V nezvyklé situaci se ocitl někdejší premiér české úřednické vlády Jan Fischer. Od začátku září pracuje v Londýně jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) a poprvé od roku 2003, kdy se stal ředitelem Českého statistického úřadu, má přímého nadřízeného. „Najednou jsem se vrátil do situace, kdy mám pravda jen jednoho, ale přece jen šéfa. S tím se ale dá žít,“ říká s úsměvem Fischer.

V novém zaměstnání se už s politiky nesetkává. „To mi nijak nechybí,“ říká expremiér. Toho, že funkci předsedy vlády vzal, však nelituje. „To je věc, kterou si rozmyslíte a odmítnete, nebo ji vezmete s tím, že se zapřisáhnete, že toho nebudete litovat,“ vysvětluje.

Druhé období bylo mohem horší

Přesto prý v prvních měsících v úřadu pochyboval, jestli to měl zapotřebí. „Byly to mediální tlaky, často neutěšené debaty s politiky. Neměl jsem nikoho vedle sebe, jen tři čtyři lidi. Vláda ještě nebyla sestavená, neměl jsem velkou zkušenost, do toho padající evropské předsednictví,“ říká Fischer.

Dalším zlomem bylo skončení původně dohodnutého pětiměsíčního mandátu, kdy se ale přeložily volby z podzimu na jaro. Teprve po ujištění politiků se rozhodl pokračovat. „Bral jsem to jako velmi nesamozřejmé. Ono to nepřinášelo zas takovou radost,“ řekl s tím, že druhé období bylo nesrovnatelně těžší než to první. Přese všechno považuje premiérování za dobrou zkušenost. „Vezme vám to kus soukromí a hrozného času. Na druhou stranu vás to posílí ve schopnosti jednat, ve víře v sebe sama. Já tedy ale rozhodně nebyl zakomplexovaný trubka, jak to na první pohled mohlo vypadat,“ dodává rychle Fischer.
Za úspěch své vlády považuje fakt, že úspěšně dokončil české předsednictví EU. „Že jsem to zvládnul a nebyla to pohroma, výbuch a katastrofa, jak se traktovalo v médiích,“ podotýká Fischer. Zakládá si také na tom, že se podařilo zbrzdit „poměrně silné tendence k extremismu v ČR“.
Odborům jsme ustoupili příliš
Dobrý pocit nemá z rozhodování kolem stávky v dopravě, kdy se podle něj odborářům příliš ustoupilo. Podle něj by v tom ale vláda v případě stávky zůstala sama, protože „všichni ti politici, kteří byli potom tak pevní v kramflecích…, by se velmi rychle odtáhli“. I když by se ani dnes nerozhodl jinak, ideální rozhodování to pro něj nebylo. Spokojený není ani s dalšími kroky.

„Nedotáhli jsme kupředu protikorupční balíček, ale tady možná byla očekávání příliš veliká. To je běh na velice dlouhou trať a souvisí s celkovou transformací veřejné správy,“ dodal expremiér. „Budu se se zájmem dívat, jak si vedou následníci.“ Obecně si myslí, že jeho kabinet dal „zemi pocit vydechnutí nebo klidu mezi politickými vládami“.

První pět měsíců automaticky počítal s tím, že se vrátí na statistický úřad. Když se pak jeho mandát prodloužil až do letošního jara, začal cítit, že se od úřadu vzdaluje, a přemýšlel, zda se tam bude moci vrátit.

Zatím bez internetu

„Přišla tahle možnost na EBRD… Začal jsem se o to místo ucházet. Slovo dalo slovo, prošel jsem všechny procedury,“ řekl Fischer. Jeho funkce zahrnuje také oblast mezinárodních vztahů. Fischer proto věří, že premiérské zkušenosti dobře zúročí.

EBRD vznikla na podporu projektů ve střední a východní Evropě po pádu komunismu. „Jejími akcionáři jsou vlády. Dělá kšeft jako každá banka a musí ho dělat na základě propočtu ziskovosti,“ říká Fischer. Na bance oceňuje, že se nechová cynicky a zabývá se i sociálními a ekologickými aspekty projektů. Česká republika jako jediná z postkomunistických zemí již od banky pomoc nedostává.

Fischer nyní bydlí v Londýně v moderní přestavbě bývalých doků. „To vyhovuje i manželce, protože má ráda moderní architekturu,“ libuje si expremiér, i když mu radost zatím kalí fakt, že mu místní telekom stále ještě nestačil zavést internet.

Čtěte také: Odstupující ministři Fischerovy vlády směřují do diplomacie i politiky