Když Nobelův výbor před třemi lety sháněl Kanaďana Ralpha Steinmana, aby oznámil, že dostane cenu za lékařství a fyziologii, vyšlo najevo, že muž je už tři dny mrtvý. Vědec nakonec ocenění přece jen dostal, mírné ohnutí pravidel tehdy výbor zdůvodnil tím, že o přidělení ceny rozhodl ještě před Steinmanovou smrtí.

„Pokud budeme pokračovat tak jako dosud, budou se takové případy objevovat stále častěji. Něco se musí udělat," komentoval případ fyzik Santo Fortunato z helsinské Aalto univerzity. Vědec letos spolu 
s dalšími kolegy v renomovaném magazínu Nature čísly doložil, že čekání na Nobelovu cenu se začíná neúnosně prodlužovat.

„Před rokem 1940 tvořila ocenění více než 20 let po objevu 11 procent případů u fyziky, 15 procent u chemie a 24 procent u fyziologie a lékařství," vypočítávají s puntičkářskou přesností.

Iniciativa nespokojených vědců

„Od roku 1985 však takto opožděné ceny tvoří 60 procent, 52 procent a 45 procent případů," porovnávají nespokojení vědci s tím, že trend stále pokračuje a doba čekání už brzy začne kolidovat s věkem, jakého se lidé dožívají. Navrhují přitom, aby se zrušila podmínka, že Nobelovku může získat jen žijící vědec.

Zatím se však nezdá, že by iniciativa nespokojených vědců mohla uspět. „Chceme se ujistit, že ocenění dostanou ti, kteří otevřou dveře pro nový směr vědy. To pochopitelně znamená zpoždění," hájí podle agentury AFP člen Nobelova výboru pro chemii Sven Lidin nynější stav. Připouští přitom, že objevu obvykle trvá zhruba 20 let, než do Nobelovky „dozraje".

Podle něj se vyplatí počkat. „Každý rok máme spoustu tvrzení o úžasných objevech, u řady z nich se však ukáže, že ve skutečnosti nejsou tak úžasné, jak si všichni mysleli," tvrdí Lidin.

Posmrtné udělování Nobelových cen bylo zakázáno v roce 1974, do té doby se takový případ stal dvakrát. Lidin pravidla měnit nechce. „Pominuli bychom tak fakt, že věda je něco, co se děje právě teď," míní Lidin.

Veřejná kampaň

Už nyní ale někteří laureáti vnímají oceněné objevy jako dávnou minulost. „Nemyslím, že to změní můj život," řekl podle listu USA Today Richard Heck poté, co v roce 2010 dostal Nobelovku za chemii. „Jsem na to už moc starý," dodal chemik, který mezitím badatelskou kariéru vyměnil za důchod na Filipínách, kde se věnoval pěstování orchidejí.

Někteří lidé se zase v širších nominacích na Nobelovu cenu objevují dlouhá léta, zatím však vycházejí naprázdno. To je případ nejen vědeckých objevů, ale i Nobelovek za mír a literaturu. Typickým příkladem je americký spisovatel Philip Roth či jeho japonský kolega Haruki Murakami. Ten je podle bookmakerů žhavým kandidátem i letos, zatímco u ocenění za mír patří k největším favoritům papež František.

Tak jako u jiných kandidátů se na internetu objevila petice, která hlavu katolické církve na cenu navrhuje. Lidová iniciativa má ale několik háčků. Šéf Nobelova institutu Geir Lundestad několikrát zopakoval, že veřejné kampaně nemají na rozhodování vliv a výbor zakládající si na nezávislosti spíše odradí.

Další problém spočívá 
v tom, že na Nobelovu cenu mohou navrhovat jen vybrané skupiny lidí. Ty se v různých kategoriích liší – obvykle ale jde o bývalé držitele Nobelovek, současné či bývalé členy Nobelova výboru, členy národních vlád, parlamentů a podobně.
O jednotlivých cenách také rozhodují pokaždé různé instituce. Své slovo mají Královská švédská akademie věd (fyzika, chemie), Švédská akademie (literatura), stockholmský Karolinský institut (lékařství) i komise norského parlamentu (mír).

Jako poslední se v roce 1968 přidala Švédská národní banka s Nobelovou cenou za ekonomii. Tentýž rok se rozhodlo, že žádné další ceny jménem Alfreda Nobela už přibývat nebudou. I tak jde o „falešnou" Nobelovku, cenu za ekonomii Nobel na rozdíl od těch ostatních nezmiňuje ve své závěti a také odměna se nevyplácí z Nobelova fondu.