Čína hodlá vést s dalajlamou boj na život a na smrt

Řekl to na telekonferenci, které se účastnili představitelé regionální tibetské vlády a členové ústředního vedení strany.
Čína obviňuje tibetského spirituálního vůdce z toho, že zorganizoval z indické Dharamsaly protesty, které v Tibetu propukly 10. března a vyvrcholily minulý pátek nepokoji ve Lhase.

Dalajlama naopak jakýkoli podíl na výbuchu násilí odmítl a nabídl, že odstoupí z funkce šéfa tibetské exilové vlády, pokud to napomůže k ukončení násilí.

Epicentrum lži

Čínská oficiální média nazývají město Dharamsalu, v němž dalajlama žije od roku 1959 v exilu, „epicentrem lží“ a neustále opakují prohlášení čínského premiéra Wen Ťia-paa, že nepokoje v Tibetu „organizovala, předem připravila, zosnovala a roznítila dalajlamova klika“.

Čínské úřady se s maximální intenzitou snaží udusit vzpouru v Tibetu a obnovit klid v této své západní provincii, aby nebyly nijak ohroženy blížící se olympijské hry, jež mají demonstrovat mezinárodnímu společenství prosperitu a jednotu Číny.

Tibet se však stal dalším z řady naléhavých problémů, před nimiž Peking v poslední době stojí. Mezi ně patří mimo jiné také prudce rostoucí inflace, jež by mohla způsobit sociální nestabilitu, obavy z útoků Ujgurů v muslimské provincii Sin-ťiang a nekontrolovatelné znečišťování životního prostředí.

Čínská média ale ve středu informovala, že mnozí tibetští demonstranti se začínají vzdávat policii s cílem zajistit si shovívavost úřadů. Peking totiž vyhlásil, že ty, kdo se nevzdají, tvrdě potrestá.

Podle tibetské regionální vlády se na policii dostavilo v úterý 105 osob, které se aktivně účastnily nepokojů. Oficiální čínská agentura Nová Čína sdělila, že se všichni tito lidé se podíleli na „bití lidí, ničení, drancování a žhářství“.

Západ je potichu

Tibet zůstává pro zahraniční novináře uzavřen a Peking omezuje jejich pohyb i v sousedních provinciích. Dalajlama ve středu vyzval k mezinárodnímu šetření toho, proč v Tibetu propukly tak velké nepokoje.

Západ se ale k žádné velké kritice Číny a jejího postupu vůči Tibetu nemá. Jeho reakce na potlačení nepokojů v této čínské provincii se vůbec nedá srovnávat s ostrou kritikou, kterou častoval loni myanmarskou vojenskou juntu za potlačení demonstrací buddhistických mnichů požadujících demokratizaci společnosti.

„Washington má sklon dělat z Číny výjimku,“ říká John Tkacik z Heritage Foundation. „Věci, za které bychom tepali Barmu, Súdán nebo Uzbekistán, chceme ignorovat, jestliže je dělá Čína.“
(vv)