Na palubě umírá první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Je mu 34 let. Co se ve vzduchu odehrálo? Gagarin podle všeho provedl prudký manévr, když se vyhýbal balonové sondě. Letadlo se ale propadlo do vývrtky a pilot už let nevyrovnal.

Vyplývá to z tajné vyšetřovací zprávy, kterou Rusko minulý týden k 50. výročí Gagarinova letu do vesmíru odtajnilo spolu s dalšími dvěma sty dokumenty. Mají konečně rozptýlit nejasnosti, které se kolem smrti legendy vytvořily. Není jich málo.

Podle některých se letoun srazil s hejnem ptáků či dalším strojem. Jiné tvrdí, že Gagarin pilotoval opilý, že jeho instruktor dostal infarkt a zalehl ovládání nebo že kabina přestala těsnit a piloti při střemhlavém letu do nižší výšky omdleli.

Konspirační teorie usuzují, že se Gagarin stal pro sovětský režim nepohodlným a musel být odstraněn – havárie prý nebyla náhoda. Rozšířená je i verze, že kosmonaut nezahynul na Zemi, ale ve vesmíru, kde jeho tělo dodnes létá v sovětské lodi.

#flash|https://g.denik.cz/1/7e/2011_04_gagarincze2.swf|570|400|grafika_fukusima_15_3_v2#

Rusko žije výročím

Rusko v dnešních dnech žije ale hlavně výročím letu prvního člověka do vesmíru.

Chvílemi to vypadá, jako by v Rusku nevládl Dmitrij Medveděv či Vladimir Putin, ale usměvavý chlapík v letecké uniformě. Syn rolníků z kolchozu, vyučený slévač kovů, vystudovaný pilot a kosmonaut, který snil o létání ke hvězdám a svůj sen si splnil.

Znovu ho je plná obrazovka, noviny i ulice, vydávají se pamětní mince a známky, natáčí filmy. Nostalgie a hrdost se však mísí s trpkými pocity, že Rusku mezitím z vesmírného nádraží ujel vlak.

„Gagarinův let byl jako pořádný elektrický výboj, jehož síla bohužel časem vyprchala. Snažíme se ji obnovit v srdcích a v hlavách mladé generace. Měli by být hrdí na úspěch otců a dědů, na to, že jsme byli první!“ tvrdí ředitel moskevského muzea kosmonautiky Jurij Solomko. V posledních 20 letech zájem o vesmír poklesl s tím, jak se zmenšil přítok financí. Poslední dobou se sice zvyšuje, ale zaostává za USA, Čínou i EU.

Mnozí doufali, že nyní premiér Putin vyhlásí senzační plán vybudovat do roku 2030 ruskou základnu na Měsíci. Nestalo se.
Výročí, kdy člověk pronikl do vesmíru, si připomíná celý svět. I po letech tak čeká na Gagarina jedno prvenství. Bude prvním Rusem ze sovětské éry, kterému v Londýně odhalí sochu. Bude stát na třídě Mall.

Hrdinou komiksu

Gagarin se stal i hrdinou britského komiksu Jurijův den. Navázal tak na svou „kolegyni“ fenku Lajku, o které vznikl kreslený příběh už před čtyřmi lety.
„Gagarin musel být statečný, aby mohl nahoru a musel být statečný, když se vrátil dolů a postavil se masám, ovacím a zájmu veřejnosti,“ tvrdí autor Piers Bizony.

Na Gagarina po návratu čekal kolotoč slávy. Následovaly propagandistické cesty po celém světě. První vedla do Prahy.
Sympatický kosmonaut sice rozdával úsměvy, ale recepce a besedy pro něho byly větší zátěží než let do vesmíru. Právě tam se Gagarin toužil vrátit.
Sověti ale nechtěli riskovat, že by při druhé misi mohl zahynout. Když se přidaly ještě spory s vedením, začal si prý Gagarin možné frustrace „léčit“ alkoholem.

Rodina na něho vzpomíná jako na pracanta, který si ale vždy udělal čas na rodinu. Byl prý s to dorazit domů v 11 večer, do noci studovat, chvíli se prospat a ráno už vyháněl své dvě dcery na rozcvičku – venku a za jakéhokoliv počasí.„Moc se nám to nelíbilo, ale táta nám nedovoloval se zpozdit a láteřil, jestli se kvůli nám sám opozdil třeba jen o minutu,“ vzpomíná jeho dcera Jelena v listu Izvěstija.

„Táta byl přátelský a společenský. S každým našel společnou řeč. Jeho práce ale nikdy nezasáhla do rodinného života. Trávil s námi spoustu času. Chodili jsme si hrát do přírody a sbírat houby,“ vzpomíná mladší sestra Galina pro list Irish Times. Zažádala, aby jí bylo uznáno jméno otce jako obchodní ochranná známka. Na slavné osobnosti by rádi mnozí vydělali. Podle odborníků jde o částky stovek milionů.

Letěl díky jménu?

Sověti vybírali kandidáta na prvního kosmonauta pečlivě. Nejdříve jich bylo skoro 3500, nakonec zbyla „velkolepá šestka.“ Zůstali dva nejlepší – German Titov a Jurij Gagarin. Úřadům se velmi zamlouval Gagarinův původ. Oba rodiče pracovali v kolchozu. Naopak se jim prý nezdálo, aby se první Sovět ve vesmíru jmenoval German. Gagarin během výcviku předvedl neobvyklou zručnost, fyzickou kondici i vědecké znalosti, které prokázal v řadě zkoušek. Jedna byla i z marxismu-leninismu.

Kvůli letu Gagarina se snad měla zastavit i zeměkoule

České Budějovice – Před padesáti lety letěl do vesmíru první kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Jeho budoucí český následovník Vladimír Remek si tenkrát jako žáček o kosmu nechával jenom zdát. Jak vzpomíná na historický let současný poslanec Evropského parlamentu (EP), který se zabývá družicovým navigačním systémem Galileo?

Datum Gagarinova vesmírného letu 12. dubna 1961 si asi dobře pamatujete, že? Jak jste jej tehdy prožíval?

Na okamžik ani den, kdy jsem se dozvěděl o letu Jurije Gagarina, skutečně nikdy nezapomenu. Chodil jsem tehdy do sedmé třídy a ve škole v Brně, kde jsme tehdy bydleli, nám zprávu 12. dubna 1961 pustili ze školního rozhlasu. Zapůsobilo to na mne doslova fantasticky, považoval jsem to za něco absolutně výjimečného a mimořádného.

Dokonce jsem si představoval, že by se snad měla kvůli tomu na okamžik zastavit i celá zeměkoule.

Kluci mívají ve třinácti letech dobrodružné i romantické touhy a myšlenky. A doma jsem už našel mimořádné vydání novin s informacemi o tom, že první člověk letěl do vesmíru.

Musím říci, že zážitek z 12.dubna 1961 patřil k nejsilnějším impulzům, které mne vedly k pozdějšímu uskutečnění klukovského snu – stát se kosmonautem.

Sen se vám vyplnil v roce 1978, kdy jste s Alexejem Gubarevem letěl do vesmíru i vy. Kosmický prostor vám je blízký i teď, kdy se jako europoslanec zabýváte družicovým navigačním systémem Galileo, jehož ústředí se stěhuje do Prahy. Je to pro vás asi velký úspěch, že?

Skutečnost, že jsem byl pověřen vypracováním zprávy, která za výbor ITRE (Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu) hodnotí situaci kolem evropských programů družicové navigace a nastiňuje jejich perspektivy, považuji za ocenění mých systematických aktivit v tomto směru. Zpráva je připravena k hlasování ve výboru a zdá se, že má solidní podporu kolegů poslanců.

Za ocenění mých aktivit považuji i fakt, že Praha byla vybrána jako sídlo Evropského úřadu pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem Galileo.

Jak moc to bylo těžké a jaké úsilí jste musel vynaložit? Co tohle prestižní rozhodnutí přináší České republice?

Pokud jde o agenturu GSA, která bude působit v Praze, jsem skutečně rád, že jsem k tomu mohl přispět. Není to ale úspěch můj nebo jiného jednotlivce. Je to vyústění aktivit řady lidí, společného postupu s diplomaty, pracovníky různých institucí.

Nepopírám ale, že mě těší, že jsem se mohl v tomto směru angažovat po celou dobu mého dosavadního už sedmiletého působení v Evropském parlamentu, a že jistý pocit zadostiučinění proto mám. Pro Českou republiku je to jednoznačně velký přínos, vedle určité prestiže tím získáváme lepší přístup k informacím kolem perspektivního a důležitého projektu EU, jakým Galileo je.

Do Prahy zamíří řada odborníků a je šance využít těchto specialistů k jednáním a tak se co nejaktivněji do projektu zapojit. Svým způsobem je to i motivace pro mladé lidi. Zanedbatelné není ani to, že se Praha a Česká republika budou mnohem častěji ve spojení s agenturou GSE připomínat ve světových médiích.

Kteří partneři a z jakých zemí podporovali českou kandidaturu?

Rozhodování se neodehrávalo na úrovni EP, proto mnohé detaily ani neznám. Navíc šlo o diplomatické rozhovory, o kterých se v podrobnostech ani nemluví. Nicméně se nám podařilo získat podporu velké většiny zemí, včetně těch nejvlivnějších. Přispěl i fakt, že nové agentury se EU zavázala umisťovat přednostně do tzv. nových členských zemí.

Čím je Galileo tak důležitý? V čem je výhodnější nebo jiný než GPS?

Projekt Galileo považuji za jednu z cest, jak udržet evropskou nezávislost, konkurenceschop­nost, technickou vyspělost i do budoucna. A to v oboru, který zaznamenává velký rozvoj, ve kterém roste konkurence a bez něhož se dnes už svět neobejde.

To, že Evropa buduje systém družicové navigace, který bude poskytovat – na rozdíl od všech ostatních vojensky zaměřených systémů – garantované civilní služby, je hlavní přednost. Z ní vyplývá i strategická nezávislost.

Z dalších připomenu větší přesnost ve srovnání s GPS. A co je důležité – nezužujme Galilea jen na další systém pro lepší navigaci v autech. Málo se lidé dozvídají o jeho uplatnění v dalších druzích dopravy, v zemědělství, při ochraně ovzduší, omezování následků klimatických změn, katastrofách, záchraně lidí, ale třeba i bankovnictví. Těch aplikací je už připraveno nepřeberně.

Projekt Galileo podporují také dokonce i partneři z USA.

Původně byli Američané proti, aby Evropa budovala svůj systém. Nakonec k dohodám došlo a Galileo by měl být s GPS kompatibilní, systémy se budou doplňovat a spolupracovat. Uživatel nepozná, který signál mu pomáhá.

Přinese Galileo i nová pracovní místa pro české odborníky?

Otázka na nová pracovní místa je trefná. Ne všichni si uvědomují, že systém Galileo bude opravdu generovat tisíce pracovních míst. Některé odhady hovoří v rámci Evropy o nejméně sto tisících příležitostí.

Zajímavé je, že podle britské studie tamní vesmírný průmysl rostl v posledních dvou letech navzdory recesi průměrně o 3% a zaměstnanost v oboru o 15% každý rok.

Ta šance je i pro nás. Bude záležet, jak budou naše firmy a další subjekty aktivní. Už nyní se ale na některých projektech, spojených se systémem Galileo, podílejí jak vysoké školy, tak i firmy. Pro ilustraci v západních zemích Evropy je údajně už na družicových systémech závislá tvorba nejméně 7% HDP. Systém EGNOS, který pomáhá zvyšovat přesnost satelitních navigací, už teď využívá denně 80 000 evropských zemědělců. Takže je jasné, že potenciál je tu ohromný.

Kolik bude celý projekt stát? Jak je přijímána jeho vysoká cena u nás i v Evropě, a bude vůbec rentabilní?

Publikované jsou různé částky, ne vždy přesné. Je jasné, že to bude víc peněz, než původně odhadovaných 3,5 miliardy eur. Nicméně jsem přesvědčen, že to nejsou špatně investované prostředky. Jednak jsou analogické s obdobnými systémy jinde ve světě (USA, Rusko, Čína), navíc kromě dalších přínosů odhaduje Evropská komise, že stále dynamicky rostoucí trh „vesmírných služeb“, spojených se systémy Galileo a EGNOS, může generovat ekonomický i sociální přínos v hodnotě nejméně 60 miliard eur.

Kritici budování systému Galileo se „točí“ právě na vysokých nákladech. Ale jde o systém infrastruktury, který se dotkne kvality života každého z nás. Podobně byste se mohl ptát, jak rentabilní jsou například samotné koleje.

Jaké nejbližší kroky Galileo teď čekají a jak se jím budete zabývat vy?

Budování Galilea pokračuje, stejně jako pokračují moje aktivity, spojené v Evropském parlamentu (EP) s tímto projektem. Zpráva o situaci kolem evropských programů družicové navigace by měla být projednána na plenárním zasedání v červnu. Chystají se další dokumenty, včetně legislativních, které jsou potřebné pro budování a dokončení projektu. Do popředí se stále častěji dostávají i otázky, spojené s aplikacemi, které umožní co nejširší využití družicových systémů, i pozemní infrastrukturou.

I když projekt nabral zpoždění, věřím, že nakonec přesvědčí i skeptiky o svých výhodách a přednostech.