„Neustále stavíme nové tabule upozorňující na nebezpečí, ale lidé je kradou. Nebo si z nich nic nedělají. Zrovna nedávno mi volal šéf jednoho z ženijních týmů, jehož lidé odešli na polední pauzu a mezitím se do nebezpečné oblasti bez ohledu na cedule vypravili sběrači borůvek," řekl ředitel odminovacího centra Petar Mihajlović, jehož lidé mají stále plné ruce práce.

Největší nebezpečí, a to i pro zkušené pyrotechniky, podle něj představují americké kazetové bomby BLU-97. Pokud by se podařilo všechny najít a odvézt na jedno místo, položeny jedna vedle druhé by pokryly území o rozloze 1200 hektarů. Každá z bomb je přitom velká jen jako plechovka od piva a k výbuchu ji může přivést sebemenší otřes. „A zabíjejí i ty nejzkušenější pyrotechniky," tvrdí šéf srbské civilní ochrany Bratislav Rančić.

S postupem času je navíc stále obtížnější tyto bomby nalézt, zejména v lesním terénu se totiž propadají do země pod nánosy listí a trávy. Přitom ale neztrácejí nic ze svého smrtícího potenciálu. Při jejich hledání navíc často nepomáhají ani detektory kovů, protože řada náletů se uskutečnila na místech bohatých na železnou rudu.

Srbští pyrotechnici se také, podobně jako jejich kolegové v sousední Bosně a Hercegovině, potýkají s nedostatkem peněz i lidí. „Mám šest lidí a přitom podle tabulek bych jich měl mít nejméně 14," postěžoval si Rančić. Pyrotechnici vyjíždějí v průměru ke dvěma akutním nálezům výbušnin denně – a zároveň pracují na likvidaci německých bomb z druhé světové války i kazetové munice z náletů před 13 lety.