S širokým úsměvem na tvářích utíkají každé ráno desítky malých Afričánků ze svých domovů ve vesnici Alba na chudobou a hladomorem sužovaném jihu Etiopie k rozlehlému, travou porostlému prostranství s několika upravenými domky s modrými okenicemi a střechami z vlnitého plechu.
Ty se na první pohled liší od oválných hliněných stavení etiopského venkova. Černá tabule na zdi a změť dřevěných lavic ve tmavé místnosti, již osvětluje jen paprsek světla pronikající otevřeným oknem, dávají příchozímu znát, že jde o školní třídu.
V té se během několika minut mačká hromada hlučících dětí, pro které je vyučovací hodina jednou z mála příležitostí jak uniknout tvrdé realitě vesnického života a zapomenout na prázdné žaludky, které na konci letošního července trápily stovky tisíc obyvatel suchem postiženého jihu Etiopie.
Škola je zábava
„Já to vím. Já také,“ překřikují se školáci, když se učitel zeptal, kdo dokáže odrecitovat anglickou abecedu. Škola malé Etiopany baví. Nejen proto, že v době vyučování nemusí svým rodičům pomáhat při těžké práci na polích. Už i malé děti tu vědí, že vzdělání je v chudé Etiopii jednou z mála šancí na lepší život.
Přitom umět číst, psát a počítat není v Africe stále samozřejmostí a školní budova ani navzdory veškerému úsilí etiopských úřadů nestojí v každé vesnici.
O to více si rodiče a děti v osadě Alba váží, že oni školu mají. Dokonce školu, kterou jim závidí okolní vesnice. Postavila ji totiž za peníze od tisíců drobných i větších dárců z České republiky nadace Člověk v tísni.
Sedm nových škol
Škola v Albě je jednou ze sedmi, které během posledních let vyrostly za sbírkové peníze v okolí metropole státu Jižních národů Awasy. Do školy chodí 120 žáků a o výuku se starají čtyři učitelé. Dětí je ale díky strmému populačnímu růstu v zemi stále více a dosavadní školy již nestačí větší poptávce po vzdělání. Vládní finance zhruba pokryjí náklady na skromné platy učitelů, ale na výstavbu nových kvalitních škol již peníze v rozpočtu nezbývají.
„Chci se stát učitelkou nebo lékařkou. Abych mohla pomoci své rodině a lidem ve vesnici,“ prozrazuje svůj sen jedna ze školaček. Povolání kosmonauta či filmové herečky v Etiopii populární očividně není. Naopak všechny děti znají novodobé hrdiny Etiopie, světoznámé rekordmany Heileho Gebrselassieho či jeho nástupce na atletickém trůnu dlouhých tratí Kenenisu Bekeleho. O těch se na Západě traduje, že své běžecké mistrovství získali v dětství, kdy museli do nejbližší školy ze své vesnice běhat dlouhé kilometry. To vyvolává na rtech vesnického učitele v Albě úsměv.
Vědci místo atletů
„I kdyby to byla pravda, budeme mít raději více škol a namísto olympijských medailistů vědce či špičkové lékaře,“ dodává vzápětí.
Ve venkovské škole se děti naučí především číst a psát v amharštině, základům matematiky, angličtiny i přírodních věd.
„Baví mě hlavně matematika. A také jazyk,“ odpovídá na otázku Evropana školák. Díky tomu, co se ve škole naučí, bude totiž moci svým rodičům lépe pomáhat i radami než jako pouhá pomocná síla na poli, kde se práce příliš neliší od zemědělství ve středověké Evropě.