Pro Německo je dohoda o nové unijní smlouvě prioritou jeho končícího půlročního předsednictví a kancléřka Angela Merkelová do ní vložila hodně energie a politického kapitálu. Od začátku roku jednali Němci o podobě smlouvy s pověřenci jednotlivých vlád, zatímco v posledních dnech před summitem se kancléřka soustředí na "přemlouvání" svých kolegů ze zemí, které chtějí, aby nová smlouva byla co nejužší.

Teprve summit ukáže, zda a do jaké míry bylo toto úsilí úspěšné, ale již nyní je jasných několik věcí. Nejsou spory o časovém harmonogramu - o textu smlouvy bude jednat mezivládní konference, která začne zřejmě hned v červenci a měla by skončit do konce roku. Stejně tak nová smlouva bude vycházet z euroústavy a nepůjde o zcela nový text, i když se nebude jmenovat "ústava". Směřuje se ke "zjednodušené" smlouvě, která bude z ústavy přebírat především reformy evropských institucí.

Pár dní před summitem se zdá, že jeho výsledek bude záviset především na Polsku a Británii. Polsku se nelíbí systém hlasování z euroústavy, protože je oproti nynějšímu stavu oslabuje. Polský premiér Jaroslaw Kaczyński dokonce prohlásil, že Polsko je ochotno za své hlasy "zemřít".

Z veřejných prohlášení premiéra i jeho bratra, prezidenta Lecha Kaczyńského, se zatím nezdá, že by se je Merkelové podařilo přesvědčit. Na druhou stranu ale bratři Kaczyńští již nemluví o vetu (na summitech se rozhoduje jednomyslně a jedna země může dohodu zablokovat). Řada odborníků v Bruselu se také domnívá, že by se Varšava mohla spokojit s tím, že by místo změny v hlasování byla do smlouvy zahrnuta klauzule o energetické solidaritě, což znamená, že by v případě problémů - například při přerušení dodávek z Ruska - postižené zemi další státy unie pomohly.

Jakoukoli víru v ústupky ze strany Polska však prozatím "odválo" vyjádření polské ministryně zahraničí Anny Fotygové na nedělním zasedání ministrů zahraničí EU v Lucemburku. Její půlhodinový projev byl prý studenou sprchou pro většinu diplomatů, přičemž Fotygová velmi ostře zdůraznila, že navržený hlasovací systém není pro Polsko přijatelný.

Větší překážkou by ale nakonec mohla být Británie, především proto, že ji bude naposled zastupovat Tony Blair, ale s výsledkem se bude muset vypořádat jeho mnohem euroskeptičtější nástupce Gordon Brown. Londýn oproti ústavě především nechce rozšiřovat oblasti, v nichž by přestalo platit právo veta. Blair i Brown chtějí co nejmenší změny oproti nynějšímu stavu hlavně proto, aby nemuseli pořádat referendum a smlouva se nestala vnitropolitickým tématem.

Z tábora odpůrců nové unijní smlouvy ovšem pomalu vypadává Česká republika. Jejím hlavním tématem bude prosazení mechanismu pro přenos pravomocí z Bruselu zpět na členské státy. Mechanismus již v ústavě existuje, Praha ho chce jen upřesnit, takže se nezdá, že by šlo o tak kontroverzní téma. Stejně tak výroky českých politiků v poslední době nebyly konfrontační - s výjimkou názoru prezidenta Václava Klause, který minulý týden napsal, že by bylo lepší, kdyby se státy o smlouvě nedohodly. Na summitu ale nebude ČR zastupovat on, ale premiér Mirek Topolánek.

České požadavky nicméně v Bruselu vyvolávaly do značné míry nejistotu, protože nebyla jasná jejich motivace. Zatímco Polsko žene snaha udržet si silnou pozici, Londýn musí počítat s relativně euroskeptickou veřejností i politickou scénou a Nizozemsko musí brát ohled na veřejnost, která odmítla ústavu, v případě České republiky, kde je veřejnost naladěna stále proevropsky, nejsou takové konkrétní důvody patrné.

Český premiér navíc v neděli po setkání s německou kancléřkou uvedl, že Česko by vetovalo pouze snahy oživovat podstatu neratifikované euroústavy nebo případné pokusy některých států vyjednávat si exkluzivní výjimky z dojednávaných pravidel. To v současnosti ale příliš nehrozí.

Ve výjimečném postavení je Francie, která celou krizi odmítnutím euroústavy nastartovala. Nyní ji však vede Nicolas Sarkozy, který právě přišel s koncepcí "minismlouvy" a snaží se intenzivně dosáhnout dohody. Naposledy třeba nabízel Blairovi, aby se stal prezidentem EU. S vytvořením této funkce počítá právě nová smlouva.

Sarkozy přijede do Bruselu ve velice silném postavení - po triumfu v prezidentských i parlamentních volbách - a bude stejně jako Merkelová usilovat, aby summit skončil úspěchem. Je tedy možné, že znovu naskočí tradiční francouzsko-německý motor EU, který se v posledních letech spíše zadrhával.