VYBERTE SI REGION

Jednou se vrátíme, teď nás to baví tady

Dublin - „Dobrý den, co si dáte k pití?“ ptá se hnědovlasá servírka v centru Dublinu ve čtvrti Temple Bar a podává jídelní lístek v česko – anglické verzi.

16.6.2008 4
SDÍLEJ:

Adam a Jana už jsou zkušenými harcovníky, pokud jde o život v Irsku.Foto: DENIK/Michaela Mužíková

V denní nabídce je nudlový vývar a pečené kuře s rýží, ve stálé pak například guláš s knedlíkem, řízek s bramborovým salátem nebo halušky.

U baru se čepuje Staropramen, Gambrinus a Plzeň a v televizi běží český zábavní pořad. „Tohle je místo, kde se často potkávají Češi a Slováci, chodí sem ale i cizinci,“ popisuje podnik jménem Czech inn třiadvacetiletý Adam Bečkovský, který do Dublinu před třemi lety přijel navštívit kamaráda a už tady „tak nějak zůstal“.

„Nevyšlo mi tehdy něco ve škole, tak jsem si řekl, že si na chvíli někam vyjedu a zalíbilo se mi tu,“ vzpomíná.

Podobně jako on se každý rok rozhodne několik stovek Čechů. V loňském roce jich podle odhadů v Irsku žilo celkem 14 000. Přesné údaje však nejsou. „Češi jako občané EU nemají přihlašovací povinnost u Národního imigračního úřadu,“ vysvětlila Deníku konzulární referentka Ljuba Zavadilová.

Po příjezdu je nečeká ani složité běhání po úřadech. „Jediné, co je třeba vyřídit, je identifikační číslo a pro to stačí zajít na jedno místo nebo zavolat přes telefonní automat,“ popisuje Adam.

Není to zlatý důl

Nejvíce Čechů si balí kufry a odjíždí za prací do zahraničí v letních měsících. V posledních letech se totiž vžila představa, že právě tak se dá nejsnadněji zbohatnout.

To by ale Adam Bečkovský po zkušenosti se zdejším pracovním trhem nikomu nedoporučil. „Tohle je spíš cesta k dluhům, než vysokým výdělkům,“ říká a dodává, že sehnat práci přes léto se podaří jen při velkém štěstí. „Naproti tomu od podzimu do vánoc najde místo každý, dobrá situace je ještě na jaře, pak je to ale už horší,“ vysvětluje. V letních měsících totiž řadu volných pozic obsazují místní studenti, kteří mají volno, nebo absolventi.

Lidi z Česka, kteří sem přijíždějí, Adam rozděluje pomyslně do dvou kategorií. Jedni si už zjistili, co je čeká a přijeli sem za prací, angličtinou nebo novými zkušenostmi, druzí slyšeli, že je to tu zlatý důl a přijeli, aniž by přesně věděli, co budou dělat.

„Ti se často po chvíli vracejí zklamaně domů,“ popisuje Adam. Po chvíli dodává, že některým v tom ale musí pomoct úřady. Na české ambasádě prý dokonce visí cedule s pokyny pro ty, kteří nemají na letenku zpět.

„Jednu takovou holku, která spala na ulici ve spacáku, protože přijela za prací a nic nesehnala, jsem už viděl,“ přiznává.

Žít tady mě baví

Adam si na podobně špatné zkušenosti stěžovat nemůže. Za tři roky, co zde žije, už vystřídal několik zaměstnavatelů a s prací, kterou měl, byl vždycky víceméně spokojen. Teď pracuje v call centru mezinárodní společnosti a přemýšlí, že začne od září i studovat. Proplácení vzdělávání je jedním z benefitů, které zdejší lepší firmy nabízejí.

„Pak někdy se do Česka určitě vrátím, ale zatím mě to tady baví. Máme s kamarády kus od města pronajatý barák, o víkendech jezdíme na výlety. Snažím se cestovat a užívat si dokud to jde,“ vyjmenovává výhody, které mu Irsko poskytuje.

Na život v zajetých kolejích bude podle něj ještě dost času.

„Kromě toho, Irové jsou hrozně milí a myslím, že jim tu nijak nevadíme, když se řekne Praha, hned vědí. Jezdí tam levně proflámovat víkendy,“ dodává Adam.

Podobě pozitivní pohled na Irsko má šestadvacetiletá Jana Mrázová, jedna z jeho spolubydlících. „Já jsem sem přijela na Vánoce za přítelem, pak jsem se vrátila ještě na chvíli domů a v březnu jsem se tu usadila,“ říká.

Jana v Česku pracovala ve zpravodajství v rádiu, což jí bavilo, jak ale říká, z platu, který měla by si těžko ušetřila například na bydlení. „Tady to jde líp, dá se tady normálně žít a přitom si ještě něco odkládat stranou,“ vysvětluje.

Zůstat v Dublinu plánuje tak dlouho, dokud jí to bude bavit. „Zatím se mi tady líbí moc, všechno mi tu připadá nové, ještě se mi nestihlo ani stýskat po domově,“ popisuje čerstvé dojmy.

O tom, že je třeba se otáčet, však ví své. Když má ranní směnu v knihkupectví na letišti, kde pracuje, znamená to pro ni, že musí vstát ve tři ráno. „Od pěti začínáme a než se tam dostanu, nějaký čas to zabere. Jezdí tam jen zvláštní linka, běžná městská doprava tady v noci vůbec nefunguje,“ říká Jana.

Pracovat musí i o víkendech. Nadřízený jí oznámil, že má podstav. „Myslím ale, že si časem najdu něco lepšího, dnes jsem byla na pohovoru, tak uvidíme, “ říká s úsměvem nad sklenicí piva.

Autor: Michaela Mužíková

16.6.2008 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies