"Půjdu kamkoliv, možná do Austrálie," říká. Je jedním z členů "Vyděděných" - jednoho z největších káhirských pouličních gangů súdánských uprchlíků. Vznik těchto skupin je jedním z nových fenoménů, který v posledních dvou letech postihl súdánskou komunitu v Káhiře. Tyto skupiny se často dostávají do vzájemných sporů. Před měsícem byl Marc svědkem smrti svého blízkého přítele Maliáha. Při oslavách Světového dne uprchlíků se dostali do sporu s gangem Lost Boys, jehož členové je napadli mačetami a Maliáhovi rozsekli hlavu. Podle vůdců súdánské komunity přišlo během posledního roku během střetů gangů o život pět Súdánců, avšak žádné oficiální statistiky neexistují.

Během dvou desetiletí války mezi súdánskou vládou v Chartúmu a křesťanskými rebely na jihu země zahynuly více než dva miliony lidí a další čtyři miliony lidí ze země uprchly. Většina z nich zamířila do sousedních zemí, jako je právě Egypt. Před uzavřením mírové smlouvy v roce 2005 se vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHRC) snažil přesídlit utečence z jižního Súdánu do Evropy, nebo Severní Ameriky. Později se však jeho pozornost zaměřila na dobrovolný návrat uprchlíků do Súdánu, či jejich začlenění do egyptské společnosti.

"Válka je u konce, už jim nemůžeme poskytovat status uprchlíků," říká Marva Abdul Fattahová z komise OSN pro uprchlíky. Návrat běženců již není pro OSN prioritou, přestože se zpět do Súdánu vrátilo z okolních zemí asi 100.000 lidí. Politický vývoj, který v prosinci 2005 zažehl masové protesty uprchlíků, během nichž zahynulo 23 Súdánců, vzal mnohým naději, že se ještě vrátí zpět domů. Mnoho Súdánců si myslí, že se nemohou vrátit zpět kvůli nejistotě, nevybuchlé munici a nebezpečným cestám.

"Nemohu se vrátit do své země. Buduje súdánská vláda tábory pro uprchlíky? Ne, na jihu není vůbec nic," říká Christopher Albino, který žije v Káhiře. Nemá zde však ani právo pracovat, což dokazuje velké razítko s nápisem "práce nepovolena" na jeho vízu. "Kam máme jít?" ptá se.

Mnoho mladých lidí včetně Albinova sedmnáctiletého syna řeší krizovou situaci tak, že se připojí k některému z gangů. Počet členů těchto skupin mladých výrostků se odhaduje na stovky. Mnoho mladých Súdánců, kteří žijí v oblastech, kterým dominují gangy, se cítí být nuceni vybrat si, do kterého gangu vstoupí. "Je to tak, že si potřebuješ vybrat gang, ve kterém budeš. Pokud tak neučiníš, mohou tě napadnout, když tě uvidí na ulici," říká Marc.

Zapojení se do některého z gangů však může ovlivnit život celé rodiny. "Nepatřím k Vyděděným," říká Albino. "Jsem otec, ale kdyby se jiný gang dozvěděl, že můj syn patří k Vyděděným, napadli by mne také."

Podle odborníka na fungování gangů Akrama Abda je typickému příslušníkovi gangu okolo 20 let. Členství gangu se nezakládá na příslušnosti ke kmenu, či náboženství, nýbrž oblasti, kde jeho členové bydlí a o níž tvrdí, že ji brání. Vůdcové súdánské komunity však tvrdí, že Súdánci se často stávají terčem přepadení a loupeží, což je cena za životní styl gangů, který zahrnuje drahé oblečení a večírky. "Většina členů gangů je zde již šest či sedm let, nestuduje, ani nepracuje," říká Andria, který tvrdí, že má přátele ve dvou znepřátelených skupinách. "Jen posedávají okolo a nemají co dělat," dodává.

"Myslím si, že tito mladíci nemají žádnou kulturu," říká otec Simon, který již viděl, jak mnoho mladých lidí bylo gangy pohlceno. " V televizi vidí ty americké členy gangů s plandavými kalhotami a chtějí je napodobovat," myslí si.

Mnoho členů těchto pouličních skupin mladých výrostků přišlo ze Súdánu bez rodičů v naději, že budou posláni do USA, nebo Evropy. "Jejich vůdci jim řekli 'vezměte si zavazadla, protože vás odtamtud vezmou letadly do Ameriky'," říká ředitel školy pro uprchlíky Richard Allhusen. Když se tyto naděje zhroutily, výsledná frustrace měla nepříznivé důsledky. "Gangy se staly atraktivními, lidé se k nim přidávali, aby byli členy nějaké skupiny. Jsou to chudáci, kteří byli svedeni na špatnou cestu," dodal. "Odpovědí na jejich problémy nemůže být 'přestěhujme se do zemí Západu,' ale mělo by to být 'snažme se zajistit mír doma'."