Zpočátku miláček slovenského národa, později vládce, který se neštítil verbálního napadání novinářů a autoritářských praktik. S následky „mečiarismu“ se slovenská společnost vyrovnává dodnes.
Od června 1990 působil jako premiér Slovenska v rámci ČSFR. Volby vyhrával pravidelně po deset let. Pro jeho nacionalistické postoje ho po rameni poplácával například i zpěvák Jožo Ráž.
Kvůli vítězství HZDS ve volbách v roce 1992 bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků je utopie.
Zatímco Česko se vydalo směrem k integraci do západních struktur, Lukašenko na Dunaji, jak ho nazývala západní média, svou zemi postupně dostával do mezinárodní izolace. Se vstupem Slovenska do EU a NATO se nepočítalo.
Jedním z prvních kontroverzních činů, kterých se dopustil, bylo odcizení dokumentů z Tisovy vily, budovy okresní správy StB v Trenčíně. Denník N později uváděl, že Mečiar údajně donášel na Alexandra Dubčeka, což se však nikdy nepotvrdilo.
Za jeho vlády byl unesen syn prezidenta Michal Kováč mladší do rakouského Hain-burgu, přičemž hlavní svědek únosu Róbert Remiáš následně zemřel při explozi auta. Z činu byla podezřelá Slovenská informační služba. Poté, co jako premiér krátce zastupoval prezidenta, dal pachatelům ihned amnestii.
Letos v květnu ústavní soud potvrdil její neplatnost a protiústavnost. Bývalý premiér tak devatenáct let po svém odchodu z funkce může čelit trestnímu stíhání kvůli zneužití pravomocí veřejného činitele, za což mu může hrozit až deset let odnětí svobody.
Video: profil Vladimíra Mečiara