VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jednou se vrátíme, teď nás to baví tady

Dublin - „Dobrý den, co si dáte k pití?“ ptá se hnědovlasá servírka v centru Dublinu ve čtvrti Temple Bar a podává jídelní lístek v česko – anglické verzi.

16.6.2008 4
SDÍLEJ:

Adam a Jana už jsou zkušenými harcovníky, pokud jde o život v Irsku.Foto: DENIK/Michaela Mužíková

V denní nabídce je nudlový vývar a pečené kuře s rýží, ve stálé pak například guláš s knedlíkem, řízek s bramborovým salátem nebo halušky.

U baru se čepuje Staropramen, Gambrinus a Plzeň a v televizi běží český zábavní pořad. „Tohle je místo, kde se často potkávají Češi a Slováci, chodí sem ale i cizinci,“ popisuje podnik jménem Czech inn třiadvacetiletý Adam Bečkovský, který do Dublinu před třemi lety přijel navštívit kamaráda a už tady „tak nějak zůstal“.

„Nevyšlo mi tehdy něco ve škole, tak jsem si řekl, že si na chvíli někam vyjedu a zalíbilo se mi tu,“ vzpomíná.

Podobně jako on se každý rok rozhodne několik stovek Čechů. V loňském roce jich podle odhadů v Irsku žilo celkem 14 000. Přesné údaje však nejsou. „Češi jako občané EU nemají přihlašovací povinnost u Národního imigračního úřadu,“ vysvětlila Deníku konzulární referentka Ljuba Zavadilová.

Po příjezdu je nečeká ani složité běhání po úřadech. „Jediné, co je třeba vyřídit, je identifikační číslo a pro to stačí zajít na jedno místo nebo zavolat přes telefonní automat,“ popisuje Adam.

Není to zlatý důl

Nejvíce Čechů si balí kufry a odjíždí za prací do zahraničí v letních měsících. V posledních letech se totiž vžila představa, že právě tak se dá nejsnadněji zbohatnout.

To by ale Adam Bečkovský po zkušenosti se zdejším pracovním trhem nikomu nedoporučil. „Tohle je spíš cesta k dluhům, než vysokým výdělkům,“ říká a dodává, že sehnat práci přes léto se podaří jen při velkém štěstí. „Naproti tomu od podzimu do vánoc najde místo každý, dobrá situace je ještě na jaře, pak je to ale už horší,“ vysvětluje. V letních měsících totiž řadu volných pozic obsazují místní studenti, kteří mají volno, nebo absolventi.

Lidi z Česka, kteří sem přijíždějí, Adam rozděluje pomyslně do dvou kategorií. Jedni si už zjistili, co je čeká a přijeli sem za prací, angličtinou nebo novými zkušenostmi, druzí slyšeli, že je to tu zlatý důl a přijeli, aniž by přesně věděli, co budou dělat.

„Ti se často po chvíli vracejí zklamaně domů,“ popisuje Adam. Po chvíli dodává, že některým v tom ale musí pomoct úřady. Na české ambasádě prý dokonce visí cedule s pokyny pro ty, kteří nemají na letenku zpět.

„Jednu takovou holku, která spala na ulici ve spacáku, protože přijela za prací a nic nesehnala, jsem už viděl,“ přiznává.

Žít tady mě baví

Adam si na podobně špatné zkušenosti stěžovat nemůže. Za tři roky, co zde žije, už vystřídal několik zaměstnavatelů a s prací, kterou měl, byl vždycky víceméně spokojen. Teď pracuje v call centru mezinárodní společnosti a přemýšlí, že začne od září i studovat. Proplácení vzdělávání je jedním z benefitů, které zdejší lepší firmy nabízejí.

„Pak někdy se do Česka určitě vrátím, ale zatím mě to tady baví. Máme s kamarády kus od města pronajatý barák, o víkendech jezdíme na výlety. Snažím se cestovat a užívat si dokud to jde,“ vyjmenovává výhody, které mu Irsko poskytuje.

Na život v zajetých kolejích bude podle něj ještě dost času.

„Kromě toho, Irové jsou hrozně milí a myslím, že jim tu nijak nevadíme, když se řekne Praha, hned vědí. Jezdí tam levně proflámovat víkendy,“ dodává Adam.

Podobě pozitivní pohled na Irsko má šestadvacetiletá Jana Mrázová, jedna z jeho spolubydlících. „Já jsem sem přijela na Vánoce za přítelem, pak jsem se vrátila ještě na chvíli domů a v březnu jsem se tu usadila,“ říká.

Jana v Česku pracovala ve zpravodajství v rádiu, což jí bavilo, jak ale říká, z platu, který měla by si těžko ušetřila například na bydlení. „Tady to jde líp, dá se tady normálně žít a přitom si ještě něco odkládat stranou,“ vysvětluje.

Zůstat v Dublinu plánuje tak dlouho, dokud jí to bude bavit. „Zatím se mi tady líbí moc, všechno mi tu připadá nové, ještě se mi nestihlo ani stýskat po domově,“ popisuje čerstvé dojmy.

O tom, že je třeba se otáčet, však ví své. Když má ranní směnu v knihkupectví na letišti, kde pracuje, znamená to pro ni, že musí vstát ve tři ráno. „Od pěti začínáme a než se tam dostanu, nějaký čas to zabere. Jezdí tam jen zvláštní linka, běžná městská doprava tady v noci vůbec nefunguje,“ říká Jana.

Pracovat musí i o víkendech. Nadřízený jí oznámil, že má podstav. „Myslím ale, že si časem najdu něco lepšího, dnes jsem byla na pohovoru, tak uvidíme, “ říká s úsměvem nad sklenicí piva.

Autor: Michaela Mužíková

16.6.2008 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Krajský soud potvrdil půlmilionovou pokutu pro ministerstvo vnitra

Krajský soud v Brně v úterý potvrdil půlmilionovou pokutu, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil ministerstvu vnitra. Je za chyby v zakázce na IT služby související s výplatou sociálních dávek. Soud potvrdil rozhodnutí ÚOHS z roku 2013. V úterý to řekla mluvčí soudu Simona Pešková.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies