VYBERTE SI REGION

Winton svůj podíl na záchraně dětí nikdy netajil, odhaluje biografie

Londýn – Nicholas Winton nijak netajil své zásluhy o záchranu několika set československých dětí před druhou světovou válkou, ale zájem jeho čin vyvolal až koncem 80. let. Píše to Wintonova dcera Barbara v knize o životě svého otce, která vyšla v Londýně.

2.6.2014
SDÍLEJ:

Nicholas Winton.Foto: Deník/Martin Divíšek

Širší veřejnost se dozvěděla o osudu 669 českosloven­ských převážně židovských dětí z pořadu BBC v roce 1988, kdy se Winton ocitl ve studiu s desítkami zachráněných. Od té doby se příběh stal námětem novinových článků a filmů a Winton, který nedávno oslavil 105. narozeniny, dostal vysoká britská i česká vyznamenání.

Titul knihy If it's not impossible … The Life of Sir Nicholas Winton (Jestliže to není nemožné … Život sira Nicholase Wintona) odkazuje na Wintonovo motto „Jestliže něco není nemožné, musí být způsob, jak to udělat". V celé knize o něm dcera píše jako o Nickym – tak mu říkají přátelé i příbuzní.

V roce 1939 se devět měsíců podílel na záchraně ohrožených dětí z Československa a tato krátká epizoda ho v očích mnoha lidí definovala, i když ne v jeho vlastních očích, píše Wintonová. Připomíná, že v Praze byl její otec dva týdny na dovolené. Pracoval v makléřské firmě a celou operaci pak řídil z Londýna až do vypuknutí druhé světové války 1. září 1939, kdy akce musela skončit.

Mýtus v médiích

Jeden z dobrovolníků, W.M. Loewinsohn, pak sestavil knihu výstřižků, dokumentů, dopisů a fotografií týkajících se celého podniku a dal ji Wintonovi jako upomínku. Po desetiletích se stala katalyzátorem toho, že se Winton v roce 1988 změnil ve veřejně známou osobnost. Wintonová zdůrazňuje, že kolem jejího otce se v médiích vytvořil určitý mýtus. Napsáním biografie chtěla ukázat celou Wintonovu osobnost.

Fakt, že se do roku 1988 o záchraně „Wintonových dětí" veřejně nemluvilo, se mnoho lidí snaží vysvětlit „tvrzením, že to bylo jeho skromností a neochotou chlubit se". Tak tomu prý ale nebylo. „Záchranná operace se v jeho životopisu objevuje při různých příležitostech, občas o tom hovořil s přáteli," uvádí autorka. Winton se o záchraně dětí mimo jiné zmiňoval, i když v 50. letech neúspěšně kandidoval za labouristy ve svém bydlišti v Maidenheadu.

Knihu s výstřižky od začátku 80. let nabízel jako historický dokument různým židovským či dějepisným společnostem, ale nikdo prý nejevil aktivní zájem. Vše se změnilo, teprve když s ní Winton seznámil historičku Elizabeth Maxwellovou, která se zajímala o příběh svého manžela, tiskového magnáta a původem československého Žida Roberta Maxwella, a připravovala konferenci o holocaustu. Výstřižky a především seznam zachráněných, které ji fascinovaly, Maxwellová ukázala moderátorce pořadu BBC, ve kterém se pak Winton objevil.

Wintonová ale uznává, že „je pravda, že ani Nicky, ani my ostatní, kteří jsme knihu výstřižků viděli před rokem 1988, jsme nerozpoznali význam… celé záchranné operace". Až přímé setkání s „dětmi" ukázalo, jak ohromný dopad to mělo na životy tolika lidí, zdůraznila.

Emoční setkání

Wintonová líčí emoce, „když se ´děti´ setkaly s Nickym". „Uvědomily si, že osobně přispěl k jejich záchraně a že je pro mnohé z nich jedinou spojnicí s minulostí – když jejich rodiny byly skoro ve všech případech vyvražděny… Zřejmě to (setkání) uvolnilo dlouho potlačované emoce z dětství," uvádí Wintonová.

Podle ní otec vždy zdůrazňoval zásluhy dalších lidí, kteří se na operaci podíleli a podstupovali prý větší riziko. Uvědomoval si, že zásluhy padají jen na něj proto, že jeho tehdejší spolupracovníci již nežijí. Byla to především Doreen Warrinerová, která v Praze řídila Britský výbor pro uprchlíky z Československa, a Trevor Chadwick, jenž zařizoval transporty a všechna povolení v Praze. Byl tam až do června 1939, kdy už pro něj byla půda v Praze moc horká, uvádí Wintonová.

Dodává, že otec byl v Praze jen dva týdny během své dovolené. Když žádal firmu o třetí týden volna, šéf ho odmítl. Operaci pak Winton řídil z Londýna po práci na burze.

Charita

Wintonová připomíná, že v novinových článcích se opakuje, že Winton byl makléř. Ve 30. letech pracoval v bankách, ale makléřem byl jen tři roky a toto prostředí opustil, protože mu bylo protivné. Po válce mimo jiné působil v tehdejší Mezinárodní organizaci OSN pro uprchlíky. Když se v 50. letech usadil s rodinou u Maidenheadu, pracoval v několika menších firmách v okolí. Ve 62 letech odešel do důchodu a naplno se věnoval charitativní práci, především pro organizaci Abbeyfield spravující domy pro seniory.

Wintonová si všímá i řady dalších otcových zájmů, například šermu. Vybral si tento sport na střední škole, protože se chtěl vyhnout kriketu, který ho nebavil: jedinou možností byl šerm. Postupně se ukázalo, že má talent pro fleret a dostal se do britského výběru pro olympiádu v roce 1940, která se nakonec kvůli válce nekonala.

Stejně tak Winton nikdy neabsolvoval zkoušky na řidičský průkaz. Když si koupil první auto, tak se ještě v Británii řidičské zkoušky nedělaly a zájemce o průkaz prostě požádal na úřadě. Celý život tedy jezdil bez zkoušek – až do svých 99. narozenin, „kdy ke své lítosti a k naší velké úlevě řídit přestal", vzpomíná jeho dcera.

Autor: ČTK

2.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
13 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
1 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies