A protože si nevyplácejí tučné odměny a za svěřené peníze zodpovídají jenom oni, klienti jim věří. „Bonusy pro ředitele jsou něco, co znám jen z televize," svěřil se před časem portálu Swiss Info bankéř Flavian Kippel ze švýcarské obce Leuk. Ten je ředitelem a zároveň jediným zaměstnancem banky Spar und Leihkasse, která operuje z jediného pokoje o rozměrech 25 metrů čtverečních.

Sentimentální pouto

Počet klientů miniaturní banky ale stále roste a její aktiva v přepočtu dosahují zhruba 412,5 milionu korun. „Můžeme přežít, protože nabízíme našim klientům skutečně osobní přístup," míní Flavian Kippel. Někteří lidé k jeho bance přešli po krachu obřích bank jako Lehman Brothers, jiné s firmou, která funguje přes 80 let, pojí sentimentální pouto. „Můj otec byl v 70. letech prezidentem banky, tak jsem tu už zůstal. Mám pocit, že moje peníze jsou tu v bezpečí," řekl portálu Swiss Info jeden z klientů. Šéfování bance bez jediného podřízeného si nemůže vynachválit ani Němec Peter Breiter.

„Dělá mi to radost," řekl listu Die Welt muž, který řídí nepříliš moderní banku v německém Gammesfeldu. Jediný, kdo si tu může otevřít účet, jsou obyvatelé této malé bádensko-württemberské obce s 500 obyvateli.

„Lidé mi říkali, že mě to bude brzy nudit, ale to se nestalo." Místo nudy má nadšený matematik zaměstnání, v němž všechny své klienty zná jménem a mluví s nimi o bohu, o světě, o jejich práci a jejich rodině.

Než sem přišel, dělal u velké banky. „Prodávat, prodávat, prodávat," o to jediné tam podle něj šlo. To, že odešel do tohoto malého místa, považuje Breiter za své nejlepší rozhodnutí v životě.

Stojí to spoustu peněz

Počítač, který si pořídil už před časem, funguje ještě na diskety. Příkazy k převodu stále píše na psacím stroji. I k počítání nerad používá počítač a raději sáhne po staré kalkulačce. Všechno funguje, protože mnoho klientů zachovává tomuto ústavu věrnost. „K čemu bych potřeboval bankomat?" říká Friedrich Feldmann. „To stojí jen spoustu peněz." O své bance je přesvědčena i Inge Dillová. 
„Je tady nejlepší úroková sazba," tvrdí. „Proč bych měla jít někam jinam?" A tak vysedávají klienti pravidelně každý týden v čekárně své banky a čekají, až jim ředitel Breiter vyplatí peníze.

Kreditní karty u gammesfeldské družstevní banky nejsou a on-line bankovnictví také ne. Breiterův předchůdce musel ještě v 80. letech o existenci ústavu založeného v roce 1870 bojovat. Hrozila mu totiž ztráta licence, protože v bance nebyl nikdo, kdo by jako „druhý pár očí" mohl kontrolovat transakce. To už je pryč. V důsledku finanční krize navíc důvěra v malou, ale zjevně solidní banku ještě vzrostla.

Koníček? Práce…

Na dovolenou ale může Breiter zapomenout. Musí tu být, zástup za sebe nemá. Šéf minibanky je přesto spokojený. O víkendech si jezdí rád zalyžovat, to mu prý stačí. Velkou dovolenou podle svých slov ani nechce. „Mým koníčkem je má práce. Co můžu chtít víc?" K jeho práci však nepatří jen vyplácení hotovosti a povolování půjček. Pravidelně se bankovní ředitel Breiter také chápe kbelíku a mopu, aby vytřel podlahu v celé budově.

Nejmenší banka v USA je Oakwood State Bank ve státě Texas. Za 50 let se toho ve firmě příliš nezměnilo – nepoužívají se tu počítače a žádný z celkem šesti set účtů nemá číslo. Banka je eviduje pod jmény klientů. „Většinu nosíme jen v hlavě. Kvůli úřadům ale musíme občas udělat i nějaké papírové dokumenty," řekl před čtyřmi lety stanici ABC majitel Roddy R. Wiley. Z jeho dvou zaměstnanců nebyl ani jeden mladší než 70 let. Sám Wiley zemřel v roce 2010 ve věku 87 let.

Od autobusů k půjčování peněz

Brit David Fishwick tvrdí, že nikdy nechtěl být bankéřem, přesto nyní řídí vlastní banku. Pronajímatele minibusů totiž dopálilo, jak obtížné je v Británii získat půjčku.

Rozhodl se proto založit Bank of Dave (Daveovu banku), úřady ale měly problém s nezvyklým názvem. Podnikatel tak banku propaguje s názvem Bank on Dave (Spolehněte se na Davea).

Banka, která má celkem čtyři zaměstnance, nyní poskytuje půjčky 
i těm, které konkurence odmítá.
„Mým snem je, aby po celé zemi vznikaly malé banky jako moje. Finanční systém by se měl zaměřit znovu na lidi, ne na bonusy," řekl šéf firmy listu The Telegraph.

Excentrický podnikatel už ze svérázného nápadu vytěžil televizní show na BBC i knihu.