Gordon Fleming jezdí do práce poblíž Santa Barbary vzdálené 20 kilometrů od domova denně na kole, třídí odpad a nakupuje do tašek na několikero použití. Vzorný přístup k životnímu prostředí, řeklo by se. Jeho přítelkyni Shelly Cobbové to ale nestačí a kritizuje ho třeba za plýtvání vodou při holení nebo sprchování.

Nejde sice o velké konflikty, ale vztah není zrovna ideální. A rodinní terapeuti tvrdí, že spory o ekologický životní styl jsou v USA novým a potenciálně nebezpečným důvodem partnerských krizí, píše deník International Herald Tribune.

Shelly nesnáší také přítelovo nakupování na internetu, Gordon s ní zase odmítá chodit na sushi do restaurací, vadí mu, jak neustále zpovídá číšníky o původu potravin. Američtí terapeuti tvrdí, že v jejich poradnách končí stále víc lidí, kteří se s příbuznými nemohou shodnout, jak přispět k záchraně planety. Rodinná terapeutka Linda Buzzellová ze Santa Barbary říká, že nejhorší dopad mají „zelené“ spory právě v partnerských vztazích.

Vegani kontra párky v rohlíku

Jde často o hádky typu, zda jíst lososy chycené v divoké vodě, nebo odchované v sádkách. Další reálné příklady? Sandy Shulmirová z Portlandu se nikdy nezdrží kritiky, když přijede k sestře a vidí, že rodina netřídí odpad. Cherl Petsová má za sebou mnoho konfliktů s rodiči, kteří odmítají její veganskou stravu a sami jedí párky v rohlíku servírované na nádobí na jedno použití. Rodiče se brání tím, že životní prostředí zatěžuje i mytí nádobí.

„Lidé se stále víc zaměřují na klimatické změny a odráží se to i v jejich plánování budoucnosti,“ říká portlandský klinický psycholog Joseph Doherty.

I když ještě nikdo případy „zelených“ rodinných rozvratů nespočítal, terapeuti se shodují, že půjde o vážný problém, neboť ve hře jsou morální zásady. Je prý jisté, neshody mezi ekology a lidmi lhostejnými k ocharaně přírody se budou v budoucnu prohlubovat.

Muži chtějí zásadní výsledek

Christienne deTournay Birkhahnová z kalifornského svazu ekologických matek říká, že se na toto téma dívají úplně jinak ženy než muži. Ti prý jsou ochotni jen k takovým změnám, které přinesou zásadnější výsledek, ale nechtějí se podřizovat něčemu, co považují za okrajové.

Birkhahnová s tím bojuje ve vlastní rodině. Její muž ji občas vytočí, protože přinese nákup v taškách na jediné použití a ty druhé zapomene v autě nebo když vyhodí do odpadu plastový kalíšek od jogurtu. Manžel jí na to ale odpovídá, že takové prkotiny jsou dobré jenom pro to, aby jim znepříjemnily život, ale planetu nezachrání. Birkhahnová se na toto téma přestala hádat a uznala, že je to bezvýznamné. „Pokouším se být příkladem pro syna,“ říká.

Buzzellová se domnívá, že partneři mohou takové spory vyřešit tehdy, když k sobě budou laskaví. Těm, kdo se začali zabývat ohrožením klimatu a možnostmi, jak tomu sami nenapomáhat, doporučuje, aby s omezeními začali pozvolna a pro začátek měnili jenom něco. „Je to stejné jako se cvičením – musíte začít zlehka,“ radí.