu. Pro BBC však vyjádřil obavu. Ženský tým podle něj na turnaj neodjede. To by však narušilo pravidla setrvání země v ICC.
Afghánské hráčky kriketu doufají, že se jim podaří ze země utéci stejně tak, jako pěti desítkám afghánských sportovkyň, které evakuovala Australská vláda v srpnu. Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) uvedla, že „vyjednává komplexní evakuaci“ fotbalistů a dalších sportovců ze země.
„Jsme, jak byste asi předpokládali, v úzkém kontaktu s ACB a situaci monitorujeme. Nabídli jsme rovněž pomoc,“ uvedla mluvčí Mezinárodní kriketové rady (ICC).
Taqwa však dodává, že ICC není v přímém kontaktu s hráčkami kriketu. Domnívá se také, že má ACB jen velmi malý zájem na jejich blahobytu. „ICC nám nikdy nepomohla, vždy nás jen zklamala. Komunikuje pouze s těmi, kteří jsou proti ženskému kriketu, jako například s předsedou ACB,“ dodala s odkazem na Azizullaha Fazliho, který byl jmenován po převzetí moci v zemi Tálibánem.
Na otázku, zda ACB ženský kriket stále podporuje, odpověděl generální ředitel Shinwari, že „o tom rozhodne nová vláda“.
Dokud dýcháme, naděje existuje
I přes zoufalou situaci, ve které se hráčky nacházejí, Asel stále doufá, že se dá tým znovu dohromady. Hareer při zmínce o budoucích plánech ožívá: „Chci se stát mezinárodní hráčkou kriketu. Chci být silnou afghánskou ženou, která dokáže lidem změnit život. Chci se stát vzorem pro další afghánské ženy a dívky. Chci změnit alespoň několik mužských názorů v zemi. Chci být jen na sebe hrdá. To je vše.“
„V afghánské kultuře jsou překážky, které brání ženskému sportu. Tvrdí se, že jsou ženy slabé a nejsou uzpůsobeny tak, aby byly schopny hrát kriket. Musí se vdát, rodit děti, pracovat doma a vychovávat děti. Musí se starat o své muže,“ vysvětluje Asel. „V mé rodině jsou také hlasy, které tvrdí, že bych neměla hrát, protože to islámská kultura nedovoluje. Ale já to miluji.“
„Situace je velmi vážná. Ale dokud dýcháme, je tu stále naděje. Pokud nás evakuují do jiné země, začneme znovu. Nevzdáme se našich snů, inšálláh [pokud to Alláh dovolí],“ uzavírá sportovkyně.
6
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
