VYBERTE SI REGION

Katolická církev v Polsku neumí držet krok s dobou, tvrdí list

Varšava - Před dvaceti lety hrála katolická církev v Polsku obrovskou roli při pádu komunismu. S tím, jak se tato země rychle mění, církev své pozice ztrácí a oveček jí ubývá, napsal na svých internetových stránkách německý týdeník Der Spiegel.

22.7.2012 4
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Petr Šimr

Lidé, kteří jedou vlakem z Berlína do Varšavy, hned za hranicemi uvidí Ježíše. Je 36 metrů vysoký, betonový a vévodí polím v okolí města Świebodzin. Jeho pohled směřuje na továrnu vyrábějící autosedačky, která je největším zaměstnavatelem v regionu. Působí to, jako by otevřenou náručí naznačoval neznabohům ze Západu, že je chce vzít do svého srdce.

Na desce na podstavci monstrózní sochy je napsáno, že Ježíš Kristus je králem Polska a bude vládnout věčně. Není to pro nic za nic, že minimálně v očích církve je právě Polsko nejkatoličtější evropskou zemí.

Poutní místo

I když má Świebodzin svého obrovského Ježíše, nestalo se z něho poutní místo. „Socha ještě žádný turistický boom nevyvolala," potvrzuje Waldemar Roszczuk, šéfredaktor městských novin. To rozhodně netěší kněze Sylwestra Zawadzkého, který má – jak říká Roszczuk – socialisticko-realistickou verzi Krista na svědomí.

„Většina místních je proti pomníku, ale nikdo to neřekne nahlas," tvrdí Roszczuk. Lidé podle něho nezapomínají na to, že budou chtít pokřtít děti nebo je poslat k prvnímu přijímání, a tak si to u otce Zawadzkého nechtějí rozházet.

Jiná realita

Okolo 95 procent Poláků o sobě stále tvrdí, že jsou katolíci. Ale věrnost vůči katolické církvi se vytrácí. Dokonce i konzervativní katolický publicista Tomasz Terlikowski odhaduje, že skutečně zapřisáhlých věřících nebude více než 20 procent. „My, Poláci, se rádi za katolíky označujeme," připomíná s tím, že realita vypadá úplně jinak.

Jen něco přes 44 procent mladých lidí říká, že v neděli chodí do kostela, v roce 1992 to přitom ještě bylo 62 procent. Dvaačtyřicet procent přiznává, že nedodržuje všechna přikázání. Jen málokdo si dělá něco z toho, že před svatbou by se měla dodržovat sexuální abstinence. Statisíce žen ročně ilegálně podstoupí potrat. A čtyřem pětinám Poláků vadí to, že se církev běžně míchá do politiky.

„Bombastickými pomníky, jako je ten ve Świebodzině, se místní představitelé církve jen snaží zakamuflovat skutečnost, že jejich vliv slábne," myslí si Tadeusz Barto. „Během deseti let by církev mohla hrát naprosto okrajovou roli," tvrdí tento doktor filozofie a bývalý mnich.

Tmel pro Poláky

To, co se děje, dost neladí s jedinečnou rolí ochránce národa, jakou katolická církev v Polsku dlouho měla. Tento vztah pochází ještě z dob, kdy bylo Polsko rozdělené mezi protestantské Prusko, ortodoxní Rusko a Rakousko. Katolická víra sloužila jako tmel pro Poláky žijící v různých záborech a církev udržovala myšlenku znovusjednocení při životě.

Do roku 1989 katolická církev vystupovala jako ochránce před komunismem. V 70. a 80. letech pomáhala organizovat hnutí odporu mezi dělníky z loděnic, poskytovala ochranu disidentům a dala zemi moderního mučedníka Jerzyho Popieluszka. Tohoto katolického kněze označovaného jako kaplana odborů Solidarita v roce 1984 unesli příslušníci tajné policie. Svázali ho a hodili do přehrady na Visle, kde bylo později objeveno jeho tělo.

Po pádu komunismu si politici dávali pozor na to, aby se s vedením katolické církve nedostali do křížku. Církev dostala přednost, pokud šlo o restituce, episkopát získal daňové výhody a výuka náboženství se vrátila do škol. Ale jak tvrdí Barto, církvi se nepodařilo udržet krok s dobou.

Církev přitvrzuje

Současné Polky sní o kariéře, seberealizaci a dětech. Statisíce mladých lidí žijí spolu, aniž se vzali. „Stále více tabu padá, ale církev reaguje tak, že jen přitvrzuje své pozice," říká Barto. Tuto zatvrzelost poznal na vlastní kůži. Když mu bylo 19 let, vstoupil k dominikánům a byl vysvěcen na kněze. Ale když začal psát pro deník Gazeta Wyborcza, který je považován za církvi nepřátelský, dostal se vůči ní do opozice. Myslí si, že církev musí rozbít svoji hierarchii a zmírnit své dogmatické postoje. Poláci podle Barta během postkomunistické transformace přinesli velké oběti a zavedli tržní hospodářství, ale ne proto, aby jim donkichotští kněží říkali, co mají dělat.

Rebelující mnich hábit odložil v roce 2007. Dnes přednáší na Varšavské univerzitě a žije v hezky opraveném domě v příjemné čtvrti Saska Kempa. „Poláci jsou odvážnější a kritiku duchovních si už nenechávají pro sebe," říká Barto.

Na těchto náladách vydělal Janusz Palikot a jeho antiklerikální strana. V posledních volbách nečekaně dostala deset procent hlasů. Do karet jí hraje hlavně to, že církev se snaží udržet si svou dominantní roli, a to hlavně v politice.

Sebevraždy mezi kněžími

Pověst katolické církve poškodila také série sebevražd mezi kněžími. Za posledních šest let se osm kněží z velmi konzervativní tarnowské diecéze otrávilo, oběsilo nebo vyskočilo z okna. Poslední sebevražda se stala koncem dubna ve městě Stary Soncz. Zdá se, že církevní hierarchie neumí odpovědět ani na duchovní potřeby vlastních členů.

Katolická církev nedokáže reagovat na výzvy, jimž čelí v dynamicky se rozvíjejícím Polsku. Kněží běžně reagují na nestálost na trhu práce, dlouhou pracovní dobu, emigraci a stres tím, že se odvolávají na staré časy, kdy lidé byli pobožnější. „Ve skutečnosti je to tak, že většinu duchovních zaměstnává hlavně vnitřní boj o moc," tvrdí bývalý řeholník Barto. „Jestli je opravdu někdo, kdo se nehodí pro to, aby lidi učil, co je to etické chování, pak je intrikánský duchovní," dodává.

Autor: ČTK

22.7.2012 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies