Finský ledoborec MSV Nordica si razí cestu Severozápadním průjezdem. Tak brzy Arktidou ještě nikdy neprojel. Kapitán David Snider se tudy plaví od osmdesátých let. Moře se podle něj mění v kaši, odpor lodi kladou jen menší hrudky. „Byli jsme zvyklí vídat těžký, několik metrů tlustý led nastřádaný za mnoho let. Teď je mnohem tenčí a je ho méně,“ tvrdí Snider.
Srovnání záběrů z oběžné dráhy za posledních osmatřicet let ukazuje, že arktická ledová pokrývka se každoročně zmenší o 88 tisíc kilometrů čtverečních, tedy o plochu přesahující rozlohu Česka. Vědci budoucnost nevidí růžově. I ten nejoptimističtější scénář při dodržení závazků Pařížské dohody o klimatu předvídá léto v Arktidě bez ledu.
Role ledu je přitom pro Zemi zásadní, protože ji brání před slunečním zářením. Bílý povrch odráží velkou část slunečních paprsků zpátky do vesmíru. Tmavé plochy, jako například moře, jich většinu absorbují. Proces oteplování se tím urychluje. Změny se ale podle expertů už dávno netýkají jen letních měsíců.
„Teď začínáme pozorovat silný úbytek ledu v Arktidě i během zimy, což je překvapující, protože v zimě je tma a tedy chybí světlo, které by led rozpouštělo. To nasvědčuje tomu, že se toho děje mnohem víc,“ popisuje Anders Levermann z prestižního Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatické změny.
Led není to jediné, co vědce tíží. Miliony tun čerstvé vody v oceánu by mohly ovlivnit mořské proudy, které by mohly bránit třeba Golfskému proudu v zahřívání severní polokoule. Změnu klimatu vnímají i místní komunity. Rybářská sezona se prodlužuje, lodě zajíždějí do vzdálenějších oblastí, zásobování je tak snadnější. Zatímco ale obchod kvete, tradiční život Inuitů postupně mízí spolu s ledem.
O ledových krách odtrhávajících se od Antarktidy jsme psali zde.
Zamrzlé plochy místní lidé spojují s příbuznými na jiných ostrovech, protože jim i zvířatům umožňují lov. Čím dál víc turistů prahne po záběru polárních medvědů. Za padesát let by ale už nemuseli mít co fotit.