VYBERTE SI REGION

Obama v Moskvě se dostal do ruských anekdot

Moskva - Přinejmenším jedna věc se americkému prezidentovi Baracku Obamovi v Moskvě tento týden povedla: zanechat otisk v politických vtipech, kterými si Rusové kolikrát řeknou více a lapidárněji, než se lze doslechnout ze státní televize.

12.7.2009 1
SDÍLEJ:

Americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv v Kremlu uzavřeli osm dohod, včetně úmluvy o příštím snížení jaderných hlavic na 1500 až 1675 kusů a strategických nosičů na 500 až 1100 kusů.Foto: REUTERS/Vladimir Rodionov

„Obamovi ukázali v Kremlu carský zvon, který nezvoní, carské dělo, které nestřílí, a cara, který nevládne,“ praví jedna z narážek na poměry. Většina Rusů si totiž myslí, že skutečnou moc nemá prezident Dmitrij Medveděv, ale jeho předchůdce Vladimir Putin, který je nyní premiérem.

Spekuluje se i o tom, kdy Putin v Kremlu Medveděva zase vystřídá: „To je slavnostní sál, tady mívám zasedání, a to je má pracovna,“ ukazuje Medveděv Obamovi. Ten si však všimne tabulky „Putin“ na dveřích. „Ááále…,“ upadá do rozpaků Medveděv, „to nemělo smysl sundat na chvíli.“

Sám Obama se v Moskvě jednou spletl a otituloval Putina jako prezidenta, ale vzápětí se sám opravil. Obé podle komentátorů svědčí o tom, že americký prezident se v ruských poměrech už vyzná.

Historie vtipů o ruských vládcích sahá daleko. O posledním carovi Mikuláši II. se tradovalo, jak svérázně vyhověl prosebnici o „trochu méně“ hanlivé příjmení – a z paní Šestiprdelníkové byla rázem Pětiprdelníková.

Gejzír vtípků vytryskl s nastolením sovětského režimu. Třeba o babičce, která poprvé v životě v zoo vidí velblouda a křičí: „Panebože, lidi koukejte, co ti bolševici provedli tomu koni!“

Na rudý teror se odpovídalo černým humorem: Rus dostal jako byt prázdný pokoj, jen ze zdi trčí jedna skoba a na podlaze leží portréty Lenina a Trockého, a tak přemítá: „Koho pověsit a koho postavit ke zdi?“

Lenina vystřídal Stalin a i žerty přitvrdily. „Jaká byla Majakovského poslední slova? ‚Soudruzi, nestřílejte!‘“ vyprávělo se o básníkově sebevraždě. Anebo se učitel ptal žáků na rodiče. „Má matka je Rusko a otec Stalin,“ odpovídá premiant. „Výborně,“ chválí učitel, „a kým chceš být, až vyrosteš?“ „Sirotkem!“

Za „kontrarevoluční anekdotu“ hrozil gulag, čili vězeňský tábor, za „rozšifrování“ zkratky SSSR jako „Stalinova smrt spasí Rusko“ mohl vtipálek-sebevrah skončit na popravišti.

Podle historika Michaila Melničenka však častějším terčem represí bývaly „kontrarevoluční písně“. Nejspíše proto, že na rozdíl od vyprávění vtipů bývá zpěv kolektivní žánr.

Poválečné soupeření se Spojenými státy vedlo k heslu Nikity Chruščova „Dohnat a předehnat!“ i k posměškům, že USA jsou na pokraji propasti, ale před Ameriku se už žene Sovětský svaz.

Optimismus sovětské propagandy zrodil i fiktivní „Rádio Jerevan“, na jehož vlnách si lidé vyřizovali účty s růžovým viděním reality. „Slyšel jsem, že v Moskvě rozdávají zadarmo auta, je to pravda?“ ptá se posluchač v jednom vtipu. „V zásadě ano. Nikoli však auta, ale bicykly, a nerozdávají se, ale kradou,“ zněla odpověď Rádia Jerevan. „Proč v obchodech není mouka?“ zněl častý dobový dotaz. „Protože ji začali přidávat do chleba!“

V ruských vtipech se nesetkával Čech, Rus, Američan, ale jiná trojice. „Zdržel jsem se ve frontě na salám,“ omlouvá se socialista. „Co je to fronta?“ diví se kapitalista. „Co je to salám?“ vyptává se komunista.

Jízlivosti měly žně za Leonida Brežněva, který v čele strany a státu vydržel 18 let. „Soudruzi, roznesla se fáma, že místo mne vozí v autě figurínu,“ promlouvá podle vtipu sešlý Brežněv v televizi. „Musím vyvrátit tu hnusnou pomluvu: místo figuríny vozí mne!“

Nezkrotný Brežněvův sklon k hromadění medailí všeho druhu zrodil spoustu posměšků. Čtyři tituly Hrdiny SSSR a maršálskou hodnost prý dostal „za obsazení Kremlu“ a generalissimem jako Stalin se nestal jen proto, že slovo neuměl vyslovit. Jinak mu unikl jen titul „Město-hrdina“.

Proslulé husté obočí sovětského vůdce, karikované v západních filmech, bylo „Stalinovým knírem na vyšší úrovni“. A konec socialismu nastal, „když politbyru zkratovala obočí“. Pak anekdot ubylo.

„Vtipy byly ventil, nepodléhaly cenzuře. Říkaly to, co si nedovolily říci noviny, rozhlas a televize,“ míní satirik Viktor Šenderovič, který si svého času kariéru vybudoval na Putinovi. Přesněji na loutce, s kterou ruského vůdce parodoval, než populární pořad musel z ruských obrazovek zmizet.
V dnešním Rusku politické vtipy kolují hlavně na internetu, kam moc státu nesahá. Ale i ta největší jedovatost je podle jazykovědkyně Jeleny Šmelevové vlastně příznak popularity, a tak chytří politici vtipy o sobě sbírají či dokonce sami pouštějí do oběhu.

Milan Syruček

Autor: ČTK

12.7.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
15 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies