Vanderclei Silva Santos, který prodává brazilský národní koktejl caipirinhu, přiznává, že má potíže při komunikaci s cizinci, kteří se zastavují u jeho stánku na známé pláži Copacabana. Ceny nápojů často píše prstem do písku.

„Komunikace je náročná. Ale pohybujeme boky, usmíváme se, a to se turistům líbí. Dokážeme si poradit," říká 39letý Santos. Doufá přitom, že se v budoucnu bude moci přihlásit do základního kurzu angličtiny, což bylo donedávna dostupné jen pro bohaté Brazilce a stále ještě není běžnou praxí.

Olympijský výbor a několik dalších organizací loni ve snaze překonat komunikační propast nabídlo řádné i internetové kurzy angličtiny několika tisícům zaměstnanců služeb, olympijským dobrovolníkům a policistům – tedy těm, u nichž je největší pravděpodobnost, že přijdou do styku s turisty.

Neobyčejný zážitek

Vinicius Lummertz, předseda vládní agentury Embratur, která propaguje Brazílii v zahraničí, tvrdí, že Rio bude připraveno. Jakékoli lingvistické obtíže budou podle něj součástí neobyčejného zážitku z olympiády. „Neznalost angličtiny je problém, ale snaha komunikovat s Brazilci, kteří umějí jenom portugalsky, zážitky z Brazílie okoření. Copak byste chtěli, aby byl svět všude stejný?" říká Lummertz.

Největší země Latinské Ameriky Brazílie velikostí zhruba odpovídá kontinentálnímu území Spojených států, což její obyvatele do značné míry izoluje od okolí. V každé sféře života navíc panují obrovské sociální nerovnosti, což se týká i vzdělání. Většina Brazilců neměla nikdy možnost studovat nějaký cizí jazyk.

Bývalá šéfka Britské rady (British Council) v Brazílii Virginia Garciová uvedla, že podle průzkumu této organizace uskutečněného před pár lety pouhých pět procent Brazilců mluví anglicky na pokročilé úrovni.

Výuka angličtiny ve státních školách je podle Garciové značně omezena, ačkoli několik velkých událostí, které Brazílie v uplynulých letech hostila, jako panamerické hry, mistrovství světa ve fotbale a návštěva papeže Františka, přispělo k rozšíření výuky.

„Před dvaceti lety se v Brazílii mohli cizím jazykům učit jen lidé pocházející z vysokých vrstev. Přístup je ale čím dál demokratičtější," říká Garciová.

Antonio Carlos de Moraes Sartini, šéf muzea portugalštiny v Sao Paulu, uvádí, že intenzivní zaměření na portugalštinu sahá v Brazílii do roku 1750, kdy zde portugalská monarchie zavedla povinnou výuku tohoto jazyka, aby vytvořila národní identitu odlišnou od okolních španělsky mluvících kolonií.

V té době hovořilo v Brazílii portugalsky jen asi 20 procent lidí, zatímco ostatní komunikovali některým z více než 1000 domorodých jazyků. Několik stovek těchto jazyků se stále používá, převážně v oblasti Amazonie, většina domorodců ale v současnosti umí také portugalsky.

Svou neschopnost domluvit se cizími řečmi, jako je angličtina, bere většina Brazilců s nadhledem a humorem.

Bývalý fotbalista a trenér Joel Santana udělal díky své špatné angličtině kariéru v televizních reklamách. V roce 2010, když vedl jihoafrický národní tým, poskytl interview v angličtině, které bylo tak nesrozumitelné, že se stalo internetovou senzací. Od té doby se objevil například v reklamách na Pepsi-Colu nebo na šampon Head & Shoulders, v nichž vykřikuje zkomolená slova v angličtině.

Podle norského novináře Jense Heftöye, který Brazílii v posledním desetiletí několikrát navštívil a oženil se s ženou z Ria de Janeiro, i ti Brazilci, kteří mají slušnou úroveň angličtiny, se komunikaci v tomto jazyce vyhýbají, pokud nepracují v turistickém průmyslu.