VYBERTE SI REGION

Člen britské Sněmovny lordů Dubs: Kontrola hranic zpřísní. Bez ohledu na volby

Londýn, Praha /ROZHOVOR/ – Pražský rodák a jedno z „Wintonových dětí" Alfred Dubs (82) je doživotním členem Sněmovny lordů, ale na formality si příliš nepotrpí. Nositel šlechtického titulu baron si raději nechává říkat familiárně Alf. Britové zřejmě vystoupení z EU nezvolí, ale referendum může napáchat hodně škod, řekl regionálnímu Deníku labouristický matador .

7.5.2015 5
SDÍLEJ:

SE SVÝM ZACHRÁNCEM. Alfred Dubs (vlevo) by bez vlaku vypraveného Nicholasem Wintonem (vpravo) zřejmě nepřežil. Útěk z nacisty okupované Prahy má stále v živé paměti.Foto: ČTK/Stanislav Mundil

Pokud se nemýlím, zúčastnil jste se voleb poprvé v roce 1974. O více než čtyřicet let později máte pořád napilno kvůli labouristické kampani. Nadšení pro politiku vás zjevně stále neopustilo?
Vlastně to bylo už v roce 1970, ale na tom nesejde. Jsou to důležité volby, protože je hodně v sázce. Opravdu doufám, že labouristé vyhrají, protože vítězství konzervativců může zemi hodně uškodit, ale bude to asi velice těsné.

Britské volby jsou tentokrát velmi ostře sledované po celé Evropě, zejména kvůli slibu premiéra Davida Camerona do roku 2017 uspořádat referendum o setrvání země v EU. Dovedete si představit britský odchod z unie?
Je to pro mě velké zklamání. Spor o EU je obzvlášť nebezpečný, protože pokud vyhrají konzervativci, ztratíme v Británii dva roky tím, že se nebude mluvit o ničem jiném než o referendu. Celou atmosféru voleb otrávila Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), která ovlivnila konzervativce, aby usilovali 
o hlasování o imigraci a EU. Nikdo není úplně spokojený 
s tím, jak unie funguje. I já mám k Bruselu své výhrady, ale Británie by rozhodně měla zůstat členem EU a podílet se na potřebných změnách. Unie přitom není téma, o kterém by si tu lidé povídali na ulici. Pokud ale dojde na referendum, bude to špatné. S trochou štěstí bude většina voličů pravděpodobně hlasovat pro setrvání v unii, ale pověst Británie, naše vztahy s ostatními evropskými zeměmi 
a obchody to vážně poškodí.

Další velké téma je omezení imigrace, i pokud jde o členské země EU. Jak to vnímá politik, který do Británie kdysi přišel jako malý imigrant z Československa?
Nelíbí se mi způsob, jakým se tu o imigraci mluví. Na druhé straně, když v roce 2004 deset států (včetně Česka – pozn. red.) vstoupilo do EU, hranice jim otevřely jen tři země – Británie, Irsko a Švédsko. Výsledkem byl přiliv migrantů z nových členských zemí, což v některých místech způsobilo komplikace. Možná jsme udělali chybu, že jsme víc nenaléhali na ostatní státy, aby své hranice také otevřely rychleji. Ale z celkového pohledu myslím, že je imigrace pro Británii prospěšná. Je každopádně nutné dohlédnout na to, aby lidé přicházeli pracovat, ne využívat sociální systém. V tomto ohledu asi přijde změna, ať vyhrají labouristé nebo konzervativci.

Měla vaše zkušenost z dětství podíl na tom, že jste se stal politikem? A že jste se stal labouristou, spíš než konzervativcem?
To je dost těžké se takhle analyzovat. Podívejte, jako náctiletý jsem si zřejmě říkal, že když nacisté mohli svou politikou napáchat tolik zla, mohla by politika být použita i opačně a přispět trochu 
k něčemu dobrému. Politika se stala mou vášní, s labouristy jsem se nějak identifikoval už v deseti nebo dvanácti letech. A v následujících letech mého života se to potvrdilo.

Imigrace je horké téma pro celou EU, nyní zejména kvůli rostoucímu počtu uprchlíků, kteří tonou ve Středozemním moři? Jak by podle vás měla unie zareagovat?
Nemůžeme nechat lidi jen tak umírat na moři, ale ani nelze otevřít všem dveře dokořán. To bychom se ocitli 
v bezvýchodné situaci. Na řešení se musejí podílet všechny členské státy, nelze všechno nechat na Itálii, Řecku nebo Maltě. A je nutné nastavit základní pravidla. Musíme také najít způsob jak rozlišit ty, kteří prchají kvůli perzekuci 
a ty, kteří utíkají čistě z ekonomických důvodů. Měli bychom zajistit, aby se ti, kteří nesplní kritéria, skutečně vrátili zpět. Je také třeba rázně zakročit proti pašerákům, kteří vydělávají na neštěstí druhých. Na takové akci by se měly podílet i severoafrické země, i když v případě rozvrácených území jako je Libye to bude asi hodně těžké.

Jak už jste zmiňoval, britské volby budou zřejmě letos velmi těsné. Mluví se i o možnosti, že by labouristé mohli zformovat 
s podporou dalších stran vládu, 
i když by volby vyhráli konzervativci. V Británii je to dost neobvyklá situace. Podle Davida Camerona by taková vláda měla velký problém s důvěryhodností. Co si o tom myslíte?
My Britové v koalicích nejsme moc dobří. Momentálně jednu máme, ale předtím jsme měli koalici naposledy ve válce. Náš volební systém tomu ani moc nenahrává. Teď je tu ale tolik stran, musíme počítat přinejmenším s pěti. Cameron může tenhle argument používat, důležité ale je, kdo získá většinu hlasů v parlamentu. Pokud budou konzervativci nejsilnější stranou, ale nedokážou to, měli by to udělat labouristé. A zatím to vypadá, že větší šanci získat podporu mezi jinými stranami máme my. Skotská národní strana, která má dobré vyhlídky, by mohla řadu našich politik podpořit.

Britské volby se téměř kryjí se sedmdesátiletým výročím od konce druhé světové války. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z té doby?
Když nacisté začali okupovat Prahu, museli jsme vytrhnout fotografii prezidenta Beneše z učebnic a nahradit ji portrétem Adolfa Hitlera. To je první věc, co si pamatuji. Můj otec, který byl Žid, opustil Československo hned, jak nacisté přišli. Když mě matka posadila na vlak, chápal jsem, že je to důležitý moment, 
i když jsem byl jedno 
z nejmladších dětí. Pořád si pamatuji matky plné úzkosti, mezi kterými stáli vojáci se svastikami na rukou, a pak dlouhou cestu až do Nizozemska. Některé děti jásaly, že už jsme mimo nacistické Německo, ale já tehdy moc nechápal, proč je to důležité. Pro šestileté dítě toho bylo docela dost, ale byl jsem jedno z těch nejšťastnějších ve vlaku, protože moje matka za mnou nakonec přijela a otec už vycestoval dřív. Většina těch dětí už rodiče nikdy neviděla.

Pamatujete si, kde jste byl, když válka skončila?
Myslím, že jsem byl zrovna v Manchesteru, když to oznámili. Lidé tancovali v ulicích 
a líbali se, na to jsem byl ale tehdy ještě moc mladý. A také jsem ještě úplně nezapadal. Strávil jsem několik let v české škole, kterou v Británii zřídila exilová vláda.

Vytratila se vám už čeština 
z paměti úplně?
Já jsem skoro česky zapomněl, česky už nerozumím. (říká česky – pozn. red.).

Ale nezní to tak. Přízvuk skoro není poznat.
To je od vás hezké, že to říkáte. Před lety jsem se v Praze někoho na něco ptal a myslel si, že jsem Čech. Ale odpovědi už jsem nerozuměl. Nemám už moc příležitostí česky mluvit, ale dejte mi šest týdnů v Praze a bude to dobré.
Váš převoz z Československa do Británie zorganizoval spolu 
s dalšími lidmi Nicholas Winton, což jste zjistil až v roce 1988 díky médiím.

Měl jste pak velkou zásluhu na tom, že jej královna Alžběta II. za zásluhy povýšila do šlechtického stavu. Vídáte se stále se sirem Wintonem?
Samozřejmě! Nejen, že jsem mu navždycky zavázán, ale také je to skvělý společník. Před nějakými dvěma měsíci jsme spolu obědvali. I v tak vysokém věku bydlí doma, ne v pečovatelském domě. I když teď už bohužel nechodí, myslí mu to stejně dobře jako vždycky. Tvrdil mi naposledy, že mu už trochu ochabuje paměť, ale vůbec mi to tak nepřišlo.

Británie se dnes může vzdálit EU
Londýn – Se zatajeným dechem budou sledovat výsledky dnešních parlamentních voleb v Británii nejen příznivci tamních stran, ale i lidé po celé Evropě. Britové totiž tentokrát nerozhodují jen 
o tom, kdo se zabydlí v premiérské rezidenci v Downing street 10, výsledek voleb může zemi nasměrovat na cestu, na jejímž konci bude vystoupení 
z Evropské unie. Podle průzkumů lze přitom čekat jeden z nejtěsnějších soubojů za poslední desetiletí. Poslední průzkum oběma tradičním stranám předpověděl shodně 34 procent hlasů, je proto možné, že v Británii vznikne koaliční nebo možná dokonce menšinová vláda. Větší šance mají v tomto ohledu labouristé vedení nepříliš charismatickým Edem Millibandem, kteří referendum o setrvání 
v EU pořádat nechtějí. Spíš se totiž mohou spolehnout na alespoň částečnou podporu menších stran jako jsou Zelení či Skotská národní strana (SNP), která se přes loňské neúspěšné referendum o samostatnosti Skotska stala v této oblasti nejsilnější stranou.
Konzervativci naopak mohou počítat jen s dosavadními koaličními partnery liberálními demokraty a severoirskou Demokratickou unionistickou stranou. První jmenovaná strana ale zřejmě utrpí těžké ztráty a její lídr Nick Clegg se ani nemusí dostat do parlamentu.
Pokud se však konzervativnímu premiérovi Davidu Cameronovi podaří obhájit křeslo, mělo by se podle něj referendum o setrvání v unii uskutečnit v roce 2017. Cameron doufá, že se mu podaří většinu voličů přesvědčit pro setrvání v osmadvacítce potom, co s Bruselem dojedná změnu základních unijních smluv. Jenže lídři EU i nejsilnějších členských států už vzkázali, že lze čekat maximálně drobné ústupky, které se navíc rozhodně nebudou týkat pro Británii důležitého omezení volného pohybu osob po schengenském prostoru.
Právě s kampaní za omezení imigrace z jiných států Evropy přitom zažívá vzestup Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Uskupení, které usiluje o úplné vystoupení z EU, poslední průzkum předpověděl třetí místo a zisk 16ti procent hlasů.

Autor: Martin Dohnal

7.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies