Do boje o křeslo prezidenta ji poslali opoziční sociální demokraté.

O tom, jestli bude evropská velmoc skutečně v ženské režii, se rozhodne za týden. Na svátek ústavy 23. května se v Berlíně sejde Spolkové shromáždění a bude vybírat ze čtyř prezidentských kandidátů. Reálné šance se ale připisují jen dvěma z nich: současnému prezidentovi Horstu Köhlerovi a pětašedesátileté Gesine Schwanové.

Bývalá rektorka Evropské univerzity ve Frankfurtu nad Odrou a vládní zmocněnkyně pro polsko-německé vztahy se o prezidentskou funkci ucházela už v roce 2004, kdy ve volbě zvítězil Horst Köhler. Letos už není výsledek jejich souboje tak jednoznačný. „Kandiduji proto, že vidím velmi, velmi dobré šance, mnohem lepší než v roce 2004,“ nechala se slyšet Gesine Schwanová.

Její optimismus podporuje i volební matematika. Vítězství Schwanové by sice bylo podle odhadů překvapivé, není ale vyloučené. Křesťanský blok a svobodní, kteří před pěti lety do prezidentské funkce poslali Köhlera, už nemají ve shromáždění nadpoloviční většinu. Naopak sociální demokraté a zelení se netají podporou Schwanové. A jestli pro ni zvedne ruku i postkomunistická Die Linke, může se pětašedesátiletá politoložka těšit do prezidentského sídla v zámku Bellevue.

Východoněmecký ženský tandem

Právě podpora levice, kterou Schwanová pro své zvolení potřebuje, vyvolává kritiku. Strana Die Linke totiž přímo navazuje na komunistickou stranu zaniklé NDR. Schwanová ale budí pozornost jednoduše i tím, že je žena. Kdyby totiž prezidentský souboj skutečně vyhrála, dva nejdůležitější posty v zemi by byly v rukou něžného pohlaví. „Už jsme to v Německu dlouho zkoušeli se dvěma muži v čele státu. Možná je teď čas pro dvě ženy,“ vzkázala Schwanová kritikům v rozhovoru pro německý list Abendzeitung.

Problém je ale i v něčem jiném. Jak se totiž šušká hlavně ve starých spolkových zemích, dvojice Schwanová Merkelová by pro Německo znamenala „východoněmecké“ ženské vedení. Merkelová totiž z NDR přímo pochází a Schwanová měla problematiku nových zemí vždy ve svém hledáčku. To by mohl být problém pro konzervativní volitele ze západního Německa. Staré spolkové země totiž mají k těm novým stále rozporuplný vztah a kritizují hlavně nemalé finanční sumy, které v 90. letech ze západu na obnovu bývalé NDR tekly.