Vítěz dubnových parlamentních voleb v Itálii, mediální magnát Silvio Berlusconi, včera představil členy své nové vlády.

Ministrem zahraničí se stal nynější eurokomisař Franco Frattini, rezort vnitra bude řídit Roberto Maroni ze separatistické Ligy severu.

Nemocnou italskou ekonomiku se pokusí vyléčit Giulio Tremonti, člen Berlusconiho strany Lid svobody. Ta vznikla loni sloučením postfašistické Národní aliance a „konzervativně-liberální“ formace Vzhůru, Itálie.

Tremonti byl ministrem hospodářství již v předchozích dvou Berlusconiho vládách, které italské hospodářství dovedly tam, kde se dnes ocitlo. Italský státní dluh činí sto deset procent hrubého domácího produktu země.

Ministerstvo pro zjednodušení legislativy

Loajalitu Ligy severu, jež přivodila pád jeho prvního kabinetu v roce 1994, si „il cavaliere“ snaží zajistit mimo jiné tím, že kontroverzního předsedu strany Umberta Bossiho jmenoval do čela „ministerstva pro reformy“.

Jeho neméně problematického spolustraníka Roberta Calderoniho, proslulého spornými výroky na adresu islámu, pověřil Berlusconi řízením rezortu, jenž bude mít na starosti „zjednodušení legislativy“.

Přede dvěma lety vzbudil Calderoni mimořádnou pozornost tím, když se objevil ve vysílání televizní stanice RAI v tričku s karikaturami proroka Mohameda, jež po zveřejnění v dánském týdeníku Jyllands-Posten vzbudily v muslimském světě bouřlivé protesty.

„Zažíváme něco jako líbánky,“ prohlásil Berlusconi poté, co složil přísahu, v narážce na fakt, že jeho tým slaví velký návrat po dvou letech strávených v opozici.

Trest za neschopnost

Italové, kteří potrestali vládu levého středu, tvořenou více než desítkou stran a straniček a od začátku neschopnou vyřešit jejich problémy, zcela zapomněli na plané sliby, s nimiž přišel Berlusconi v roce 2001, kdy vyhrál předchozí volby.

Tehdy dokonce vydal zvláštní „smlouvu s voliči“, v níž prohlásil, že pokud se mu nepodaří vyvést zemi z potíží, odstoupí z funkce. Většinu bodů smlouvy také nedodržel, to mu však nebránilo v tom, aby se zářivým úsměvem nepřisoudil veškerou odpovědnost za vleklou hospodářskou mizérii Itálie levicovému Olivovníku, který se loni přetvořil v Demokratickou stranu.

Dubnové volby znamenaly zásadní zemětřesení na politické scéně země. Do parlamentu se totiž nedostala celá řada malých stran, které kandidovaly samostatně, včetně komunistů, socialistů a extrémní pravice. Ty s neměnnou pravidelností stály za pádem koalic, jejichž součástí byly.

Berlusconiho kabinet je v Itálii v pořadí 62. od skončení války.