„Německo se definitivně stalo zemí Angely Merkelové," komentoval triumf kancléřky magazín Der Spiegel. Politička po nedělních parlamentních volbách slaví třetí vítězství v řadě a vstoupila tak do velmi exkluzivního klubu – pouze Konrad Adenauer a Helmut Kohl byli obdobně úspěšní.
Kancléřčin křesťansko-demokratický blok CDU/CSU získal 41,5 procenta hlasů, což pro něj znamená nejlepší volební výsledek za poslední dvě desetiletí.
Působivý výčet úspěchů však zdaleka neznamená, že Merkelová sestaví vládu bez problémů. Absolutní většina v 630členném parlamentu jí totiž o tři křesla unikla a dosavadní vládní spojenec, liberální FDP se do parlamentu vůbec nedostala. Nová koalice se nebude rodit lehko, pravicový vítěz se totiž bude muset domluvit s některou z levicových stran. Do parlamentu se dostaly jen sociálnědemokratická SPD (25,7 procenta hlasů), postkomunistická Levice (8,6 procenta) a Zelení (8,4 procenta). Šéf neúspěšných FDP Philipp Rösler odstoupil a rezignaci nabídlo i vedení Zelených.
Mimo sněmovnu zůstala i nová Alternativa pro Německo, která požadovala návrat k marce, byť jejích 4,7 procenta hlasů není zanedbatelný výsledek. Jako nejpravděpodobnější se zatím stále jeví „velká koalice" CDU/CSU a SPD, která fungovala už za první vlády Merkelové. Menšinovou vládu konzervativců Merkelová už dopředu vyloučila. „Naším jasným cílem je stabilní většina. Nebudeme hrát hru vabank," naznačila směr povolebních jednání kancléřka, která už SPD jednala.
Míč leží na hřišti Merkelové
Sociální demokraté si sice oproti minulým volbám nepatrně polepšili, přesto neskrývali zklamání. „Nedosáhli jsme výsledků, které jsme chtěli. Míč leží na hřišti paní Merkelové," řekl lídr SPD Peer Steinbrück, který už pod kancléřkou v době velké koalice sloužil jako ministr financí.
Přestože ve volební kampani tvrdil, že by do podobné vlády podruhé nešel, většina analytiků soudí, že další velká koalice je jedinou reálnou možností, jak ze současné situace vybruslit. Jednání ale určitě nebudou jednoduchá, naposledy se velká koalice rodila déle než měsíc. Přestože obě strany se v posledních letech posunuly blíže ke středu a obě jsou proevropské, levicová SPD si může klást tvrdé podmínky.
„Může požadovat vyšší daně pro nejbohatší a financovat z nich veřejné investice," soudí analytik Ery Jan Bureš s tím, že například zavedení společných evropských dluhopisů levicová strana určitě neprosadí. Levicové strany mají navíc většinu ve Spolkové radě, která je fakticky horní komorou parlamentu. A opozice Merkelové klíčí i v sesterské CSU. Bavorská strana totiž po volbách trvá na zavedení mýtného pro cizince, o němž nechce kancléřka ani slyšet.