Prezident na druhý pokus? Pan Gauck

Joachim Gauck je hlavním kandidátem na uvolněný post německého prezidenta. Autor: ČTK

20.2.2012 01:00

Berlín /AKTUALIZOVÁNO/ - Lidé ho chtěli, ale kancléřka předloni raději protlačila svého koně Christiana Wulffa. Teď i ona nakonec couvla

Hledáme vhodné uchazeče na pozici německého prezidenta. Požadujeme naprostou bezúhonnost a hlavně přijatelnost pro každého. Na takovém inzerátu by se shodli všichni němečtí politici napříč stranami.

Jenže když přišla řeč na konkrétní jména, jejich představy se rozcházely. „Naším favoritem zůstává Joachim Gauck,“ řekl stanici Deutschlandfunk šéf opoziční SPD Sigmar Gabriel.

Evangelický farář a protikomunistický aktivista se těší i podpoře veřejnosti – podle průzkumu listu Bild by ho v čele státu rádo vidělo 54 procent Němců. Své soky přitom přeskočil o více než 20 procentních bodů.

Zdánlivě se tak měl zamlouvat i kancléřce Angele Merkelové (CDU), která navzdory jasné koaliční většině volala po „společném“ kandidátovi. Po jakémsi panu X.

Jenže nominování Joachima Gaucka by pro ni znamenalo přiznat politickou porážku, říkali komentátoři. Byl totiž při minulé prezidentské volbě kandidátem opozice a na svou stranu dokázal přetáhnout i řadu spolkových a regionálních poslanců z koalice.

Byl to právě politický tlak kancléřky Merkelové, který až ve třetím kole zajistil vítězství nevýraznému Christianu Wulffovi. Muži, který po sérii afér v pátek řekl prezidentskému úřadu sbohem.

Koho teď rychle najít?

„Merkelová by měla vystoupit ze svého stínu a nominovat Gaucka. Lepšího kandidáta najde stěží,“ popíchl kancléřku list Braunschweiger Zeitung.
Jako by si to vzala k srdci. Po včerejším pozdním večeru se zdá, že ve hře už je skutečně jen Joachim Gauck – nakonec na jeho jméno kývla i kancléřčina CDU.

„Potíž s naší kancléřkou je v tom, že je nepředvídatelná,“ řekl před časem Joachim Gauck. Trefil – lidově řečeno – hřebíček na hlavičku.

Nejsilnější vládní strana CDU/CSU přitom ještě v sobotu vytahovala své možné kandidáty doslova z klobouku. Například Wolfganga Hubera, který je ironií osudu evangelický duchovní – stejně jako favorit opozice Gauck.

Jenže Wolfgang Huber se pro změnu nezamlouval koaliční straně FDP. Ta významného teologa odmítala s tím, že jeho názory rozhodně nejsou nestranické, a jsou čistým ztělesněním levicové strany SPD. Joachima Gaucka by naopak FDP paradoxně podpořila.

„Pokud před nás koalice jen postaví kandidáta a řekne: berte, nebo nechte být, pak nebudeme spolupracovat,“ varoval kancléřku sociálnědemokratický lídr Gabriel v neděli ráno – v listu Bild am Sonntag. Nová hlava státu musí být podle německých zákonů zvolená do 30 dnů, tedy nejpozději 18. března.
Dosavadní prezident Christian Wulff, který neustál tlak veřejnosti a v pátek rezignoval, má nyní úplně jiné starosti. S odchodem z úřadu přišel o imunitu a od soboty čelí vyšetřování mimo jiné kvůli nepřiznané půjčce či podezřelým kontaktům s podnikateli.

Teď už se jen můžeme dohadovat, jestli kancléřčino „ano“ pro bojovníka za občanská práva v bývalé NDR Joachima Gaucka je výrazem její politické slabosti, nebo naopak velkorysosti

Cesta do prezidentského paláce je pro Joachima Gaucka volná.

Pastor Joachim Gauck je oblíbený a respektovaný

Evangelický pastor Joachim Gauck ztělesňuje německé vypořádání se s komunistickou minulostí. V loňských volbách německého prezidenta byl společným kandidátem opoziční Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a Zelených.

Během desetiletí, po které stál v čele úřadu vyšetřujícího činnost východoněmecké tajné policie Stasi, si Gauck získal respekt a sympatie veřejnosti.
Narodil se 24. ledna 1940 v Rostocku v námořnické rodině. Jeho otec i matka byli členy NSDAP. Jeho pozdější životní dráhu předznamenalo odvlečení otce do sibiřského gulagu počátkem padesátých let.

Gauck vystudoval teologii a poté působil v Lüssowě v Meklenbursku jako evangelický pastor. Na podzim 1989 moderoval v Rostocku protirežimní demonstrace a spoluzakládal tamní pobočku hnutí Nové fórum, které zastřešovalo činnost opozičních skupin v NDR a později se přejmenovalo na Spojenectví 90. V březnu 1990 byl na jeho kandidátce zvolen do posledního východoněmeckého parlamentu.

Od října téhož roku vedl Úřad pro dokumenty státní bezpečnosti bývalé NDR. Tato instituce byla první svého druhu v bývalém sovětském bloku a stala se symbolem vůle zúčtovat s komunistickou diktaturou.

O rok později byl jmenován spolkovým zmocněncem pro dokumenty ministerstva státní bezpečnosti bývalé NDR. Po skončení druhého funkčního období v říjnu 2000 z čela úřadu odešel a věnuje se především přednáškové činnosti.