„Naplnil jsem svůj program. Vlak reforem již vyrazil, a i když ještě není v cíli, je na dobré cestě,“ prohlásil Saíf ve městě Sabhá k několika tisícům svých příznivců v projevu, přenášeném ve středu živě libyjskou státní televizí. „Rozhodl jsem se tedy již více nezasahovat do státních záležitostí,“ dodal 36letý muž, považovaný za Kaddáfího nástupce.

Vstříc Západu

Na Západě vzdělaný Saíf nikdy neměl podobně jako jeho otec žádnou oficiální vládní funkci, zastupoval však Libyi na všech zásadních jednáních, která vymanila po roce 2003 Tripolis z mezinárodní izolace.

Osobně dohodnul vyrovnání s pozůstalými po obětech pumových útoků na dopravní letadla PanAm a UTA z 80. let. Byl to také on, kdo oznámil rozhodnutí Tripolisu vzdát se jaderného programu. A sehrál rovněž klíčovou roli v loňském propuštění šesti bulharských zdravotníků, kteří osm let čelili v Libyi trestu smrti za údajně úmyslné nakažení několika set dětí virem HIV.

„Dosáhneme asociační dohody s Evropskou unií a brzy budeme na tamní trhy vyvážet naše zboží bez celních poplatků,“ uvedl Saíf s tím, že se tak stane právě díky jím obnovené spolupráci se Západem.

Smělé plány

„Budování občanského státu právě odstartovalo,“ řekl dále Saíf s tím, že reforma se bude opírat o nezávislé soudnictví, svobodný tisk a silnou občanskou společnost zaměřenou na ochranu lidských práv.

Libyjské úřady přitom nedávno zakázaly dvě nezávislé organizace, Středisko pro demokracii a Sdružení za spravedlnost a lidská práva. Jedinou povolenou nestátní organizací v zemi tak nyní je Kaddáfího nadace, v jejímž čele stojí právě Saíf Islám.

„Reformy začnou novou organizační strukturou a skončí společenskou smlouvou, jež sice zachová systém džámáhíríje, který ale bude mít novou podobu, odlišnou od té původní, špatné,“ rozvinul Saíf svou vizi. Dovolil si tak dosud neslýchanou kritiku politického systému zavedeného svým otcem.

Džámáhíriju neboli „stát lidových mas“ zavedl v Libyi roku 1977 plukovník Muammar Kaddáfí poté, co se v roce 1969 chopil během puče moci. Ideálem, popsaným v Kaddáfího Zelené knize, je stát založený na přímé demokracii bez politických stran, řízený místními lidovými shromážděními. V praxi ovšem zemi autokraticky řídil z oblíbeného beduínského stanu sám Kaddáfí.

Příkladem Východu

„Žijeme v temném lese ovládaném dědičnými diktátorskými režimy pošlapávajícími lidská práva … všechno to jsou diktatury s fiktivními parlamenty i ústavami,“ uvedl Saíf na adresu sousedních severoafrických a blízkovýchodních zemí. „Měli bychom se stát Blízkému východu vzorem.“

A právě proto, aby přetnul neblahý místní zvyk předávání žezla v rámci vládnoucí dynastie, jde Saíf Islám příkladem a vzdává se politického vlivu, který beztak prý přijal jen ze smyslu pro povinnost.

„Hrál jsem roli v diplomacii, vládě, politickém rozvoji i v dalších věcech proto, že Libye neměla žádné instituce, jež by to zvládly,“ uzavřel skromně.