Muammar Kaddáfí je mrtev, povstalci oslavují

V libyjských městech lidé začali oslavovat smrt diktátora, který zemi vládl bezmála 42 let. Podle prvních reakcí ze světa je zpráva o Kaddáfího smrti zásadní zlom v dosavadním dění v Libyi.

Kaddáfí byl na útěku od srpnového dobytí jeho pevnosti v hlavním městě Tripolisu. Místo jeho pobytu provázela řada spekulací.

Zprávu o Kaddáfího dnešní smrti rukou revolucionářů, potvrdil mluvčí Přechodné národní rady Abdal Háfiz Ghúga. Informace o způsobech jeho dopadení se zatím různí.

Podle některých činitelů NTC byl Kaddáfí zadržen při přesunu v konvoji z pobřežního města Syrty směrem na západ. Vládním silám se prý podařilo konvoj za Syrtou zastavit a obklíčit. Při přestřelce byl Kaddáfí raněn na obou nohou a převezen do nemocnice. Podle jednoho ze svědků byl raněn těžce, ale ještě dýchal.

Podle některých zpráv se při Kaddáfí dopadení ukrýval v jámě v Syrtě. Ministr informací v libyjské přechodné vládě pak řekl, že povstalci zaútočili na dům, kde se Kaddáfí skrýval, a Kaddáfí se pokusil o útěk.

Světová média mezitím zveřejnila fotografii zachycující krví zbroceného muže a NTC tvrdí, že skutečně jde o bývalého vůdce.

V Syrtě byli podle médií nebo povstalců také dopadeni velitel Kaddáfího bezpečnostních brigád Mansúr Zaú, šéf libyjské rozvědky Abdalláh Sanúsí a Kaddáfího mluvčí Músá Ibráhím. Povstalci oznámili také zabití ministra obrany svrženého režimu a smrt Kaddáfího syna Mutasima, jenž byl prý nalezen mrtev v Syrtě.

Podle předsedy Evropské komise José Barrosa a prezidenta EU Hermana van Rompuye ohlášená smrt Kaddáfího představuje konec éry despotismu v Libyi. Velvyslanec České republiky při NATO Martin Povejšil ale řekl, že na ukončení vojenských akcí NATO v Libyi Kaddáfího případné zneškodnění zřejmě nebude mít vliv, nikdy totiž nebylo podmínkou. NATO v zemi operuje z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN od března s cílem chránit Libyjce, kteří v únoru povstali proti režimu, před Kaddáfího vojsky.

Muammar Kaddáfí vládl Libyi 42 let

Dlouhá desetiletí byl považován za šéfa „teroristického“ státu, který organizuje výbuchy a podporuje různá násilnická hnutí. Někdejší americký prezident Ronald Reagan jej nazval „vzteklým psem Blízkého východu“. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí (69) ale v posledním desetiletí obrátil. Vzdal se programu výroby zbraní hromadného ničení a uznal odpovědnost za atentáty v Lockerbie (1988) a v Nigeru (1989), čímž dosáhl smíření se Západem. Kaddáfí nakonec ale podlehl protivládním protestům ve vlastní zemi, které vypukly v únoru na východě země. Dnes zemřel, poté co ho zajali povstalci. Podle televize Al-Džazíra podlehl zraněním, jež utrpěl.

Excentrický plukovník, jenž jezdil na zahraniční cesty se stany a velbloudy a s ženskou ochrankou, byl – po tuniském a egyptském prezidentovi Zínu Abidínu bin Alím a Husním Mubarakovi – třetí arabskou hlavou státu, kterou smetlo takzvané arabské jaro.

Kaddáfí byl nejdéle vládnoucím vůdcem země na světě kromě monarchií, Libyi vládl 42 let. V červnu byl na něj (a jeho syna Sajfa Isláma a šéfa rozvědky Abdalláha Sanúsího) Mezinárodním trestním soudem (ICC) vydán zatykač kvůli zločinům proti lidskosti, kterých se měl dopustit v souvislosti s boji ve své zemi. Kaddáfí se tak stal druhou hlavou státu (po súdánském prezidentovi Umaru Bašírovi), na kterou ICC zatykač vydal.

Kaddáfí se snažil zlepšovat vztahy se západním světem již od konce 90. let. Po letech odmítání v dubnu 1999 souhlasil s vydáním dvou podezřelých z atentátu v Lockerbie (270 mrtvých) haagskému soudu. Libye v roce 2003 uznala odpovědnost za atentát v Lockerbie, za útok na letadlo francouzské společnosti UTA v roce 1989 v Nigeru (171 obětí) i za útok na západoberlínské diskotéce La Belle v roce 1986 (tři mrtví) a zavázala se zaplatit pozůstalým odškodné. Poté západní státy odvolaly sankce vůči Libyi a obnovily s ní diplomatické styky. Do Tripolisu přijela řada významných státníků. Vládce severoafrické země, bohatě obdařené ropou a zemním plynem, též odsoudil útoky z 11. září v USA.

V minulosti ale Kaddáfí podporoval různá teroristická hnutí (na Blízkém východě, v Africe, ale kupříkladu i v Severním Irsku) a jeho země porušovala četné mezinárodní dohody. Kromě kauzy Lockerbie či francouzského letadla v Nigeru Libye například v roce 1972 napadla sousední Čad. Po výbuchu na diskotéce v Západním Berlíně v dubnu 1986 následovaly nálety amerického letectva na Tripolis a Benghází, při kterých zahynulo 44 lidí, údajně včetně adoptivní dcery Kaddáfího.

Kaddáfí v době studené války udržoval výborné styky se socialistickými zeměmi, například Československo navštívil dvakrát (v červnu 1978 a v září 1982) a v roce 1978 dostal Československý Řád bílého lva s řetězem.

Dlouhá léta se tento „největší proletář světa“ či „prorok z pouště“ – jako žák egyptského prezidenta Gamála Abdan Násira – snažil prostřednictvím smluv s jinými arabskými státy sjednotit Araby, což se mu ale nepodařilo a navíc v irácko-íránské válce 1980–88 stranil nearabskému Íránu. Poté se obrátil k Africe a zasloužil se o vznik Africké unie.

Muammar Kaddáfí se narodil 7. června 1942 poblíž města Syrta v rodině berberského kočovníka. Sám k tomu jednou řekl: „Nevím, kde a kdy jsem se narodil. Možná na hřbetu velblouda.“ Po studiích na vojenské škole v Benghází prošel též kurzem na vojenské akademii v britském Sandhurstu. V září 1969 stál jako 27letý v čele puče, který svrhl stařičkého krále Idríse, který se zrovna léčil v Turecku.

Kaddáfí vyhlásil v zemi republiku a dal zestátnit všechny zahraniční podniky na zpracování a prodej ropy a vyvlastnil domácí statkáře. V roce 1973 vyhlásil takzvanou kulturní a lidovou revoluci, jejímž teoretickým rámcem se stala jeho „třetí světová teorie“ (rozpracovaná ve známé Zelené knize), představa vlastní cesty, která měla být alternativou ke kapitalismu a socialismu. V březnu 1977 zavedl Kaddáfí v zemi systém přímé vlády lidu (džamáhíríja), čehož následkem byla mimo jiné likvidace soukromého obchodu a řemesel a hospodářský kolaps. Oficiálně neměl plukovník Kaddáfí žádnou funkci, byl titulován jako vůdce libyjské revoluce.

Pověstné jsou jeho kuriózní historické výroky. Ameriku podle Kaddáfího objevil Arab jménem „Emír Ká“, William Shakespeare měl arabský původ, američtí Indiáni jsou původem Arabové, kteří se z Libye a Jemenu kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám odstěhovali do Ameriky, a virus způsobující AIDS vyrobily USA.

Kaddáfí, který sám sebe označoval za básníka a prohlašoval, že „kdyby nebyl Vůdcem s velkým V, byl by spisovatelem, literátem nebo učitelem“, byl dvakrát ženatý a měl pět synů (dva zahynuli letos při náletech NATO) a dceru. Ze synů je nejznámější Sajf Islám (39), vystudovaný architekt, jenž studoval i ve Vídni a Londýně.

Vizitky známých hledaných vůdců, kteří byli dopadeni či zabiti při pokusu o dopadení v posledních letech (řazeni abecedně):

Šamil Basajev – Nejhledanější z čečenských vůdců, kterému byl připisován i útok na beslanskou školu 1. září 2004. Hlásil se ale také k obsazení nemocnice v Buďonnovsku (1995) nebo moskevského divadla na Dubrovce (2002). Pro Čečence byl svého času národním hrdinou, Rusové vypsali na jeho hlavu vysokou odměnu a na seznam nejhledanějších teroristů jej zařadily USA i OSN. V noci na 10. července 2006 byl zabit při akci ruských jednotek v Ingušsku.

Saddám Husajn – Bývalý irácký prezident vybudoval během své vlády v letech 1979 až 2003 v Iráku tvrdou diktaturu, opírající se o obávaný bezpečnostní aparát. Krátce po nástupu do čela státu vyprovokoval válku s Íránem, která trvala osm let a vyžádala si milion obětí. V srpnu 1990 Irák na jeho příkaz obsadil Kuvajt a v následné válce v Perském zálivu byl poražen. Na jaře 2003 byl Irák dobyt americkými a britskými vojsky. V prosinci téhož roku byl Saddám zadržen ve sklepě jedné farmy ve vesnici Daúr asi 15 kilometrů jižně od Tikrítu; zajat byl bez odporu či výstřelu v „pavoučí díře“, úkrytu hlubokém necelé dva metry s ventilací, který byl zakrytý cihlami a kobercem. Tři roky poté byl popraven za podíl na masakru šíitů v městečku Dudžail v roce 1982.

Radovan Karadžić – Bývalý psychiatr a básník byl v letech 1992–1996 hlavou bosenské Republiky srbské. Za jeho působení v čele tohoto státu zuřila v Bosně a Hercegovině občanská válka, provázená mnoha excesy vůči civilnímu obyvatelstvu, včetně masakru Muslimů po dobytí enklávy Srebrenica v červenci 1995. Od roku 1995 byl stíhán kvůli genocidě, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, úspěšně se mu ale dařilo unikat před spravedlností. Dopaden byl po 13 letech v červenci 2008 v Bělehradě, kde pod falešným jménem pracoval jako soukromý lékař alternativní medicíny. Na útěku si změnil nejen totožnost, ale výrazně i vzezření. Proces s ním byl zahájen v říjnu 2009.

Usáma bin Ládin – Vůdce mezinárodní teroristické sítě Al-Káida, které jsou připisovány zejména atentáty na USA z 11. září 2001, byl zabit letos v květnu při operaci speciálního amerického komanda v Pákistánu. Radikální islamista, který vyhlásil v 90. letech „svatou válku“ USA a Západu, vedl nejprve boj proti sovětské okupaci Afghánistánu, aby se posléze obrátil proti Západu. USA na něj vydaly mezinárodní zatykač již v listopadu 1998 a později byl zařazen mezi deset nejhledanějších osob na světě a za jeho dopadení vypsaly USA odměnu 50 milionů dolarů. Kromě útoků ze září 2001 byl tento rodák z Rijádu spojován i s řadou dalších krvavých teroristických ú­toků.

Aslan Maschadov – Bývalý čečenský prezident usedl do čela své země v lednu 1997 a zpočátku jeho vládu uznávala i Moskva. Po vypuknutí druhé rusko-čečenské války v říjnu 1999 uprchl do hor a od té doby se skrýval. Kreml, který jej vinil z několika teroristických útoků na území Ruska, se jej marně snažil dopadnout. Maschadov zemřel až během „speciální operace“ v čečenské obci Tolstoj-Jurt v severním sektoru Čečenska v březnu 2005.

Ratko Mladić – Někdejší vrchní velitel bosenskosrbské armády je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek, jež v 90. letech provázely rozpad Jugoslávie. S Mladičovým působením je spojen největší masakr civilistů od konce druhé světové války, který se stal v polovině července 1995 v takzvané bezpečné zóně OSN ve Srebrenici. Už v červenci 1995 bylo v Haagu proti Mladičovi oficiálně vzneseno obvinění. Od roku 2001, kdy byl ICTY vydán srbský exprezident Slobodan Milošević, se Mladić skrýval. Zadržen byl letos v květnu v Lazarevu v Srbsku, kde pobýval v domku svých příbuzných pod jménem Milorad Komadić. Poté ho srbské úřady vydaly Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Termín zahájení očekávaného procesu, ve kterém mu hrozí trest doživotního žaláře, zatím nebyl stanoven.

Charles Taylor – Prezident Libérie z let 1997 až 2003 čelí obvinění z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti spáchaných za sierraleonské občanské války (1991–2002) a z podpory místních povstalců, kteří mu poskytovali diamanty na válku v Libérii (konflikty si vyžádaly na 300.000 obětí). Po vydání mezinárodního zatykače v roce 2003 se Taylor skrýval v Nigérii, kde byl v roce 2006 zadržen a přepraven do Freetownu, odkud byl převezen do Haagu. Tam bylo jednání zvláštního mezinárodního tribunálu pro Sierru Leone přeloženo kvůli obavám, že by proces ve Freetownu mohl mít destabilizační vliv. Taylor je první šéf afrického státu, který stanul před mezinárodním soudem.