Gangy Beduínů zadržují v poušti na Sinajském poloostrově kvůli výkupnému stovky afrických běženců, kteří míří do Izraele. Reportérovi BBC Rupertovi Wingfieldovi-Hayesovi se podařilo dostat mezi převáděče působící u egyptské hranice s Izraelem.

Beduíni jsou tradičně zdvořilí a nikam nespěchají. Na otázky týkající se tragických případů migrantů odpovídají vyhýbavě.

Na tu o tom, že Afričané jsou zadržováni, dokud nezaplatí výkupné, že ženy jsou znásilňovány a muži zabíjeni, jeden z nich odpovídá takto: „Slyšeli jsme o těch tragédiích. Někteří lidé z naší branže s migranty zacházejí špatně. Je to ale velmi namáhavá cesta a někteří ti lidé na ní zemřou žízní a vyčerpáním.“

Na další dotaz týkající se výkupného řekl: „Většina Afričanů nemá peníze, ale my je přesto musíme ubytovat a živit. Zaplatit jich za to může tak deset z 30, takže my na tom proděláváme.“

Jako důkaz pak přivádějí odněkud z noční tmy dva běžence. Jedním z nich je patnáctiletý Amar z Eritreje. Postupně vychází najevo, že je držen jako rukojmí. S převáděči je už měsíc, ale nenechají ho přejít hranici, dokud rodina nezaplatí. A kolik? „Dnes večer telefonoval bratr a řekl, že může poslat 2000 dolarů. Pokouší se s nimi dohodnout,“ říká Amar.

Je dobře oblečen a nic nenasvědčuje tomu, že se s ním zacházelo špatně. Když ale hosté s hostiteli jedí, oba eritrejští mladíci musejí zůstat v koutě stranou. Není jim nabídnut ani šálek čaje. Tak se tady zachází s africkými otroky.

Kdo si chce udělat představu o tom, co se skutečně v poušti může přihodit, musí se dostat za hranici, do Izraele. Z Egypta se tam dostalo ilegálně asi 30.000 Afričanů. V čekárně jedné telavivské kliniky, kterou vede organizace Lékaři za lidská práva, se tísní několik set Eritrejců, Etiopanů a Súdánců.

Etiopanka, která si říká Amira, vypráví svůj příběh: „Řekli nám, že budeme muset za převod zaplatit 2000 dolarů. Když jsme se dostali na Sinaj, prohlásili, že to bude 3000 dolarů. Ty, kteří odmítli zaplatit, zbili. Muži byli přinuceni přihlížet znásilnění vlastních žen. Mne vzali dopředu jedné dodávky a dělali si se mnou, co chtěli. Pro mého manžela to bylo příliš.“ Žena při vzpomínce pláče. Její muž podlehl dehydrataci a zemřel v poušti.

Lékaři na klinice mají zdokumentováno mnoho podobných případů. Víc než třetina žen, která se k nim dostane, byla znásilněna, čtvrtina migrantů mučena.

Ředitel kliniky Dan Cohen je přesvědčen, že se to vše děje kvůli penězům. „Převáděči používají nejrůznější metody. Znásilňují ženy, muže zahrabávají do písku, aby je přinutili požádat příbuzné o zaslání peněz,“ řekl.

Do Izraele se dostane z Egypta každý měsíc asi tisíc afrických imigrantů. Sinajská poušť je ale velká a nemilosrdná. Neplatí tam zákon, takže nikdo přesně neví, kolik Afričanů je tam zadržováno jako rukojmí, znásilněno anebo ponecháno na smrt.