Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta za vlastními kořeny na Kypr může i bolet

KYPR - Vyzbrojena mlhavými vzpomínkami z dětství, vytištěnými mapami z Google Earth a ručně kreslenými schématy ulic, které už možná neexistují, jsem překročila hranice severního Kypru, abych tam pátrala po rodném městečku své babičky.

8.7.2007
SDÍLEJ:

Voják OSN střeží "zelenou linii" v NikósiiFoto: Pavel Vondra

Byla to cesta do rodiště úctyhodné ženy, jejíž památku chráním jako oko v hlavě, cesta do domu, který můj zamilovaný dědeček postavil v roce 1928 pro svou sedmnáctiletou nevěstu.

"Než se vdáš, najdi si někoho pohledného, protože se na něj budeš muset po zbytek života dívat," poradila mi moje sotva gramotná, ale velice praktická babička, když mi bylo deset.

Zemřela v devadesáti letech. Stalo se tak ještě před rokem 2003, kdy se otevřely hraniční přechody v "zelené linii" hlídané vojáky OSN, která rozděluje tento ostrov ve Středozemním moři, a kdy se na sebe mohli kyperští Řekové a Turci po téměř třiceti letech separaceznovu podívat.

Líbánky skončily

 

Kontrolní stanoviště v Nikósii nebylo tak rušným místem, na jaké jsem si pamatovala z předchozích cest. Letargičtí celníci nyní jen posedávali v bílých kabinkách a čekali na tu a tam projíždějící auto.

"Líbánky skončily," prohlásil můj spolucestující Mete Hatay, kyperský Turek pracující proMezinárodní výzkumný ústav pro mír se sídlem v Oslu. "Hranici přechází den ode dne méně lidí. Realita převládla nad zvědavostí."

Já osobně jsem svůj dospělý život prožila mimo ostrov, takže pro mě tato cesta není obtížná. Vím však, že lidé na obou stranách hranice, která desítky let odolávala mezinárodnímu mírovému úsilí, si stále foukají otevřené rány.

Pro mnohé ze 160 000 kyperských Řeků, kteří v roce 1974 uprchli, když po řeckokyperském převratu vojensky napadlo ostrov Turecko, je to srdcedrásající zážitek. Zvláště když zjišťují, že domovy jejich předků obsadili Turci.

"Pro kyperské Turky byl přesun na sever spíše jakýmsi stěhováním za svobodou, nikoliv tragédií jako pro kyperské Řeky," uvedl Mete, jehož babička pochází z jihu.

V 60. letech, krátce po vyhlášení nezávislosti Kypru na Británii, muselo po místních bojích opustit své domovy také zhruba 40 000 kyperských Turků.

Rozdělené světy

Když jsme projížděli rozděleným hlavním městem, bylo stále jasnější, že odtrženeckému severu, který uznává pouze Turecko, přinesl vstup Kypru do EU v roce 2004 jen pramalý prospěch.

Na jihu táhne ekonomiku cestovní ruch, takže se to tam hemží luxusními salony, hotely a restauracemi. Na severu se prodává zboží, které bylo módní v uplynulých desetiletích, a hlavní atrakci pro oněch několik málo cizinců, kteří sem zavítají, představují provinční kasina.

Všude zato vlají vlajky s hvězdou a půlměsícem. Jedna z nich je také namalována na svahu hory a její obrovskou plochu lemují signalizační světla.

Dojeli jsme až do městečka Kythrea nacházejícího se 15 kilometrů severovýchodně od Nikósie. V turečtině se mu říká Degirmenlik - "vodní mlýny".

Všechno je teď jiné

Chmurné a chátrající městečko však na mě působilo cize. Tatam byla zvířata pasoucí se na zelených lukách a farmáři sbírající pomeranče a olivy, kteří se mi jakožto předměstskému dítěti na návštěvě u příbuzných vryli do paměti.

Většina domů působila liduprázdně a půda neudržovaně. Velký kostel Panny Marie Chardiakiotiské byl postaven ze žlutého pískovce typického pro ostrov a je směsicí gotického a pravoslavného slohu. Zvonici dnes zdobí reproduktory, z nichž se ozývá muezzinovo volání k modlitbě.

Nedaleko odtud stojí jednoduchý bílý dvoupodlažní dům, do něhož moje babička přijela jako nevěsta a kde se narodila moje matka a její sourozenci.

Zaklepala jsem na dveře, ale nikdo se neozval.

"Bydlí tam Turci z egejského pobřeží," prozradil nám přátelsky naladěný soused, třiadvacetiletý Ramazán Kaldirim, jehož rodina sem přišla v roce 1976 z jedné vesnice nedaleko od Černého moře.

Řekla jsem mu, že si na tento dům, který se prodal po dědečkově smrti v 50. letech, nečiním žádné nároky. Můj vztah k němu utvářejí pouze historky o šťastně navázaných vztazích a tragických úmrtích, o neplechách dětí a laskavosti přátel za těžkých časů.

Zastavili jsme se také v domě mého strýce z 19. století, abychom obdivovali tesaný kamenný vstup, nyní opatřený visacím zámkem. Strýc tu bydlel do roku 1974 a byl to on, kdo mi nakreslil plánky na cestu.

Po návratu do Nikósie se mě strýc zeptal, zda jeho dům stále stojí, ale na fotky, které jsem mu ukázala, se téměř nepodíval.

"Já vím, jak můj dům vypadá," odvětil jenom.

8.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Češi jsou ve srovnání s Evropany ranní ptáčata

Ilustrační foto.
15

Jaké budou moderní sklady? Plné robotů a 40 metrů vysoké

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Geolog: Sesuvy na trase přes České středohoří nikdy hrozit nepřestanou

Posudky geologické služby v 90. letech umístění dálnice právě sem zásadně zamítaly. Zároveň navrhovaly mnohem bezpečnější řešení. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení